Sumpersko.net

Příjemná žena, původem z Olomouce, našla své pracovní uplatnění již po tři desítky let na Šumpersku. Hana Písková je v Olomouckém regionu známa nejen jako lektorka, moderátorka, produkční, ale v posledním roce také, jako ředitelka Domu kultury v Šumperku.

Bezmála třicet let se pracovně pohybuješ na nejrůznějších pozicích v oblasti školství, kultury. První zaměstnání bylo na pozici učitelky základní školy. Jak vzpomínáš na své začátky ve školství?

Hana Písková: Začátky ve školství byly krušné. Ve dvaadvaceti jsem vypadala tak na sedmnáct a v sobotínské škole jsem dostala na starosti puberťáky v předmětech, které nikdo nechtěl učit. Tělocviky, hudebky, dílny. Byla to tvrdá škola, ale vzpomínám na to s úsměvem.

Ve školství jsi pracovala v devadesátých letech téměř deset let. Co se Ti na práci líbilo i nelíbilo?

Hana Písková: S dnešním nadhledem jsem přesvědčená o tom, že práce učitele je jedna z nejkrásnějších a nejdůležitějších na světě. A na prvním stupni základní školy můžete děti hodně ovlivnit. Je to velká zodpovědnost. Mě ta práce opravdu bavila, ale vadil mi a vadí systém, ve kterém učitelé dodnes pracují. To by bylo na dlouhé povídání. Vážím si ale každého učitele, který navzdory systému dokáže svou práci dělat poctivě a s láskou.

Jako dítě, co sis přála dělat?

Hana Písková: Úplně nejdřív, co si pamatuji, jsem chtěla být dětskou paní doktorkou. Měla jsem moc ráda tu, které jsem odmalička v Olomouci chodila. Dokonce jsem se k ní vrátila ještě na vysoké škole, když jsem psala diplomku, jejíž téma se vztahovalo ke zdraví dětí. Později jsem chtěla být kameramankou, a nakonec zvítězila pedagogika. Učitelská profese u nás v rodině převažovala a přece jen příklady táhnou.

Bezmála dvacet let se pohybuješ v oblasti kultury. Jak jsi začínala a proč sis vybrala zrovna kulturu?

Hana Písková: V oblasti kultury pracuji někdy od roku 1995, kdy jsem jako redaktorka soukromého rádia začala dělat rozhovory s herci, muzikanty, výtvarníky. Já jsem si kulturu nevybrala, ona si vybrala mě. Dnes jsem si jistá, že to nebyla náhoda. Moje maminka mě totiž asi od mých čtyř let brala na kulturu všude s sebou. Vybavuji si jednu z mých prvních dětských fotografií, jak stojím mezi dospělými na vernisáži nějaké výstavy v olomouckém muzeu. Už v dětském věku mě máma pravidelně brala do Prahy, kde jsme navštěvovaly všechna divadla, muzea, galerie. To mě určitě ovlivnilo. Kultura je pro mě důležitá součást života, ne jen práce.

Lektorka, moderátorka, manažerka? Která činnost je Ti nejbližší?

Hana Písková: Za moderátorku jsem se vlastně nikdy moc nepovažovala. V tomto směru jsem samouk. Miluji rozhlas a baví mě povídat si s lidmi. A když na mě padne služba právě o Vánocích nebo na Silvestra, vůbec mi to nevadí. Moji blízcí už si zvykli. Naučili jsme se dělat si „svátečno“ kdykoli během roku. V průběhu života jsem zjistila, že jsem člověk, kterému prospívá, když dělá více věcí zároveň. Považuju to za dar, že mám tu možnost. Lektorka a manažerka to jsou celoživotní disciplíny, ve kterých se mám pořád co učit.

Pracovala jsi jako manažerka produkce pro dvě šumperské společnosti. Jaké akce jsi zajišťovala?

Hana Písková: Mně se před časem moc líbil dokument o našem skvělém mimovi Borisu Hybnerovi. On v něm říkal: “Nedívám se do zpětného zrcátka.“ Já to mám podobně. Ty projekty, se kterými jsem produkčně pomáhala, už dnes žijí svým životem a já se dívám dopředu. Posledním festivalem, který jsem pomáhala před nástupem do domu kultury rozjíždět, byly Čokoládové lázně ve Velkých Losinách.

