Sumpersko.net

Plnit si své běžecké sny a zároveň pomáhat druhým. To je v kostce projekt nazvaný Johnson & Johnson Women's Challenge, který se ve čtvrtek 19. ledna rozeběhl už po osmé. Na start se postavila patnáctka slečen a žen, každá se svým běžeckým osobním cílem a charitativní organizací, kterou chce podpořit.

Projekt z dílny pořadatele běžeckých závodů RunCzech i letos přilákal pestrou směsici finalistek. Rozvedená maminka s handicapovanou dcerou, dvě dívky, které překonaly bulimii, astmatičky nebo žena dříve závislá na drogách.

To jsou jen některé příklady příběhů, které finalistky nabízejí. Celou patnáctku pak spojuje běžecká touha. „Chci uběhnout maraton. A hlavně - chci si ten běh užít a prožít. Chtěla bych zažít atmosféru takového závodu, kde se mnou bude i můj syn a v cíli mě obejme,“ přiznává jedna z finalistek, Erika.

Ona i ostatní účastnice si vyberou charitativní organizaci, které touží pomoci a kromě přípravy na závody běžecké ligy na ni budou vybírat prostředky. Stanou se tak někým, komu říkáme Dobroběžci. „Ráda bych při charitativní činnosti ovlivnila co největší počet svých kamarádů. Pomoci bych chtěla dětem z dětských domovů. Při studiu vysoké školy jsem absolvovala několik praxí a touto problematikou se zabývala hlouběji,“ říká další finalistka Žaneta.

Finální patnáctka byla vybraná z celkem 164 žen. „Konečný výběr nebyl vůbec lehký, snad všechny ženy by si zasloužily do finále postoupit. Nezáleží na věku, povolání ani fyzické kondici, důležité je pouze rozhodnutí a motivace. Ať už je snem uběhnout pět kilometrů nebo zvládnout celý maraton, všechny cíle jsou prostě skvělé,“ říká Zoran Bartek, vedoucí marketingu RunCzech. Budou trénovat pod odborným vedením od ledna do října, získají individuální tréninkový plán a špičkové sportovní vybavení. Své cíle si budou plnit na sedmi závodech RunCzech běžecké ligy. „Odborná porota určí na podzim celkovou vítězku, které se podaří během nejvíce pomoci vybrané charitativní organizaci a která inspiruje nejvíce žen ve svém okolí a společně s nimi se zúčastní adidas Běhu pro ženy v září,“ doplnil Tadeáš Mahel.

Michaela – věk: 33 - povolání: Administrativní pracovnice

„Chci dokázat všem ženám, které také zůstaly samy s dětmi jako já, že, i když to není jednoduché, bude líp“.

Momentálně zvládne uběhnout: 0 km. Její cíl: 10 km

Michaela je tři měsíce rozvedená, má dvě dcery. Starší dcera má několik vrozených vad, navštěvuje speciální školku a na vše potřebuje individuální plán. Mladší dcera hraje na dva hudební nástroje a moc ráda zpívá. „Po rozvodu se snažím znovu vrátit radost do života nejenom dětem, ale i sobě. Při zaměstnání a dětech mnoho prostoru nezbývá, ale umím si najít čas na pravidelný pohyb, zumbu, procházky se psem. Jako dítě jsem sportovala, nyní díky pohybu beru všechno mnohem snáze a pozitivněji. Mým snem je zaběhnout si jednou dlouhou trať.“

Erika – věk: 32 - povolání: Obchodní zástupce – momentálně na mateřské dovolené

„Běháním bych chtěla pomoci matkám, které bojují se stejnou „diagnózou“ – dítě odmítá svou matku. Není to běžné téma a netýká se široké populace žen. Možná i proto, že se ženy bojí si takovou skutečnost přiznat, možná proto, že se o takových situacích málo mluví a samozřejmě i proto, že se sami ženy stydí o svém trápení mluvit“.

