Pondělí 23. října 2017 -

Sumpersko.net

Nově přidaný článek

Řidič v havarovaném autě nechal odcizenou dopravní značku

23.10.2017 - Řidič v havarovaném autě nechal odcizenou dopravní...

Počasí

obcasny-dest

23.10.2017 - Pondělí

Teplota: 8 / 5 - obcasny-Déšť

zatazeno

24.10.2017 - Úterý

Teplota: 10 / 5 - Zataženo

Here in Normandy

09. října 2017 - 00:03

Zpět na seznam článků

Díl I.

Těmito slovy zahájil 6. 6. 1984 svůj nejlepší projev nejcharizmatičtější americký prezident  Ronald Reagan, když stál na útesu Pointe du Hoc na pobřeží Normandie. Stálo před ním dvaašedesát příslušníků Rangers, kteří při invazi Spojenců na pobřeží Normandie dne 6.června 1944 měli nejtěžší úkol. Pomocí vystřelovacích kotev a žebříků  ztéci  útesy Pointe de Hoc, na kterém byla těžká děla, která mohla ohrozit invazní lodě. „To jsou muži od Point Hoc… Toto jsou muži, před kterými se třásly tyto útesy“ , pokračoval  Reagan a  veteráni  Rangers měli v očích slzy, stejně jako příslušníci Tajné služby chránící prezidenta.

Tento projev vstoupil do dějin slavných  amerických projevů stejně jako projev Martina Luthera Kinga s jeho magickými slovy „I have a dream“ nebo inaugurační projev J.F. Kennedyho: Neptej se, co Amerika udělá pro tebe, ale co ty můžeš udělat pro Ameriku. Pamatuji si Reaganovy projevy, každý kdo ho poslouchal, měl dojem, že Reagan mluví přímo k němu. Jeho charizma přímo přetékalo z obrazovky a viděl jsem ho vyprávět i vtipy o Brežněvovi a SSSR. To by se mělo vysílat na Silvestra.

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Odpovídal tomu i vtip, který se vyprávěl v ČSSR po setkání Reagana a generálního tajemníka KSČ a prezidenta Gustava Husáka. Na otázku českého novináře, jak proběhlo jeho setkání s americkým prezidentem, odpověděl  G.Husák: „Výborně, začali jsme si tykat – já mu říkám Ronalde a on mně Donalde.“

Název Normandie byl odvozen od Normanů, potomků Vikingů, kteří  se  po Seině na svých  lodích  opakovaně dostávali až do Paříže, kde např. několikráte vypálili tehdy největší pařížský  kostel  Saint-Germain de Prés. Právě bohatství klášterů a kostelů lákalo divoké vikingské bojovníky.  Postupem času se Normané začali na území usazovat a sbližovat s okolními kmeny. Když pak ale prohráli bitvu o území s Franky, dohodou získal normanský vůdce Rollo  od  franckého krále území ke správě a stal se vévodou normanským a  Normandie začala znovu rozkvétat. Nejvýznamnějším vévodou normanským byl pak Vilém Dobyvatel, který díky vítězství v bitvě u Hastingsu roku 1066  a tím i porážce anglického krále Harolda,  dosedl  na anglický trůn a Normandii vládl z Anglie. Dalším významným vévodou pak byl Richard Lví srdce, který  také  panoval oběma zemím. Bratr Richarda Lvího srdce, král Jan Bezzemek,  pak začátkem 13. století území Normandie ztratil a to se stalo součástí Francie.  Díky obchodu se solí, vínem  a  textilem patřila  Normandie  mezi  nejbohatší  regiony  Francie a mohla se chlubit jistou  mírou  nezávislosti. Francie, co do rozsahu,  byla  tehdy mnohem menší a dominujícím státem  na velké části jejího území, bylo Burgundsko.

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Jestliže  je dnes  Normandie po Provence nejznámějším francouzským regionem; pochybuji, že by jím byla jen díky ústřicím, camembertu, calvadosu, cidru  a  Benediktince. I když…, vždyť slavný klášter  Saint Michel, střídavě obklopený mořem a jeho dnem, je po Paříži druhou nejnavštěvovanější památkou ve Francii. Normandii ale patří jen napůl, vždyť se  o něj musí dělit s Bretaní, protože klášter  stojí na hranici obou regionů.  

