Sumpersko.net

Šumperk je městem blues. Zatím naposledy se do podhůří Jeseníků sjeli bluesmani z Česka, ciziny i ze zámoří letos v listopadu. V šumperském Domě kultury se odehrál XIX. ročník mezinárodního festivalu Blues Alive. Velkolepá akce nemá obdoby v České republice ani v celé střední Evropě, a je proto nesmírně náročná na přípravu. V rozhovoru s ředitelem festivalu a Domu kultury Vladimírem Rybičkou jsme se pokusili poodhalit roušku tajemství, která dosud ukrývá program příštího, jubilejního dvacátého ročníku.

Chystáte už teď, krátce po skončení XIX. ročníku Blues Alive, program na příští rok?

Vladimír Rybička: Hovoříme o tom, koho pozvat. Už dlouhodobě máme vytvořený seznam kapel, které bychom do Šumperka chtěli dostat. Limitují nás však finanční možnosti. Proto vyjednáváme a snažíme se získat účinkující, kteří jsou na evropském turné nebo přijíždějí do Luzernu, kde souběžně s Blues Alive probíhá týdenní festival. Třeba letos Mike Zito a Samatha Fish z Luzernu dorazili rovnou k nám. Samozřejmě jsou i muzikanti, kteří přiletí do Evropy na jediné vystoupení a odehrají je v Šumperku. Na posledním Blues Alive to byli bratři Morganfieldové.

Koho byste rádi  pozvali na jubilejní XX. ročník Blues Alive? Prozradíte konkrétní jména?

Vladimír Rybička: Máme představu o modelu, ale žádná jména zatím zmiňovat nemohu. O některých účinkujících se nám zdá. Naše sny však mohou být v mnoha případech nereálné. V tuto chvíli neznám objem financí, s nimiž můžeme pro příští rok počítat. Dramaturgie se bude odvíjet od toho, kolik získáme peněz. Mluvit dnes o účinkujících příštího ročníku je proto předčasné. Kdybychom jména vytipovaných hvězd zveřejnili a pak na ně z finančních důvodů nedosáhli, bylo by to velké zklamání. Doufáme, že nám při zajišťování hvězd pomůže letošní úspěšná návštěva Jaye Sielemana, jenž je nejvýznamnějším představitelem světového bluesového hnutí. Jeho prostřednictvím by se jméno festivalu mohlo šířit mezi americkými hudebníky a agenturami.

Plánujete do budoucna nějaké zásadní koncepční změny, nebo zůstane základní model festivalu zachován?

Vladimír Rybička: I příští rok by měl být festival třídenní. Jeden koncert bude klasický festivalový. Další uzpůsobíme tomu, jaké účinkující nakonec získáme. Pokud by se podařilo přivést jednu ze tří nejzářivějších a námi nejvíce chtěných hvězd, vytvořili bychom večer postavený především na ní, který bychom doplnili jen dvěma předkapelami. Uvažujeme i o tom, že jeden večer věnujeme vývoji českého blues. Připomněli bychom jména, která k domácímu blues neodmyslitelně patří, jako jsou Jiří Suchý, Jan Spálený nebo Ondřej Havelka. Protože příští ročník bude jubilejní, jeden koncert by mohl být jakýmsi retrovečerem, přivezli bychom účinkující, kteří už na Blues Alive vystupovali v minulých letech a měli úspěch. Ale v tuto chvíli to jsou jen pracovní úvahy. Všechno se ještě může změnit.

Kdy budete mít ohledně dramaturgie festivalu definitivně jasno? Jak dlouho ještě musejí fandové blues čekat, než zveřejníte jména účinkujících?

Vladimír Rybička: Stane se tak obvykle v červnu nebo v červenci. Zajímavé je, že mnozí lidé si objednávají vstupenky ještě dříve. Když se jich ptám, jestli jim nevadí, že nevědí, kdo bude hrát, odpovídají, že nám věří. Jejich důvěra nás opravdu těší.

Pořádání tak velkého festivalu, jako je Blues Alive, jistě není levnou záležitostí. Jak akci financujete? Vystačíte si s prostředky vybranými na vstupném?

Vladimír Rybička: Vstupné jsme už několik let nezvýšili. Chceme totiž, aby festival byl finančně dostupný. Ostatně z těchto peněz se Blues Alive nedá ani zdaleka zaplatit. Bez grantů ministerstva kultury, Olomouckého kraje, města Šumperka a především bez sponzorů bychom nebyli schopni Blues Alive uskutečnit v podobě a v rozsahu, v jakém se dnes odehrává. Už patnáct let je naším generálním partnerem Tomáš Paclík. Delší dobu s námi spolupracují Pramet a Holba, v posledních letech také šumperská firma SHM. Tito partneři jsou pro nás nepostradatelní, bez nich by to prostě nešlo. Vážím si toho, že nás neopouštějí, že se podařilo navázat dlouhodobější spolupráci. Je to určitě i díky tomu, že máme co nabídnout. Podpora festivalu přináší firmám prestiž a dobrý marketingový obraz.

Blues vzniklo v 19. století v afro-americké komunitě otroků v USA. Dnes však už není čistě americkou hudbou. Návštěvníci festivalu se seznámili také s polskou, italskou, německou či severskou podobou žánru. Kde všude se najdou muzikanti, kteří jsou aktivními vyznavači blues?

Vladimír Rybička: Hraje se po celé Evropě, loni jsme na festivalu měli i zástupce z Argentiny, blues se provozuje také v Rusku. Už před rokem jsme dostali nabídku kapely z Moskvy a produkce těchto Rusů zapálených pro blues vůbec není špatná. Letos jsme se zase dozvěděli o velice zajímavé skupině ze Sibiře. Hrají moderní, elektrické blues, mají vynikající zpěvačku, silnou rytmiku, velice neortodoxní přístup k interpretaci. Pro příští rok o nich budeme uvažovat. Z posluchačského hlediska je jistě atraktivní ukázat, že blues není uzavřeno jen v kolébce svého vzniku, tedy v USA.