Momentálně zvládne uběhnout: 10 km. Její cíl: maraton

„Chci uběhnout maraton. A hlavně - chci si ten běh užít a prožít. Chtěla bych zažít atmosféru takového závodu, kde se mnou bude i můj syn a v cíli mě obejme. Zdá se to jako běžné přání, ale se svým synem teprve pracujeme na upřímných dotecích a fyzických kontaktech mezi sebou. Hledáme si k sobě cestu, která často bývá mezi matkou a jejím dítětem samozřejmá.“ Eričin příběh začal neočekávaným otěhotněním. Během těhotenství přibrala pětadvacet kilo a z porodnice se vrátila o patnáct kilo těžší, něž byl její standard před otěhotněním. I přes bolest, která setrvávala po akutním císařském řezu, se dala do cvičení. Po několika měsících cvičení před televizí se vyjít ven, běhat. Po měsíci už dokázala svoji trasu prodloužit na sedm km. V té době už její syn začal vůči ní projevovat "averzí". Všechny sebelítostné emoce vždy ale zůstaly tam venku, někde mezi polem a cestou.

Gabriela N. - věk: 31 - povolání: Kosmetička

„Žiji sama, s muži mi to moc nejde. Běh mi pomáhá překonat těžké chvíle samoty a poznávám díky němu prima lidi“.

Momentálně zvládne uběhnout: maraton. Její cíl: maraton

Gabriela je maminka krásné šestileté holčičky. V loni poprvé zaběhla půlmaraton, který zaběhla se skvělým časem 2:01 a atmosféra ji učarovala. Díky běhu si vždy vyčistí hlavu a vykouzlí úsměv na tváři. „Mám velkou chuť se zapojit do něčeho, co má smysl. Jsem zdravá mladá žena a chci toho využít, třeba tak, že pomohu vykouzlit úsměv na tváři někomu dalšímu.“

Martina – věk: 34 - povolání: Operátorka call centra

„Chci dokázat své věrné "kamarádce" roztroušené skleróze, že se nenechám porazit. Ráda bych pomohla všem těm, kteří si sami pomoci nemohou“.

Momentálně zvládne uběhnout: 10 km. Její cíl: půlmaraton

Martina se do projektu přihlásila, aby zjistila, zda dosáhne na svou vytouženou metu – půlmaraton. Zatím zvládne uběhnout deset kilometrů, ale i ty by ráda zrychlila. „Poté, co mi byla v roce 2005 diagnostikována roztroušená skleróza, jsem měla pocit, že se mi život zhroutil. Díky nemoci jsem si ovšem uvědomila, co je v životě důležité, začala jsem mít ráda samu sebe a má touha po tom, abych uběhla půlmaraton stále rostla. Zatím jsem spíš "sváteční běžec", ale motivuji se přihlášením na závody.“

Kristýna – věk: 34 - povolání: Na mateřské dovolené

„Běh mi pomohl se vypořádat s bulimií jednou pro vždy“.

Momentálně zvládne uběhnout: maraton. Její cíl: maraton

Kristýna se do projektu přihlásila hned z několika důvodů. S projektem se setkala již minulý rok, kdy část svých závodů ze své vlastní iniciativy odběhla po boku tehdejších finalistek. Ráda by pomohla všem dívkám a ženám, které trpí bulimií, nevěří si a neúspěšně bojují s touto zákeřnou psychickou chorobou. „Bulimie je dnes téma, které je i není tabu. Víme, že jim trpí hodně velké procento žen, nebo tedy hlavně žen, ale ty, které jí trpí, se o tom většinou nebaví. Já teď ano. Prošla jsem rukama různých odborníků, ale nakonec jsem si pomohla sama. Neříkám, že běhání byl onen zázračný lék, ale byla to jedna z klíčových berliček. Když jsem začala běhat, začala jsem se zbavovat stresu, pociťovala jsem ten krásný stav, kdy je člověk sám se sebou spokojený. Když jsem doběhla svůj první půlmaraton, nemohla jsem zastavit pláč.“

Anna – věk: 25 - povolání: Asistentka

„Běh mě baví, a pokud ho můžu spojit s pomocí druhým, je to ta nejkrásnější kombinace“.

Momentálně zvládne uběhnout: 10 km. Její cíl: půlmaraton

Není to tak dávno, co se Anna vymanila ze spárů bulimie. Díky svému příteli začala pravidelně sportovat a běhat, což jí hodně pomohlo v boji s touhle zákeřnou nemocí. „Konečně jsem spokojená sama se sebou a zdravá. Ráda bych pomohla a třeba i motivovala další holky a svými kilometry přispěla na dobrou věc.“

Zuzana – věk: 37 - povolání: Hypoteční specialista

„Nyní je to šest měsíců, co jsem začala s pomocí kamarádů běhat a moje psychika se výrazně zlepšila“.