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Ale Reagan slovy „Here in Normandy“  nemyslel  ústřice ani calvados ani sýry a jiné dobroty. Myslel grandiózní vojenskou operaci, největší  nikoli  do počtu bojujících vojáků, ale do nasazení  všech  druhů vojenské techniky – spojenecká invaze „Overlord“  byla kombinovaná  pozemní, námořní a letecká operace.  Začala v ranních hodinách  dne 6. června 1944  a vyloděním Spojenců v Evropě se začaly dny Hitlerovy „Třetí říše“ chýlit ke konci. Než o ní napíšeme pár řádek, vzpomeňme, že 40-ti  km úsek pobřeží mezi  Le Havrem  a  Cherbourgem  nebyl jediným místem bojů v Normandii ve druhé světové válce.  19. srpna 1942  bylo uskutečněno pokusné vylodění neboli také nájezd  na  Dieppe - operace Jubilee. Provedly jej hlavně kanadské jednotky, britské speciální oddíly. U Dieppe ještě sbíralo zkušenosti padesát příslušníků amerických Rangers. To vše bylo z moře podporováno osmi torpédoborci a množstvím menších plavidel.

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Nájezd samotný se setkal s neúspěchem, neboť nešťastnou shodou náhod došlo k předčasnému varování obránců a útočníci se tak setkali s urputnou obranou. Pro Spojence se jednalo o neocenitelnou zkušenost, bohužel draze zaplacenou hlavně kanadskými životy. Ukázalo se, že idea útoku na těžce bráněný přístav je nerealizovatelná, že je třeba speciálního vybavení a že je nezbytná naprostá vzdušná nadvláda. Toto vše se poté projevilo a zužitkovalo při plánování invaze do Francie, operace  Overlord. Ovšem za obrovských kanadských ztrát.

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

O  jiném  přístavu  na  severním pobřeží Francie – Dunkerque, nepíšeme, protože již leží v regionu Pas de Calais. Tak Normandie  přišla  snad  o nejslavnější událost ve II. světové válce, kdy 330 tisíc vojáků anglického expedičního sboru spolu s menším počtem francouzských vojáků  stojících  na břehu kanálu La Manche  v zádech s německými tanky,  se  nemohlo dostat  domů  do Anglie, takže si domov přišel pro ně. Vše, co  Anglii neslo název loď, plavalo přes kanál  a  naloďovalo  vojáky brodící  se  vodou.

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Vylodění v Normandii předcházela velkolepá klamná operace Fortitude, která měla Hitlera přesvědčit, že k vylodění Spojenců dojde v nejužším místě kanálu v oblasti Pas de Calais, kde také byly přístavy nutné pro vylodění obrovského množství vojenského materiálu. Německé velení ale nevědělo, že umělé přístavy (Murlberry) si Spojenci přivezou s sebou. Proto  dvojití agenti ( Garbo a Tricycle) posílají  falešné zprávy a na druhém břehu kanálu  naproti Pas de Calais vzniká  neexistující 1. armáda pod vedením  generála  George  Pattona. Je vyzbrojena stovkami  nafouknutých  gumových  tanků  a  letadel,  pole jsou rozorána pásy traktorů  simulujících  stopy tanků   a  éter  je plný  falešných  radiových hlášení.

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Slavné byly bojové proslovy prostořekého generála Pattona k vojákům fiktivní armády, které Abwehr, německou vojenskou zpravodajskou  službu  přesvědčily, že v čele  této  invazní  armády musí být  nejlepší  a  zejména  charizmatický  americký generál: „Pamatujte si, že žádný parchant ještě nevyhrál válku tak, že zemřel pro svou zemi. Vyhrál  ji  tím, že donutil  jiného  pitomého parchanta,  aby padl za tu svou“. „Poslouchejte vy bastardi, chci, abyste  věděli, že jsem hrdý, že vás mohu vést do boje. Chytíme skopčáky za koule a nakopeme jim zadky, až se dostaneme do Berlína, tak Hitlera, toho zatraceného prolhaného šmejda, osobně zastřelím.“

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Jen svůj nejslavnější výrok“ „Voják, který nesouloží, není bojeschopný“, do rádia nepronesl. Věděl, že podněcovat napětí sexuálně vyhladovělých vojáků, by jejich chování v obsazované Francii neprospělo. Sám vojáky při vylodění nevedl – byl v trestu po svém incidentu na Sicilii, do Normandie jen tajně přiletěl, ale  koncem  července se již vylodil v čele skutečně existující 3. armády, předběhl 4. armádu a pronikl do Bretaně.

