Sumpersko.net

Je mezinárodně respektovaným geologem, tvůrcem několika sbírek poezie a uznávaným českým básníkem, význačným vlastivědným pracovníkem i nadšeným historikem. Čtyřicet let působil v šumperském muzeu, stal se spoluautorem dvaceti publikací, loni oslavil pětasedmdesátku a šumperští zastupitelé mu v sobotu 11. dubna udělili cenu za Přínos městu.

Ani teď však Zdeněk Gába nehodlá spočinout na vavřínech. V letošním roce chce vydat novou knihu a přispět do zahraničního sborníku.

Na sobotním předávání cen města vědec Gába coby vyhlášený introvert, pohybující se po většinu života ve světě abstraktních témat, překvapil nečekaně emotivním projevem, ve kterém se vyznal ze své lásky k Šumperku a jímž strhl zaplněný sál divadla k bouřlivém potlesku. Informovali jsme ZDE.

„Měl jsem štěstí, že jsem se dostal zrovna do Šumperka. Stalo se tak souhrou náhod, ale ukázalo se, že tenhle kraj byl to nejlepší, co mě mohlo potkat. Kdybych tu nežil, možná bych toho tolik nevykonal,“ zamýšlí se rodák ze Žeranovic ve Zlínském kraji.

Zaměstnancem šumperského muzea se stal na sklonku šedesátých let. Útočiště však zpočátku nalezl v jesenické pobočce a právě poklady Vodní tvrze, v níž svého času dokonce i bydlel, nasměrovaly celou jeho budoucí profesní dráhu. „Objevil jsem tam předválečnou sbírku souvků. Začal jsem se o ně zajímat a zjistil jsem, že v celé republice o nich nikdo nic moc neví. Proto jsem navázal spolupráci s německými odborníky, a poznal tak spoustu ušlechtilých lidí,“ popsal Gába, jenž je dnes světově uznávaným odborníkem na výzkum souvků, drobnějších kamenů přisunutých ze severu Evropy ledovcem.

Jeho přínos pro českou vědu spočívá také v tom, že oprášil pozapomenutý termín „souvek“, zavedený přírodovědcem Cyrilem Purkyněm, vnukem slavného Jana Evangelisty.

Život v Šumperku si pochvaluje. I z malého města na severu Moravy stále udržuje kontakty se špičkami v oboru. Specialisté v zahraničí si ho váží, o čemž svědčí také to, že německý kolega po něm dokonce pojmenoval jednu ze zkamenělin. „Na venkově se mnohdy dělá lepší věda než v Praze,“ soudí Gába, podle něhož je nejdůležitější poctivě pracovat.

Slavný geolog je však také pilným vlastivědným pracovníkem, jenž nejen Šumperákům přiblížil pozapomenuté osobnosti bratří Kleinů. „Začal jsem se jim věnovat v době, kdy o nich v češtině neexistovaly významnější práce,“ vysvětlil, jak se stal spoluautorem publikace o slavných stavitelích železnic a také vytvořil scénář stálé expozice Muzea silnic ve Vikýřovicích.

Do penze odešel po čtyřiceti letech působení v muzeu, pracovat však nepřestal. Jen loni vyšly dvě publikace s vlastivědnou tematikou, jichž je spoluautorem, a usilovně pracuje nadále, navzdory tomu, že tělo volá po odpočinku. „Už nic velkého nerozjíždím,“ ujišťuje ve chvíli, kdy chystá odborný příspěvek o souvcích do německého sborníku a také knihu s vlastivědnou tematikou pro nejširší veřejnost. „Po loňském úspěchu publikace o Králickém Sněžníku připravujeme se sběratelem Petrem Možným podobně koncipovanou knihu starých fotografií a pohlednic, tentokrát o Paprsku,“ vysvětlil Gába.

Nová publikace by se tak jako ta předchozí měla čtenářům poprvé dostat do rukou přímo na Paprsku na červnovém turisticko-literárním festivalu Pradědovy letokruhy. „Vím, co mám za sebou. Spousta věcí se nepodařila, ale i tak si myslím, že jsem pro lidstvo něco udělal a pro vlastivědu Šumperska snad i hodně,“ ohlíží se oceněný Šumperák za svým profesním životem.