Momentálně zvládne uběhnout: 5 km. Její cíl: 10 km

Zuzana jako astmatička měla od dětství zakázaný veškerý namáhavější pohyb. Jediný sport, který ji rodiče dovolili, bylo lyžování. Až na střední škole se odvážila občas si zacvičit. Zjistila, že fyzický pohyb jí prospívá a astma se zlepšuje. Bohužel však musela čelit dalším zdravotním problémům s klouby, které její sportování komplikovaly. Velký zlom nastal, když její kolegyně onemocněla rakovinou prsu. Nejenže nemoc porazila, ale vrátila se ke svému velkému koníčku – běhu. A inspirovala tím nejenom Zuzanu. „Dále jsem začala pod odborným dohledem i s úpravou své váhy. Moje psychika se výrazně zlepšila, protože zjišťuji, že i ve svých sedmatřiceti letech dokážu překonávat sebe sama a chystám se na mých prvních deset kilometrů. Nyní jsem šťastná. Mám radost z každého mého zlepšení jak v hubnutí, tak v běhu. Stala se ze mě usměvavá Zuzka, plná energie, která rozdává radost a hlavně i motivaci ostatním, kteří mé úspěchy sledují a také chtějí začít s během nebo se k němu po pauze vrátili.“

Lenka – věk: 18 - povolání: Studentka

„Mým osobním cílem je uběhnout maraton a také chci všem dokázat, že i se středně těžkým astmatem se dá dělat cokoliv bez omezení, že stačí jen trénovat a vytrvat“.

Momentálně zvládne uběhnout: 21 km. Její cíl: maraton

Lenčiným snem vždy bylo dostat se do reprezentace a na olympiádu. Jako malá se věnovala spoustě sportů – krasobruslení, aikidu, fotbalu. Běhat začala až v roce 2013, kdy se také účastnila svého prvního závodu a uběhla svých prvních deset kilometrů za hodinu. „Před půl rokem jsem uběhla svůj první půlmaraton. Sice jsem doběhla, ale za horší čas než jsem měla v plánu. Moje astma se projevilo a já musela zastavit. Dnes je mým hlavním cílem dokázat, že zvládnu uběhnout maraton a překonat tím své astma a všechny předsudky kolem tohoto tématu.“

Dana – věk: 59 - povolání: Grafička, designérka

„Chci být inspirací pro své blízké a třeba i pro stejně "mladé" vrstevníky. Mám pocit, že bych běžela nejenom za sebe, ale vůbec za "šedesátníky"!          

Momentálně zvládne uběhnout: 10 km. Její cíl: půlmaraton

Mezi Daniny koníčky patří chůze a turistika, v běhání se jí ale již dlouho nedaří posunout. Pracuje jako počítačový grafik, designer, takže celý den sedí u počítače. Přestože se udržuje v kondici, jak sama říká, v jejím věku pomůže jedině kvalitní příprava a pravidelnost tréninku. „Chtěla bych být příkladem, inspirovat svou dceru, která vyhořela v práci, manžela, který je velký skeptik, potěšit mámu, která trpí Alzheimerem a podpořit své kamarádky, které se také snaží hýbat, sportovat a hubnout.“

Martina N. – věk: 43 - povolání: Technolog čištění odpadních vod

„Doma mám tzv. prázdné hnízdo. Z toho pramení rozhodnutí, že volný čas musím využít naplno, že si můžu začít přát něco i sama pro sebe a plnit si svá přání“.

Momentálně zvládne uběhnout: 0 km Její cíl: půlmaraton

Martina je hrdá matka dvou dospělých vysokoškoláků. Jak sama tvrdí, vždy byla tak trochu pecivál a s přebytečnými kily bojuje od narození svých dětí. Její velkou vášní je ale tanec. S osamostatněním synů získala spoustu volného času a konečně dostala prostor pro splnění svých přání. Ten běžecký by si ráda splnila letos  na olomouckém půlmaratonu v červnu. „Ráda bych získala zpět svou fyzickou kondici, zhubla a celkově upravila životní styl, tak abych prožila tu druhou půlku života v co nejlepší pohodě a měla na svá přání dost energie.“

Žaneta – věk: 35 - povolání: Nyní v domácnosti

„Věřím, že právě sport může malé, ale i starší děti navést na tu správnou cestu a vyvarovat se zažitých stereotypů z disfunkčních rodin“.