O invazi bylo napsáno mnoho a stále se o ní píše a točí filmy – my v Normandii však jdeme, jako miliony turistů každý rok, po reliktech války a muzeích invazi připomínajících. Těm, kteří se na místa invaze chystají, musíme říci, že to není na jednu cestu – prohlédnout si všech 25 muzeí a další památníky, pevnosti a hřbitovy je na několik cest, v mém případě asi na šest.

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Jen jednou  jsem  jel sám, vždy jsem jel s někým, kdo umí řídit auto a domluví se ve Francii, což je tam pro člověka, který nemluví francouzsky, problém. Byl jsem tam i s maminkou, se spisovatelem Janem Benešem, nejlepším průvodcem, protože majorem americké armády a také dvakráte s Lucií, mladou  kamarádkou, která se stala mojí koncipientkou a dnes kolegyní advokátkou. Domluvila se francouzsky, při svém sportovním založení vydržela spát kdekoli, ve svém nepromokavém spacáku francouzské cizinecké legie, který měla od svého bratra legionáře, dokonce i v dešti a probudit se ráno v kaluži vody. Ideální holka na cestování bez hotelů. Jenže ani ona nebyla dokonalá. I když akceptovala moje militaristické sklony, její znalosti vojenské techniky byly, no řekněme mírně, někde mezi panenkami a medvídky. „Jééé, koukej na ten tank“, zvolala, když jsme na parkovišti zastavili vedle invazního exponátu - vojenského transportéru. „To není tank“, vysvětluji ji. „Jak to, vždyť to má pásy“.“ A ty myslíš, že všechno co má pásy, je tank?“„To by horská rolba byla taky tank, nemyslíš“ ? „Ne, to ne, ta nemá tu tyč a není zelená“. „Jakou tyč“, nechápu. „Tu rouru, jak se z ní střílí.“  Musím říci, že Lucie  opravdu oživovala naše  vojenské putování.  Neustále s sebou tahala sáček s mraženými mořskými  plody, které pořád chroupala, a pro které jsme museli zastavovat u každého supermarketu.

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Největší museum na pobřeží je v Arromanches. V moři jsou zde ještě vidět zbytky umělého přístavu, mohutné kesony, které přitáhly spojenecké lodě, aby z  nich  vytvořily  umělé vlnolamy. Celý systém umělého přístavu Murlberry je možno vidět ve zdejším Musée du Débarquement (museum vylodění). V jedné vitríně stojí i  figurina  v  modré letecké uniformě s nášivkou „CZECHOSLOVAKIA“. Největší atrakcí  v  Arromanches je kruhové kino s devíti  projekčními plochami kolem dokola, na  kterém   se  střídají  barevné záběry z dnešních pláží s koupajícími se dětmi a běhajícími koni s černobílými dokumentárními záběry vyloďujících se a bojujících vojáků. Je to těžko popsatelný zážitek ve kterém se točíte  o 360 stupňů.

Spojenci se vylodili na pěti plážích. Američané na úsecích UTAH a OMAHA, Britové na plážích GOLD a SWORD a Kanaďané mezi nimi na pláži JUNO. Pláž Omaha získala ještě přízvisko „krvavá“, padlo na ní asi 5000 vojáků. Spolu s dalšími padlými Američany ve Francii leží  pod  tisíci  bílých křížů na hřbitově hned za pláží v Colleville sur Mer. Je  zde  pohřben i  generál Theodor Roosevelt, synovec  amerického prezidenta, který ale nepadl, nýbrž během bojů zemřel na srdeční mrtvici. Na  golfově  sestříhaném  trávníku  je u každého kříže americká a francouzská vlaječka. 