V Českém rozhlasu Tě posluchači měli spojenou s pořady Dobré ráno, Dobrá rada, Právní poradna. Odkud čerpáš náměty i inspiraci do svých pořadů?

Hana Písková: To už také bylo. V letošním roce jsem si řekla, že některé věci už jsem dělala opravdu dlouho a je čas na změnu. Ty vyjmenované pořady už za mě převzali kolegové. Já jsem si nechala jedno víkendové moderování, což je sedmihodinová ranní nebo odpolední moderátorská služba. Jsem průvodce jednotlivými pořady, uvádím soutěže, reportáže i písničky na přání, pořád mě to baví. Inspirace přichází při odpočinku, v tichu nebo při setkání se zajímavými lidmi.

Veřejnost Tě zná z akcí, které jsou spojeny s Pontisem. Jak se spolupráce vyvíjela a kolik let trvá?

Hana Písková: S ředitelem Pontisu Mirkem Adámkem se znám dlouho. Jednou přišel do mého rozhlasového pořadu jako host a později mě oslovil, jestli bych pro Pontis nechtěla pracovat. Nejdřív jsem pro ně psala jen tiskové zprávy. Později jsme spolupráci rozšířili. Ráda kopu za Pontis. Tým lidí, který v něm pracuje, je naprosto výjimečný. Služby, které v Šumperku ti lidé nabízejí, a hlavně, jak svou práci dělají, to nám mohou závidět i daleko větší města.

Postupně ses dostala i k vlastní produkci kulturních akcí? Které jsou přímo Tvé a na kterých ses významnou částí účastnila?

Hana Písková: Tak se to opravdu nedá říct. Když akce za něco stojí, nikdy ji nedělá jeden člověk. Na začátku stojí vždycky nějaká dobrá, zajímavá myšlenka a pak musejí být minimálně tři lidi. Jeden, který miluje tu určitou aktivitu, myslím hudební žánr, divadlo nebo cokoli jiného. Druhý musí umět shánět peníze a ten třetí zorganizovat, na místě odpracovat to, co ti dva začali. To byla moje role kdysi v rámci festivalu Blues Alive, později na festivalu Colores Flamencos v Olomouci, pracovala jsem jako produkční na volné noze i pro několik klubů, třeba pro někdejší Music Machine v Šumperku, pak ty Čokoládové lázně a spousta jednotlivých koncertů.

Vyhrála jsi výběrové řízení na pozici ředitelky šumperského domu kultury v roce 2018. Jaké byly začátky?

Hana Písková: Pořád jsem na začátku. V domě kultury jsem teď dvanáctý měsíc. Zkušení manažeři vědí, že když chcete něco přenastavit, je to, jako byste chtěli otočit tanker. Jde to pomalu a chce to velkou trpělivost, pokud to má být běh na dlouhou trať. Ten uplynulý rok pro mě nebyl jednoduchý, ale stál za to. Zase se mi vybavuje věta mojí oblíbené Meryl Streepové ve Vzpomínkách na Afriku: „Země je kulatá, abychom úplně přesně nevěděli, kam jdeme, co nás čeká.“ Každé ráno vstávám s tím, že jdu něco vylepšovat, je to hezká cesta.

Při nástupu do manažerské pozice jsi měla vize i představy, co změnit. Co se Ti dosud podařilo realizovat?

Hana Písková: Ty hlavní priority pro první rok byly zlepšit bezpečnost a nabídnout během roku atraktivní program. Bezpečnost proto, že ten dům už něco pamatuje, příští rok to bude 40 let, co byl otevřen. A program proto, že si to Šumperk zaslouží. Každý má samozřejmě jiné představy a zavděčit se všem nejde. S mými kolegy v DK jsme ale opravdu celý rok dělali maximum a chceme to posouvat dál.

Co považuješ ve své současné pozici za nejnáročnější a nejvíce vyčerpávající?