Momentálně zvládne uběhnout: půlmaraton. Její cíl: maraton

Žaneta je běžkyní poměrně krátko, ale přesto se za rok tréninku postavila na půlmaratonskou trať. Jejím cílem je zlepšit si kondici, aby jednou mohla absolvovat vysněný ultratrailový běh. Žaneta je maminkou tří dětí, kterým by ráda šla příkladem, a to i ve sportu. „Ráda bych při charitativní činnosti ovlivnila co největší počet svých kamarádů. Pomoci bych chtěla dětem z dětských domovů. Při studiu vysoké školy jsem absolvovala několik praxí a touto problematikou se zabývala hlouběji. Nyní v jednom z nich již několik let pracuje má sestra a tak stále vnímám problémy, které děti mají. Věřím, že právě sport může malé, ale i starší děti navést na tu správnou cestu a vyvarovat se zažitých stereotypů z disfunkčních rodin, ze kterých děti ve většině případů pocházejí.“

Sylva – věk: 38 - povolání: Uklízečka

„Chci pomáhat lidem, kteří si myslí, že už nejde žít líp“.

Momentálně zvládne uběhnout: 5 km. Její cíl: půlmaraton

Sylva začala běhat teprve v srpnu loňského roku. Sama a ve starých teniskách, které měla doma. Mnoho lidí by to odradilo, Sylva se ale řídí mottem „není důvod, proč neběhat, a tak běhám“. Sama má za sebou silnou životní zkušenost, která ji ještě více pohání pomoci ostatním. „Jsem bývala narkomanka. Dnes šest let bez drog, alkoholu a cigaret. Jsem matka, žena, studentka VŠ a chci překonávat sama sebe.“

Romana – věk: 33 - povolání: Speciální pedagog - poruchami chování

„Přišlo mi až neuvěřitelné, že jsem objevila možnost, kde bych měla šanci dosáhnout nejen svého cíle, uběhnout půlmaraton, a zároveň by se nejednalo jen o mě, ale i o možnost pomoci dětem“.

Momentálně zvládne uběhnout: 5 km. Její cíl: půlmaraton

Přes všechny plány se Romana ve svých třiatřiceti letech ocitla sama. Ve věku, kdy má většina žen pocit, že je vše ztraceno. Místo sebelítosti se ale rozhodla, že najde něco, kde může uplatnit své nadšení a energii a co ji pomůže zrelaxovat od náročné práce s dětmi s poruchami učení. „Nejedná se o nic zvláštního a vím, že všude okolo se bohužel děje mnoho horších věcí, ale mně spadl sen o rodině, miminku a životě na venkově. Místo toho, abych fňukala sama nad sebou, jsem se rozhodla, že najdu něco, kde bych našla smysl a zároveň aktivitu, která by mi pomohla odreagovat se po práci.“

Gabriela M. – věk: 25 - povolání: Marketingový specialista

„Pokud bych mohla aspoň trochu pomoci během, tak co víc?“

Momentálně zvládne uběhnout: 5 km. Její cíl: půlmaraton

O konceptu Dobroběžectví poprvé slyšela na londýnském maratonu a nadchlo jí to. Za svůj osobní běžecký cíl si stanovila půlmaraton, pomoc pak chce směřovat nadaci, která pomáhá seniorům důstojně dožít stáří. „Lidé si stále pořádně neuvědomují, že kouzlo lidství je si pomáhat. Nejen v rodinném/přátelském kruhu, ale všeobecně. Hlavně na to zapomínají u seniorů. K seniorům se chováme jako k nepotřebnému zboží, z nějž nemáme užitek, tak jej prostě vyhodíme. Toto chování jsem zažila nedávno na vlastní kůži u mé babičky a to, jaký mají lidé celkově postoj k seniorům je zarážející. K lidem by se mělo chovat s respektem i na konci jejich životů a vím, že finance samozřejmě mohou pomoci. Takže si říkám, pokud bych mohla aspoň trochu pomoci během, tak co víc?“