Pondělí 22. ledna 2018 -

Sumpersko.net

Nově přidaný článek

Zloděj z ukradené karty provedl přes šedesát plateb za dva dny

21.01.2018 - Zloděj z ukradené karty provedl přes šedesát plateb za...

Počasí

zatazeno

22.01.2018 - Pondělí

Teplota: -2 / -6 - Zataženo

snih

23.01.2018 - Úterý

Teplota: 1 / -3 - Sníh

Jak jsme pomáhali socialistickému zemědělství

03. ledna 2018 - 10:27

Zpět na seznam článků

Osobní historka známého advokáta a publicity Milana Hulíka

Jak jsme pomáhali socialistickému zemědělství

JUDr. Milan Hulík zdroj foto: archiv šumpersko.net

Při kritice „totáče“ se zapomíná, že v socialismu existovala řada tzv. výdobytků a tak se ani nedivím, že mnoho občanů na ně s láskou vzpomíná. Já taky.

Třeba akce naší Advokátní poradny na pomoc socialistickému zemědělství. Již samotná skutečnost, že socialistické zemědělství se bez školáků, pracujících z měst, mládeže a dalších brigádníků neobešlo, byla sama o sobě velká sranda. Jednou na akci „Čelem k masám  - strana hovoří s lidem“, nám v naší advokátní poradně přednášel jeden lektor z Městského výboru strany: „A víte soudruzi, že jsme již soběstační ve výrobě másla?“  Tato informace nám vyrazila dech a užasle jsme se po sobě podívali. JUDr. Šebek, antisocialistický provokatér naší  AK povstal a zeptal se soudruha lektora: „Slyšel jsem dobře soudruhu, my už jsme skutečně soběstační i ve výrobě másla soudruhu?“ „Ano, už ho nemusíme dovážet z kapitalistické ciziny.“ JUDr. Šebek zakroutil hlavou a řekl, že takovému úspěchu nemůže ani věřit a ostatní začali najednou všichni smrkat, aby se nemuseli chechtat.

Máslo bylo proto, že naše poradna tolik pomáhala socialistickému zemědělství. Pomáhali jsme na jaře, i na podzim. Vedoucí naší poradny JUDr. Vladislav Cilínek  vyhlásil  akci vždy na dva všední  dny  týdnu (o víkendu by nikdo nejel), napsal omluvu všem soudům u  kterých jsme měli nařízena jednání a  ráno jsme v Opletalově ulici nastoupili do autobusu. Pomáhalo se vždy v obci  Samosoly, takové vesničce naší střediskové, kde měl kolega JUDr. Drozd chalupu. Dorazili jsme tam kolem desáté hodiny dopoledne a autobus zastavil rovnou před místní hospodou, kde se podával malý gáblík na posilněnou, obvykle párky a pivo. Ten se při družném hovoru s místními družstevníky, kteří se dostavili se svými právními problémy  protáhl do oběda. To už měl málokdo v sobě jen dvě piva. Konečně, platilo to všechno JZD Rudý říjen.

Báječný oběd s dalšími dvěma pivky, obvykle s gulášem nebo svíčkovou, trval od třinácti hodin tak do patnácti hodin a pak nás autobus odvezl na pole. Na podzim jsme sbírali brambory, na jaře jsme z pole vybírali kameny. Kolem nás chodil předseda JZD, v  každé kapse pláště měl po lahvi vodky a skleničky, do kterých nám naléval se slovy: “Cvakněte si doktore“. Jestliže jsme se předtím museli pro brambory nebo kameny shýbat, tak nyní jsme již nemuseli, chůze po čtyřech nám připadala přirozenější.

Takto jsme cvakali asi do sedmnácté hodiny, kdy nastal čas na svačinu. V tu dobu již každý z nás si nacpal tašky s brambory pod sedadla autobusu a  zasmáli jsme se paní Jiřince, starší dámě, sekretářce, která si z pole přinesla tři brambory a žádala slušně  soudruha předsedu, zda-li si je smí vzít domů. Odjeli jsme autobusem zpět do hospody na výborné domácí  buchty a kafe a po svačině již nestálo zato  se vracet na pole. Dořešili jsme s družstevníky nějaké zbylé kauzy s jejich slovy: „Pane doktore, nechci to zadarmo“ a   jejich ruce  nám strkali do kapes barevné papírky,  když se   pomalu    přiblížila  opulentní večeře. Pivka následovala. Tak  k  dvaadvacáté hodině nás autobus hodil ke kolegovi Drozdovi na chalupu vzdálenou asi 300 m od hospody, který  měl  přísun výborných vín z Moravy, a kdo ještě mohl, tak koštoval.