Hana Písková: Asi to, že dům kultury má na to, kolik akcí v průběhu roku dělá, málo lidí. Jen pro vaši představu, když se DK v osmdesátých letech otvíral, měl 63 zaměstnanců. Teď je nás osm, když pominu dvě paní uklízečky a tři zaměstnance penzionu G. Obě ta čísla jsou extrémy. Ten uplynulý rok jsem nebyla jen jednatelka, což je oficiální název mojí pozice. Byl jsem taky ředitelka, dramaturgyně, obchodnice, příležitostná produkční a PR podpora. To je dlouhodobě neudržitelné. Blýská se na lepší časy, šumperští zastupitelé schválili rozpočet, díky kterému mohu současný tým posílit.

Jak a kde dobíjíš baterky?

Hana Písková: Různě. Tělo si řekne. Ráda spím, v zimě miluji běžky, letos v létě jsem propadla koloběžce, ráda odpočívám u oblíbených filmů. Nejideálnější je odjet někam úplně jinam, kde není moc lidí.

Máš nějaké oblíbené místo, kam se ráda vracíš?

Hana Písková: Tím zásadním místem je zahrada po babičce nedaleko Jevíčka. Božský klid, zeleň, turisty neobjevený rybník. Do ciziny jsem toho zase tolik nenacestovala, ale když mám možnost, ráda se vracím do Slovinska, mám ráda Skotsko, ale nepohrdnu ani výlety do Prahy, Liberce, rodné Olomouce nebo Jeseníků.

Dům kultury bude v příštím roce slavit čtyřicátiny. Několik generací na Šumpersku zde prožilo taneční, plesy, koncertní akce.  Zázemí zajišťovala během čtyřiceti početná skupina lidí. Jak budou oslavy probíhat?

Hana Písková: Slavit se bude průběžně celý rok. V lednu začínáme s Terezou Maškovou a Danielem Landou, v únoru pokračujeme s Ianem Paicem, bubeníkem legendární kapely Deep Purple, ten seznam hostů na celý rok je dlouhý. Hlavní narozeninový koncert proběhne v květnu s Ondřejem Havelkou a Melody Makers. K narozeninám si dáme mimo jiné nové webové stránky, spustit je chceme na přelomu roku.

Plánovaná rekonstrukce domu kultury se odložila. Co se bude měnit?

Hana Písková: Město se podle mě správně rozhodlo, že není dobré některé věci uspěchat. Příprava té rekonstrukce je náročná a je dobré věnovat jí potřebný čas. Víc teď neřeknu, bylo by to předčasné. Nově zrekonstruovaný dům kultury určitě počítá i s menším sálem pro klubovou kulturu, my zaměstnanci bychom měli rádi kanceláře nově přímo v hlavní budově, počítá se s rampou za pódiem, tak aby se technika nemusela na jeviště tahat ručně.

Co by sis přála, jako ředitelka domu kultury, aby se zlepšilo nejdříve?

Hana Písková: Mluvila jsem o prioritách v uplynulém roce. Ten následující bude v mém případě ve znamení budování týmu. To je základ. Kultura se dnes dá dělat i ve staré oprýskané továrně a lidem tam může být dobře, když máte zajímavý program a skvělé lidi kolem sebe.

A jaký „produkční sen“ má Hanka Písková?

Hana Písková: Já už chci, aby produkční sny měl za mě někdo jiný. Moje role by měla být v příštím roce v práci s lidmi a vytváření podmínek, aby svou práci mohli dělat skvěle. Vím, na co se asi ptáš, tak dobře prozradím. Na tom, co jsem udělala v uplynulých měsících, chci pomoci v Šumperku rozjet Dětskou vědeckou univerzitu. A nového dramaturga budu motivovat, aby do Šumperka přivedl Losers Cirque Company s Radimem Vizvárym.

Jak letos trávíš vánoční svátky a konec roku?

Hana Písková: Vánoční svátky, doufám, v klidu a míru se svými nejbližšími v Olomouci. Budu vděčná za klasiku v podobě rybí polévky, kapra s bramborovým salátem, voňavého stromečku, pohádek a procházek. Čas mezi svátky a Novým rokem částečně pracovně, protože v domě kultury budou probíhat dvě velké akce a vím, že mi to nedá, abych alespoň na chvíli nezašla. A předpokládám, že nějaký den mě bude potřebovat i rozhlas. Vám všem přeji klidné Vánoce a v novém roce jen to nejlepší.