Sumpersko.net

Pestré, nadýchané šaty z pravého hedvábí za tisíce dolarů, podložené množstvím spodniček a vyztužené obručemi, předvedly na folklorním festivalu v Šumperku křehké tanečnice z Jižní Korei. To nejcennější si však členové Korejské kulturní asociace ponechali až na samý závěr festivalu.

Českou premiéru si v pondělí 18. srpna v podvečer odbyly kostýmy krále a královny z pravého hedvábí, jeden v hodnotě 30 tisíc dolarů. Obdivovali je diváci v Loučné nad Desnou. „Pohybovat se v oděvu, který má pět vrstev, vůbec není snadné. Královnina pokrývka hlavy váží asi šest kilogramů,“ objasnila po vystoupení Eva Kostecká z organizačního týmu festivalu. Fotogalerie z Loučné nad Desnou

Představení krále a královny předcházela módní přehlídka šatů z exotických dálav. Největší úspěch však sklidil vějířový tanec. S pomocí vějířů tanečnice vytvářely vlny, motivy ptáků, květin a motýlů. „V Šumperku jsme oslavili 69. výročí vyhlášení samostatnosti naší země. Potěšilo nás, že když jsme zpívali hymnu, diváci povstali. Dojalo nás to, měli jsme slzy v očích,“ svěřila se vedoucí Chaerin Chang. Korejské dívky na festivalu zazpívaly lidovou píseň Arirang, která je zapsaná na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.

Sto dvacet kostýmů si do Šumperka přivezli tanečníci souboru Cuicalli z Mexika, každý z nich se představil hned ve čtyřech úborech. Největší pozornost vzbudily péřové čelenky a ozdoby. „Peří na kostýmech odkazuje ke kultuře Aztéků a dalších původních obyvatel. Naši předkové si vysoce cenili duhově zelených per ptáka ketzala, jenž je dnes ohroženým druhem. Proto používáme jako náhradu peří jiného ptáka, dovážené z USA,“ objasnil vedoucí souboru Israel Pérez Perales.

Pera na čelenkách mexických tanečníků dosahují délky až sedmdesáti centimetrů. Na jednom kostýmu je 35 až 70 per, cena jednoho se pohybuje od 12 po 40 amerických dolarů.

O tom, že krásné oblečení v životě předků hrálo významnou roli, vypovídají už názvy jednotlivých tanců. Například dívky z Tchaj-wanu předvedly tanec v hedvábí. „Je určený pro oslavu lunárního nového roku. Kostým má červenou barvu, která symbolizuje radost a štěstí,“ objasnila Alice Lin, jež taneční soubor Ming-Mei a hudební skupinu Le Taiko doprovázela.

Tanečníci z Tchaj-wanu do Šumperka přivezli čtyři druhy kostýmů. Některé z nich neudivovaly jen krásou barev, ale i cinkáním zvonečků, kterými jsou pošity. Exoticky působil tanec s deštníky, k němuž průvodkyně Lin podala prozaické vysvětlení: „Tchaj-wan je ostrov s nesmírně horkým klimatem, kde často prší. Deštníky proto přijdou vhod i při tanci,“ usmívala se Lin, podle níž tchajwanské tanečníky v podhůří Jeseníků nezaskočil ani tak déšť, jako spíš nízké teploty.

Dívky z Ruska okouzlily krajkovým tancem, který se podle vedoucí souboru Kladets Taťany Razbojeva zrodil v severní části země. „Je věnován proslulým krajkám z města Vologda, kde se vyrábějí,“ uvedla Razbojeva.

Ačkoliv tanečnice neoblékly šaty z pravých krajek, ale imitace, jsou jejich kostýmy nesmírně cenné. „Mají delší tradici než soubor sám, který působí od roku 1995. Kostýmy jsou staré 35 let, vytvořili je přední ruští kostýmní výtvarníci,“ vysvětlila Razbojeva. K průsvitným šatům s červenými spodničkami patří čelenky s blyštivými imitacemi perel a drahokamů. Krajkový tanec dívky předvedly na sobotním festivalovém večeru v Pavlínině dvoře. Diváci na Roztančené ulici a návštěvníci vystoupení v Loučné nad Desnou mohli obdivovat pestré jarní šaty s věnečky.

Rusové do Šumperka přivezli také kazašský a podmoskevský kostým. Podle své vedoucí se členové souboru Kladets nejraději věnují autentickému ruskému folkloru, v Šumperku však předvedli především stylizovanou hudbu a zazpívali i celosvětově známou Kaťušu a Kalinku.

Dlouhými závoji ověnčenými množstvím blyštivých šperků jako z pohádek Tisíce a jedné noci v Šumperku překvapily dívky z dětského gruzínského souboru Tzeruli1.

Chlapci dovezli dva druhy kostýmů. Vojenský tanec předvedli v černém odění s bílými doplňky a výraznou čepicí. Kostým doplnily makety mečíků, nožů a patron. Chlapci v Šumperku udivovali náročnými tanečními figurami s množstvím skoků, a dostali proto přezdívku „létající Gruzínci“.

S bohatým šatníkem dorazili také tanečníci souboru Vtáčnik z Prievidze. „Představili jsme tance z regionu Horní Nitry, Zemplínu a Horehroní, proto máme tři druhy krojů. Slovensko je folklorně pestrá oblast. Kroje se liší od vesnice k vesnici a lidé je dodnes znají. Rozlišuje se podle tvaru klobouku, výšivky na košili nebo třeba jen barvy nití,“ řekl vedoucí souboru Ľubomír Macek.