Galerie Jiřího Jílka zavádí do mikrosvěta Jaroslava Diviše
16. února 2015 - 23:11
V Šumperku jsou vystavena díla umělce, jenž je archeologem vlastního nitra
Já v mikrosvětě je název výstavy děl Jaroslava Diviše, která jsou až do 1. března k vidění v šumperské Galerii Jiřího Jílka.
Mladý tvůrce představuje nezvyklý pohled na všední věci kolem nás a především na vlastní nitro. „Současně hned z několika stran donesla se mi zvěst o autorovi, se kterým se osobně snad ani nelze setkat. Dál z domu skoro nevychází, uzavřený do jeho zdí, a přece je snadno dostupný svou výpovědí. Doslova ji chrlí v gejzírech tvarů, barev a čar. Co ho obklopuje, živě přítomné vně i v mysli v nerozlišení zjevného se skrytým, velkého s malým nebo významného s okrajovým, ale především materiál sám – to všechno je mu dostatečným zdrojem,“ popisuje Miroslav Koval, výtvarník a kurátor galerie.
Diviš svérázným viděním světa nedbá na zavedená pravidla, neváže se ničím, co by ho brzdilo. „Svobodně střídá techniky, stříhá, vrství a přeskupuje vlastní kresby. Dovolí jim samovolně zrát, a tvary rodí se mu ze syrové hmoty, vystupují z ní, prostupují se a mísí. Umenšený do nich vchází a utváří si tam svůj pravý domov. Je mu plně prožívanou skutečností, do které snad jenom matně vnější dění prosvítá. Přesto na ničem neulpívá a všechno ponechává volně odplynout. Jako Noe holubici vypouští své kresby do světa a nové práce mu je každodenně nahradí. Příběh, který vyprávějí, je jeho příběhem i dálkovým rozhovorem s druhými,“ soudí Koval.
Autor se podle svých slov opírá o prvotní výtvarný projev, o jistý primitivní přístup k tvorbě, kdy bez velkých řečí a poučenosti je možné tvořit, cokoliv, kdykoliv. „Nestavím se nijak proti zaběhnutým šablonám, diktátům, pravidlům, žádná revoluce se nekoná. Kreslit ani malovat neumím, protože jednoduše nechci, není to nutné. Celá ta věc tvorby je i bez toho dost složitá, a proč si nakládat víc, když je potřeba hromady věcí zapomenout, odnaučit se a nevymlouvat se, proč tady to jde, a tady to nejde. Zde předkládám podivný slepenec věcí, ne těch, které jsem našel, ale těch, které jsem nepoztrácel,“ přesvědčuje tvůrce, jenž jako by nahlížel klíčovou dírkou.
Tam na druhé straně však nevidí známou místnost, ale neprobádané horizonty dobře utajeného a přesto běžně přístupného světa. „Důležité je, najít způsob, postup, jak se dostatečně zmenšit, aby mě i ty nejmenší věci kolem vysoko přerostly, a já tak z výhodného podhledu vnímal vše kolem,“ tvrdí Diviš a označuje svou tvorbu za jedno velké dobrodružství.
Autor: red.,V.Krejčí
Fotogalerie
Další články z rubriky
Podmínky užití |
Prohlášení o přístupnosti |
Reklama |
Kontakty |
Nastavení souborů Cookies
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Sumpersko.net s.r.o. zakázáno.