Málo odolní kolegové začali odpadávat z diskuse, kdy už komunisti půjdou do…… a někteří  z  nich  se byli schopni dopravit do postele v některé z místností chalupy sami  a  slabší  jedinci zůstali prostě jen někde ležet. Dopoledne se vyspávalo, některé hladovce odvezl autobus do hospody na pozdní snídani, kde vyčkali příjezdu ostatních k obědu. Po  dalších  dvou, třech  pivech  jsme se  rozloučili  s družstevními klienty  a  náš autobus se rozjel do Prahy. Následujícího dne náš vedoucí poradny napsal vzletné hlášení  na Ústředí advokacie (kopie šla na Obvodní výbor KSČ pro  Prahu 1),  jak kolektiv pracovníků Advokátní poradny č.9  vykonal brigádu  v  JZD Rudý říjen  v  Samosolech  na pomoc socialistickému zemědělství. Nepamatuji se, že by někdo z naší poradny se odmítl zúčastnit našich dobrovolných brigád  – ideová uvědomělost našeho kolektivu byla vyhlášená. Jen jednou došlo k  maléru.  Jedna  mladá  a  málo  uvědomělá soudružka asistentka dva dny po  návratu  z jedné brigády odjela na zájezd do kapitalistické ciziny, odkud se nevrátila. Setkal jsem se s  ní   po  převratu v  Kanadě  a  vyprávěla mi, že odchodu z  vlasti  nikdy nelitovala, jenom po našich  brigádách na pomoc socialistickému zemědělství se jí stýskalo.

Naše ideová zocelenost pramenila z každoročních politických školení v kinu Ilusion na Vinohradech. V určený den si nikdo nesměl vzít dovolenou a všechny advokátní poradny  z celé Prahy se  odebraly  do tohoto kina na přednášku o amerických raketách středního doletu. Pro později narozené – v první polovině 80. let rozmístil SSSR ve svých satelitních zemích ve východní a střední Evropě včetně ČSSR své rakety středního doletu SS 3, později SS 4 a nakonec rakety SS 20 o doletu čtyř tisíc kilometrů. Na obranu Západní Evropy v ní  Američané umístili  rakety Pershing, které byly komunistům solí v očích. Tento bezpříkladný imperialistický  čin musel být čsl. pracujícím  vysvětlen, zejména skutečnost, že americké rakety byly útočné a sovětské obranné. Toho se v kinu Ilusion ujal soudruh lektor z Obvodního výboru strany.

Advokáti si však v kině nesedli podle poraden, ale po dvojicích, zejména ti advokáti, kteří v zastoupení svých klientů spolu vedli spory, které nyní v kině začali řešit. „No tak soudruzi klid , ať slyšíte soudruha lektora a rozumíte jeho výkladu,“ napomínal nás „moderátor“ z vedení advokacie. Bylo to stejně marné, jako napomínat hlučící děti při návštěvě zoologické zahrady. „Tak soudruzi, teď vážně, buďte zticha, vždyť soudruh přednášející neslyší sám sebe.“ „Soudruzi, jen zvýšeným úsilím na našich pracovištích můžeme zabránit americkým agresorům v použití raket Pershing.

Spolu s ostatními pracujícími musíme vytvořit pevný val, který imperialistům nedovolí tyto rakety použít a s mohutnou vojenskou silou  Sovětského  svazu  odradíme agresora  od  odpálení jeho raket.“ Hluk řešících kauz však neutichal. „Tak soudruzi, nechovejte se jako malé děti, když v klidu vyslechnete soudruha lektora, tak nám promítnou King Konga.“ To na chvilku zabralo, ale kauzy zůstaly  nedořešeny, takže disputace advokátů za chvíli  pokračovaly. Do ní přišla chvíle, kdy pershingový lektor vyzval k dotazům. Nikdo z advokátů se ale nehlásil, protože přednášku nesledovali a  tak  situaci  zachránil  JUDr. Šebek, který zvedl ruku k dotazu: „Jestli  je  pravda, jak se říká, že sovětské rakety jsou natřeny na červeno, zatímco  americké  na modro“.  „A proč soudruhu“, ptá se lektor. „Já  jsem to  slyšel“,  řekl JUDr. Šebek „a  proto se vás ptám“.  „To jsme neměli“, odpověděl zaražený lektor, „proč by se měli barevně rozlišovat?“ „ No, abychom věděli, kterým raketám máme hrozit a na  které máme mávat“, dorazil  ho  JUDr. Šebek. Bio Ilusion se otřáslo smíchem.

Tím skončila přednáška o  imperialistických  a  socialistických raketách, advokáti se utiili  a na plátně se objevili úvodní titulky  filmu „King-Kong“. Takže americký agresor v podobě tohoto veleopa nakonec zvítězil.

Autor: JUDr. Milan Hulík, advokát, historik a publicita

Fotogalerie

JUDr. Milan Hulík                                    zdroj foto: archiv šumpersko.net

Další články z rubriky

Popraviště, popravy a popravení

Popraviště, popravy a popravení

Poslední poprava na Pankráci se konala 2. února 1989

Vlastivědné muzeum připravilo vzpomínku na Josefa Pavlíčka

Vlastivědné muzeum připravilo vzpomínku na Josefa Pavlíčka

Pozvánka na výstavu „Kouzlo fotografie“

Jak jsem kupoval sovětská kasárna

Jak jsem kupoval sovětská kasárna

Osobní historka známého advokáta a publicity Milana Hulíka

 
Podmínky užití   |    Prohlášení o přístupnosti   |    Reklama a inzerce   |    Kontakty

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Sumpersko.net s.r.o. zakázáno.