Sumpersko.net

Případ se odehrál v roce 1964 v jihočeské obci. Začátkem listopadu si sousedé povšimli, že z rodinného domu delší dobu nevychází osmasedmdesátiletý důchodce František.

František byl zdatný chasník a nebyl žádný povaleč, rád pracoval a i ve svém věku vypomáhal v místním JZD. Pozorní sousedé celou věc oznámili příslušnému policejnímu oddělení. Po příjezdu na místo pracovníci výjezdové skupiny zjistili, že dům je odemčený. Po vstupu do domu zde našli velký nepořádek a za domem u stodoly krevní stopy, které nasvědčovly, že se tady stal zločin. Při podrobnějším ohledání místa činu a nejbližšího okolí nalezli u skalní prolákliny pohřešovaného Františka. Přivolaný soudní lékař konstatoval smrt s cizím zaviněním.
Kriminálka rozjela podrobné kolo prověřování v místě bydliště zavražděného. Jako "horká stopa" se jevila skutečnost, že před dvěma lety měl František za souseda jistého Julka, se kterým se tak trochu přátelil. Občas mu vypomohl finanční hotovostí a zval ho k sobě domů na návštěvu. František měl snahu naučit Julka a jeho družku číst a psát. Ačkoliv nejbližší sousedé Františka od této dvojice zrazovali, nevěřil jim. Teprve další zkušenosti s Julkem ho přesvědčily, že sousedé mají pravdu. Začalo to tím, že František zjistil nezvané a opakované návštěvy do svého stavení. Ztratily se mu slepice a jednou dokonce našel na dvoře připravený klacek, zřejmě k jeho napadení. Julek se postupně vybarvil, co by hrubý násilnický typ, kterému není násilí vůbec cizí. Nakrátko na to se lump z obce odstěhoval.

Horká stopa se policistům vyplatila, protože po vypátrání Julka se jim nakonec podařilo pachatele loupežné vraždy z onoho skutku usvědčit. Vrah Julek vypověděl, že měl poslední dobou hlubojko do kapsy a proto si vzpomněl na svého bývalého souseda, důchodce Františka, který měl něco na stará kolena naspořeno. Od myšlenky nebylo k činu daleko a tak se jednoho dne vydal na loupežnou výpravu.

Na místo dorazil navečer. V domě se nesvítilo a František již zřejmě spal, uložil se tedy do stodoly s tím, že jakmile stařík ráno vyjde, tak ho sejme. K tomu si připravil asi metrový hrubý sochor. Jak si vše naplánoval, tak se i stalo. Jakmile ráno vyšel František na dvorek, připravený Julek ho srazil tvrdou ranou sochorem. Pro jistotu přidal ještě jednu ránu, ale František stále dýchal a chroptěl. Proto vzal Julek kámen, který sloužil, jako schod a z výšky ho hodil umírajícímu na hruď. To byl také okamžik, kdy chudák František vydechl naposledy.

Julek se snažil zahladit všechny stopy svého hrůzného činu, následně naložil Františka na záda a shodil ho do blízké skalní prolákliny. Jako poslední věc, kterou Julek udělal na místě činu, bylo jedno velké ho*no. Patřil totiž k těm druhů pachatelům, kteří byli ovlivněni starou pověrou, že nebude dopaden pokud na místě "nechá něco ze sebe". Jak se později ukázalo i to ho*no bylo jedním z důkazů, které jasně podložily jeho vinu. Z domu ukradl hodiny a 250 korun z peněženky Františka, následně pak spokojeně odcestoval vlakem domů.

Soud, který rozhodoval tento případ, neměl s tímto brutálním činem žádné slitování a Julek byl odsousen v té době  k trestu nejvyššímu, k trestu smrti.