Sumpersko.net

Čtyřiadvacet hodin denně doprovází border kolie Chuck Norris svou paní Marii Mackovou. Hlídá její nemocné srdce. Když je třeba, přivolá pomoc. Asistenčního psa za 220 tisíc korun ženě pocházející z Hrabenova vytrénovalo Centrum výcviku psů pro postižené Helppes za peníze od sponzorů.

Už osmnáct let žije Marie Macková s kardiostimulátorem. Trpí výkyvy krevního tlaku a upadá do bezvědomí. Navzdory potížím žije aktivně. Bydlí v Brně, učí na univerzitě v Pardubicích, pracovně cestuje do ciziny. Vystřídala už deset osobních asistentů, kteří jí pomáhali se zvládáním jejích zdravotních problémů, životnímu tempu nemocné ženy však nestačil žádný z nich. „Když jsem dostala asistenčního psa, zjistila jsem konečně jaké to je, když člověk není odkázaný na pomoc druhých lidí. Zažila jsem neskutečný pocit osobní svobody,“ pochvaluje si mladá žena.

Border kolie Chuck Norris dokáže intuitivně vycítit přicházející kolaps a umí také obstarat pomoc. „Doma mám instalované tlačítko ve výši Chuckova čenichu, jehož stisknutím přivolá záchranku. V případě selhání venku upozorní lidi. Stalo se mi, že jsem zkolabovala ve škole po skončení výuky. Budova už byla prázdná, ale Chuck přivedl vrátného,“ popisuje kardiačka.

Chuck Norris jí do života přinesl nejen svobodu, ale také radost ze sblížení s lidmi. „Když jsem si dřív v tramvaji sedla na místo pro invalidy, nadávali mi, jeden muž mě dokonce napadl holí. Od té doby, co mám Chucka, se na mě lidé usmívají. Zajímají se, jaká je služba čtyřnohého asistenta, a automaticky mě pouštějí sednout. Starý pán, který mě chtěl zbít, nejdřív začal zdravit Chucka, později i mě. Dali jsme se spolu do řeči, dokonce jsme si o Vánocích vyměnili dárky,“ popisuje Macková.

Přesto se stane, že někdo nepostřehne označení „asistent kardiaka“ a přistupuje k Chuckovi jako k obyčejnému hafanovi. „Nechtěli mě s Chuckem vpustit do supermarketu, odmítli mě obsloužit v restauraci. Stačilo ale ukázat průkaz a vysvětlit, že se jedná o asistenčního psa, a problém byl zažehnán,“ usmívá se žena.

Chuck paničku neopouští ani na služebních cestách do zahraničí, byli už spolu v Irsku a ve Finsku, v září se chystají do Kanady. Asistenční pes má zajištěn přístup na palubu letadla. Cestuje na vymezeném místě v blízkosti pasažéra, o něhož pečuje.

Marii Mackovou těší, že čtyřnozí asistenti, jako je Chuck, pomáhají nemocným lidem aktivně žít. Trápí ji však, že psího pomocníka nelze uhradit z veřejných prostředků. Nemocní jsou odkázáni na sponzory a dobrou vůli druhých. „Poznala jsem, jaké to je, když člověku do života vstoupí kamarád a pomocník, jako je Chuck, a dá mu zakusit pocit bezpečí, svobody a nezávislosti. Přála bych si, aby asistenční psi posloužili i dalším nemocným, řadě lidí by to doslova prozářilo život,“ soudí kardiačka.