Sumpersko.net

Spravedlnost, o které Ondřej Neff napsal dne 22. března 2006: „ Pokud se bavím nebo mejlíkuji  s lidmi o právu, tak z těchto rozhovorů nebo psaní to vypadá, že řadový občan už ani moc nedoufá, že někdo probudí tu mytologickou bytost zvanou rovná právní spravedlnost,“ je základním znakem právního státu.

Stát, v němž nepanuje spravedlnost pro všechny stejně, není právním státem. Zatím, ale panuje jen pro ty nejmenší ryby, pouhé mřenky.  Velké ryby si dál nespravedlivě proplouvají neprávním rybníkem, zvaným Česká republika.

Lidové noviny otvírají dne 29. září 2015 svoje číslo titulkem: KAUZA OKD: MARVANOVÁ UKAZUJE NA SOBOTKU. Proč na něj ukazuje?  Protože dnešní premiér v září 2004 jako ministr financí ve vládě Stanislava Grosse spolurozhodl o prodeji 45,88 procent akcií ve vlastnictví státu za 4,1 miliardy korun společnosti Karbon Invest.

Od této společnosti kupuje společnost OKD Zdeněk Bakala a díky nízké prodejní ceně, vydělává na koupi miliardy. Miliardy, které mohl získat stát. Jak to všechno probíhalo? O tom v LN vypráví JUDr. Hana Marvanová, která na velké ryby podala již v roce 2011 trestní oznámení: „Vezměte si už jen to, že vláda na základě posudku v březnu schválí cenu za státní podíl v OKD 2,2 miliardy a za měsíc Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) řekne, že nebyly oceněny majetkové podíly v dceřiných firmách a cena by měla být tři a půl miliardy. Už jen to mělo vést k nějakému zamyšlení vlády, jak je možné, že jsme před měsícem schválili cenu o miliardu tři sta milionů nižší, když nám teď ÚHOS  říká, že cena nebyla v pořádku. Celý proces privatizace svědčí o tom, že cena byla nastavena velmi nízko. Existovala dokonce vyšší nabídka od konkurentů na trhu – od společnosti Penta. Vláda však schválila nižší nabídku, přestože byla na stole vyšší. I to je velmi nestandardní. Byla tam nesouhlasná stanoviska právní kanceláře, která byla poradcem pro privatizaci. Ta upozorňovala, že cena není v pořádku a mohlo by dojít k nedovolené veřejné podpoře, tedy ke škodě pro stát. To ministři – minimálně ti, kdo to předkládali na jednání vlády, museli vědět.“  

Kdo v těchto dnech stojí před soudem? Soudní znalec společnosti  Vox Consult Rudolf Doucha a dva bývalí úředníci Fondu národního majetku Pavel Kuta a Jan Škurek. Už ne mřenky, ale akvarijní rybičky – nakolik jsou zlaté, musí zjistit soud. Obžalovaní se hájí tím, že se znaleckými posudky neměli zkušenost a nedisponovali potřebnými podklady. Věcí se zabývali i právníci Allen & Overy.

Ti upozorňují na to, že navrhované usnesení vlády prodat státní podíl za 3,4 miliardy neodpovídá skutečné ceně tohoto podílu a že taková privatizace může porušit právo Evropské unie. Do věci vstupuje podnikatel Zdeněk Bakala, který je ochoten za podíl státu zaplatit 4,1 miliardy a celou společnost kupuje za částku 10 miliard korun. Firma Ernst & Young však oceňuje hodnotu celé společnosti na 52,34 miliard korun. Porovnání posudků Vox Consult před privatizací a posudku Ernst & Young ukazuje dramatické rozdíly. Před privatizací činila hodnota celých pět miliard, avšak po privatizaci renomovaný znalecký posudek dospěl k částce 52 miliard.

Věcí se začíná zabývat i advokátka Hana Marvanová. Především pátrá, co všechno nebylo v posudku Vox Consult oceněno. Zjišťuje, že posudek byl značně podhodnocen, bratru za dvacet miliard. Protože státní žalobce v trestním řízení proti výše uvedenému znalci a úředníkům Fondu národního majetku operuje se škodou 5,7 miliardy, vysvětluje to advokátka Marvanová takto: „ Pokud jde o výši škody, domnívám se, že je postavena velmi konzervativně. To ale policie zpravidla dělá, že stanoví nejmenší možnou škodu. Podle nás je ale dvacet miliard.“

Ministr financí Sobotka v době prodeje tohoto podílu dostává upozornění z několika stran, varují  ho úředníci i právníci. Cena státního podílu je značně podhodnocena, zní unisono jejich hlas!

Co tomu říká Hana Marvanová, v této kauze více než advokátka, „občanská vyšetřovatelka“:

1/ Ministři financí a průmyslu a obchodu nedbali upozornění znalců, kteří si stěžovali, že nemají dostatek informací k řádnému ocenění majetku OKD.

2/ Nereflektovali ani na vyšší nabídku, kterou v určitých fázích jednání předložila společnost Penta.

3/ Měli navíc k dispozici nesouhlasná stanoviska advokátní kanceláře Allen&Overy, kterou si stát kvůli privatizaci OKD najal a zaplatil, dodejme.(Kolik asi stanovisko této kanceláře, jímž se ministr financí a vláda neřídily, stálo daňové poplatníky?)

4/ Pochybnosti budí i rozhodnutí antimonopolního úřadu, jenž měsíc poté, co vláda na první, nerealizovaný pokus schválila prodej podílu za 2,2 miliardy, dospěl k závěru, že stát má požadovat o 1,3 miliardy více.

Pan ministr měl informace ze všech stran, mohl vyžadovat další a další. Neučinil tak. Co tomu říká dnes? Tvrdí, že postupoval podle zákona a že stát prodal podíl v OKD za nejvyšší nabídku. Ani po čtyřech letech a skutečnosti, že i ministerstvo financí se nyní připojilo k téměř šestimiliardové škodě, ve svém postupu nynější premiér nic nezákonného neshledává.

Co k tomu dodat? Jsem dalek toho tvrdit, že tehdejší ministr Sobotka z toho měl majetkový prospěch. K odstoupení stačí přece nekompetentnost a kardinální chyba – v tomto případě mnohamiliardová! Ministr financí Sobotka byl podle mínění odborníků nejhorším polistopadovým ministrem financí, již kvůli chybějícímu ekonomickému vzdělání. Nevíme, jak celá kauza dopadne.

Budou odsouzeny jen ty rybičky nebo se spravedlnost narovná tak, aby byla rovná pro rybičky i ministry?