Na hřbitově se člověk nesměje, měl by být vážný, dokázal jsem  to i  v situaci,  kdy Lucie při prvním pohledu na les křížů zvolala užasle: „ Kolik mrtvých tady muselo zemřít“. K tomu jsem musel jen dodat: „Copak mrtví, ale tady zemřeli i živí“.  K největším  ztrátám  na  Omaze  došlo proto, že  pro bouřlivé moře se z devětadvaceti obojživelných tanků  Sherman DD vylodili jen dva. V jiných  vyloďovacích  sektorech, kde bylo moře klidnější, poskytli  vyloděné  Shermany účinnou pomoc  pěchotě  a snížily ztráty na přijatelnou  úroveň, v britských sektorech dokonce na minimální. Ostatní se potopily i s posádkami. Některé vytáhli a můžete je vidět v Musée des Epaves sous marines du Debarquement v Port-en-Bessin  olepené  škeblemi  a zkamenělými nánosy písku a bahna. V muzeu, které patří i žabím mužům, kteří v noci před invazním ránem odstraňovali miny z protiinvazních překážek.  Jak to všechno na krvavé Omaze bylo,  se dozvíte v Musée Mémorial d´Omaha Beach  v Saint-Laurent-sur-Mer  a  v  Musée D-Day Omaha  ve  Vierville-sur Mer a  jak to bylo  v sousedním  sektoru UTAH zase  v Musée du Débarquement  Utah Beach v Saint-Marie- du-Mont. Historii  bojů  v sektoru  Sword  poznáte v Ouistrehamu v Mussée N 4 Commando, věnované britským speciálním silám, které zde seskočily.   

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

V Oustrehamu  je ještě další muzeum. Le Grand Bunker -Musée du Mur de l´Atlantique, museum Atlantického valu věnované jenom německé armádě. Zde zase zaperlila pojídačka mořských plodů. „Hele, tady bojovali Rusové“ upozornila mně. „Tady“, povídám, „kde by se zde  vzali?“Lucie ukázala na legendární sovětský  samopal  Špagin  ve vitríně. „Vidíš, to je ta  jejich  puška s tím talířem“, povídá. „To  není puška, ale samopal, a není to talíř, ale diskový zásobník“, vysvětluji. „No, ale patří Rusům“ , tvrdí Lucie.„Patřil, ale je to kořistní zbraň, kterou sem Němci dovezli,“ trpělivě vysvětluji. „Oni  jim ji  ukradli?“  „Neukradli, ale když je v nějaké bitvě porazili, tak si jejich samopaly ponechali“, vysvětluji dále. „Ale válku vyhráli Rusové“, ujišťuje  se  znalkyně vojenské historie. „Jo, přesnější je ale říci Sověti,“ kapituluji. „A ti také bojovali s Němci?“, ptá se Lucie. Co mám říci mladé holce, pro kterou je již rok 1989 středověk.

Normandy zdroj foto: Milan Hulík

Znám to od studentek historie na FF UK, jedna kolegyně tam odpověděla na otázku zkoušejícího, co byla studená válka, že to byla válka  před válkou teplou a horkou. Před  muzeem  stojí  FLaK, zázračný německý protiletecký kanon 88 mm, který díky své elevaci bylo možno používat i jako nejúčinnější zbraň proti tankům. Jeho dostřel  10 km  mluví za vše. Byl  postrachem  nejen Rudoarmějců, ale i  spojeneckých  vojáků a pilotů. Vedle něj kraluje Fiedler F I 103 –první  střela s plochou dráhou letu, které se říkalo  V 1 .  Když val, tak dodejme, že  moc neprostupný ten val nebyl. Nejpevnější byl na pobřeží Pas de Calais, proto  Spojenci  Němce oklamali a vylodili se v Normandii, kde byl val děravý jako ementál.

Pokračování ve II. díle

Autor: JUDr. Milan Hulík, advokát, historik a publicita

Fotogalerie

Další články z rubriky

Folklorní festival: Diváckou anketu vyhrál francouzský soubor „Lous Cadetouns“

Folklorní festival: Diváckou anketu vyhrál francouzský soubor „Lous Cadetouns“

FOTO: Město Šumperk se stalo centrem lidových tanců a hudby. Konal se již XXVII. ročník MFF.

FOTO: Jak se hodovalo a tančilo na zámku Velké Losiny

FOTO: Jak se hodovalo a tančilo na zámku Velké Losiny

Diváci ocenili renesanční tabuli i kostýmy

Šumperská Muzejní noc oslovila velkou módní přehlídkou

Šumperská Muzejní noc oslovila velkou módní přehlídkou

V Pavlínině dvoře se představilo přes sto modelů společenských šatů 20. století

 
Podmínky užití   |    Prohlášení o přístupnosti   |    Reklama a inzerce   |    Kontakty

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Sumpersko.net s.r.o. zakázáno.