Sumpersko.net

Známá šumperské trenérka gymnastek, Jana Pražáková, zaznamenala vzpomínky dvou sportovních kolegů, kteří měli tu čest, že osobně poznali dnes již zesnulou Věru Čáslavkou. Čtenářům jejím prostřednictvím předáváme střípky z jejího velmi životními událostmi nabitého života.

Vzpomínky Miroslava Svatoňa, seniora

Nedávno nás téměř neporozovaně opustil vynikající trenér a organizátor gymnastického života v Šumperku František Schon.Trenoval talentovanopu šumperskou mládež k vrcholovým výkonům ve sportovní gymnastice.K metám nejvyšším dovedl svou sestru Lídu Švédovo, členku naší stříbrné reprezentace na římské olympiádě.

Družstvo tvořily velké osobnosti naší i světové sportovní gymnastiky, vedené nekompromisně a cílevědomně Slávkou Matlochovou.V družstvu panovala poctivost k treninku,vzájemné přátelství a úcta.Vynikající členkou reprezentace byla Věra Čáslavská, která se kromě talentu vyznačovala zodpovědností v přípravě, skromným chováním a mimo jiné se snažila zvládnout řeč státu, kde závodily.

Japonsko bylo tehdy světovou gymnastickou velmocí. Vzpomeňme jméno Endo, se kterým se Věra přátelila. Japonci Věru milovali pro její sportovní výkony, ale také si jí vážili pro znalost jazyka. Na jedné slavnostní večeři s reprezentačním družstvem nám Věra vyprávěla: „Dali mi na talíř  kraba. Byla jsem z toho nešťastná , ale nedala jsem to znát. Ono se to ještě na talíři pohybovalo. Tak jsem se to nenápadně pokusila před polykáním usmrtit, což se mi postupně dařilo.Oddechla jsem si, když jsem toho tvora zvládla.Na dotaz, jak  mi to chutnalo, jsem samozřejmě odpověděla , že to bylo výborné. A v tu chvíli se mi na talíři pohyboval další“.

Věra se ve družstvu nechtěla projevovat jinak, než sportovním výkonem. Před závodem v Šumperku jsem ji požádal,zdali by mohla zařídit nástup závodnic. Slušně, ale rozhodně to odmítla. Před olympiádou v Mexiku  bylo reprzentační družstvo žen soustředěno v Šumperku. Vstup vojsk je zastihl v plném  treninku. Věděli jsme, že Věra je signatářkou 2000 slov a že je nutné, aby zmizela. Její ohrožení se nedalo pominout, což další osud Věry žel potvrdil.

Našli se ve sportovním hnutí i takoví „ myslitelé“ kteří ji nehledě na zásluhy a světový věhlas  vyloučili ze sportovní organizace. Naše hory měly naštěstí horskou službu, která se nestarala jen o úrazy a laviny. O tom ví podrobnosti její tehdejší čelní funkcionář Zdeněk Zerzáň.

Nicméně pobyt v utajení v chápajícím klínu našich hor pro n i znamenal značný deficit v přípravě na olympiádu. Dnes víme, že alespoň posilovala pomocí shybů na větvích a upevňovala rovnováhu na padlých stromech. Měla ovšem za sebou tvrdý výcvik v tělocvičně, který doplnila vlastenectvím a slavně v Mexiku zvítězila!

Vzpomínky Lídy Švédové – zasloužilé mistryně sportu

Věru Čáslavskou mezi nás přivedla Eva Bosáková, naše tehdy uznávaná jednička.Věře bylo právě osmnáct let a její velkou výhodou byla baletní průprava, do které ji v mládí svědomitě vodila maminka. Měly jsme všechny zájem zlepšovat provedení našich sestav a ihned jsme zjistily pozitivní vliv baletu v celkovém projevu Věry. Snažily jsme se i my své sestavy obohatit.Na soustředěních nám pomáhal baletní mistr z Národního divadla.

Měla jsem s Věrou velmi dobrý, přátelský vztah. Jako kuriozitu bych mohla uvést: "Obě jsme měly rády dršťkovou polévku.Nezapomenu, jak jsem si ji v šumperském kulturním domě po besedě s ní dala po třiadvacáté hodně vrchovatý talíř," s úsměvem dodává Lída.