Sumpersko.net

Historická budova šumperské radnice prošla od konce 20. století řadou dílčích rekonstrukcí.

Rekonstrukce radnice Šumperk pohledem architekta

V 2. dílu článku ,,Šumperská architektura let 1850 - 1950“ ve sborníku Severní Morava 51l1986 Prof. PhDr. Pavel Zatloukal, pozdější ředitel olomouckého Muzea umění, o realizovaném soutěžním návrhu šumperské radnice architektů Bergera a Schoeneho napsal: "Hřmotná, naddimenzovaná a amorfní masa, připomínající v některých partiích spíše činžák, byla ztvárněna v tzv. saské neorenesanci, aktualizované secesionizujícími detaily". Zdá se, že od tohoto okamžiku je to nejcitovanější věta vztahující se k této stavbě.

Impulsem pro můj vstup do tohoto rozporu - studii a projekt postupné rekonstrukce budovy - byla v r. 2005 potřeba zřídit výtah pro přistup do všech hlavních podlaží. Po divadle a domech v Lužickosrbské 5 a 17. listopadu 15 jsem se počtvrté pracovně v Šumperku setkal s Georgem Bergerem.

Před další prací proběhl průzkum dispozic a materiálů a celá budova byla zaměřena a digitalizována. „Přestože zvenčí budova vyhlíží jako značně složitá, její dispozice je jasná a přehledná s jedinou výjimkou, ze které je jasně čitelné, že prapůvodem velikosti budovy nebylo ego architekta, ale stavební program, který zjevně bobtnal i během stavby. Jak dokládá jeden historický půdorys, část chodby v projektu prosvětlené ze světlíku ve všech podlažích byla nepochybně po tlaku investora zastavěna dodatečně toaletami, které uvolnily běžné travé pro další kanceláře,“ přibližuje architek Janků.

Dodatečně vestavba se oproti projektu odehrála rovněž v oblasti světlíku v úrovni tří podlaží. Požadavek na další růst plochy budovy vznikl jistě u městské rady, výška objektu pak vyplynula ze snahy architektů kancelářskou plochu dostatečně osvětlit denním světlem - vysokými okny. Budova má dva suterény, část je nepochybným reliktem zbourané stavby předchozí radnice - její usazeni do náměstí tedy definovala minulá stavba. Přesto, že část suterénu má podlahu cca 60cm pod úrovni náměstí, je využíván pouze technicky jako kotelna a nikoli veřejnosti.

Vzhledem budova radnice zamrzla v historizujícím romantismu (ve stejné době 1910 I 11 byl ve Vídni postaven slavný Loosův obchodní dům Goldman & Salatsch bez ozdob), její konstrukce stropů je na svou dobu moderní. U nadzemních podlaží jsou železobetonové, pouze suterén je zaklenut cihelnými klenbami. Zdivo je cihelné, kamenem se šetřilo (mimo jiného pravě zlevnění stavby způsobené nahrazením kamene betonem bodovalo v soutěži ve prospěch Bergera a Schoeneho ). Střecha klasické trámové konstrukce byla pokryta keramickými taškami - bobrovkami S měděnými doplňky. Krytina byla po požáru v 70tých letech nahrazena eternitovými šablonami, krov byl pouze nouzově opraven. Běžná dřevěná kastlová okna byla doplněna tam, kde bylo potřeba velkého formátu, okny ocelovými zasklenými dvojitě a s vitrážemi. Vnitřní plochy takových oken nebylo možné od doby vzniku umýt.

Budova byla od počátku vybavena centrálním vytápěním s litinovými radiátory,původní koksová kotelna byla nahrazena plynovou, radiátory byly nahrazovány postupně. Na půdě jsme objevili nepoužívané rozvody svítiplynu. Překotný vývoj informačních technologii zastihl budovu radnice nepřipravenou, což se projevilo v množství plastových kanálů devalvujících interiér. Tomu rovněž neprospívají v administrativních budovách běžné kazetové podhledy, které se objevily v některých kancelářích. Fasáda se od počátku snaží vytvořit dojem, že se jedná O kamenný dům. Hlavní průčelí se vstupem je takto upraveno (bosováno) až do výšky druhého patra. Kamenné konzoly, sloupky a výplně zábradlí však nahrazují prvky betonové, fasáda včetně nárožního bosovaní je vrstvena pomoci škrabané cementové omítky (populárně ,,břízolitu") a doplněna o plastické prvky z tzv. kufsteinu - omítky tvořené na bázi vápenného hydrátu. V sedmdesátých letech byla zašedlá omítka přetřena okrovou a světlou krémovou barvou. Věž byla v r. 1996 pod vedením p. Karla Čunderleho opravena s výjimkou německého nápisu „Vítr odvane, spor pomine, právo musí přetrvat“ do původního vzhledu, kterým byla překvapivě neromantická škrabána cementová omítka bíla. Ve studii Z r. 2006 byla po diskusích s památkáři a investorem stanovena koncepce rekonstrukce S těmito hlavními tezemi: - návrat k vzhledu budovy nejblíže době jejího vzniku - bezbariérová administrativní budova vybavena moderními médii s maximálním přístupem denního světla - postupné zhodnoceni podkroví ( IT, kanceláře ), přesun kotelny do podkroví a uvolnění suterénu pro využiti veřejnosti - zlepšeni tepelně technických vlastností obálky budovy

Novy výtah byl vložen do světlíku Zastřešeného skleněnou střechou, nastupuje se do něj Z podest Z požárně odolného skla tak, aby denní světlo dopadlo co nejhlouběji. Zastřešeni světlíku  o deset procent zmenšilo plochu tepelných ztrát budovy tak, že pro vytápění nově vytvořené výtahové haly nebyl potřebný jediný radiátor a současně mohlo být velké vitrážové okno monumentálního schodiště Zbaveno vnějšího skla a vyčištěno. Další stejně upravená vitrážová okna jsme přemístili do suterénu výtahové haly.

Neosluněný byt domovníka v přízemí jsme navrhli zrušit a nahradit kancelářemi s frekventovanou návštěvou, a přitom jsme propojili dříve uzavřenou okružní chodbu kolem světlíku s novou výtahovou halou. Takové propojeni chodby a výtahové haly by se v budoucnu mělo odehrát i 1. a 2. patře. Suterén byl nově propojen s náměstím rampou a schodištěm, spolu S novými bezbariérovými WC v suterénu se stal bezbariérovým celý objekt. Výtah však v teto etapě rekonstrukce (cca 2006 - 2007) končil v podkroví poněkud nelogicky asi 40cm nad podlahou podlaží.

V etapě dokončované (2018) však byla úroveň podlahy převážně plochy podkroví zvednuta pravě do nivelety výtahu a tím vznikl nad posledním stropem technický prostor pro vedení veškerých medií, která moderní administrativa potřebuje, především IT rozvodů. Současně je tento prostor připraven na dodatečnou instalaci nových vodorovných rozvodů vytápění, které se budou realizovat po technickém dožití a přesunu kotelny do podkroví. Na zdvojenou podlahu navazují dvě serverovny přemístěné do bezokenních prostor tak, aby je bylo potřeba co nejméně chladit. Současně s výměnou oken v roce 2017 byly na všech obvodových stěnách zřízeny sádrokartonové předstěny, které umožnily přivést skrytě na každé pracoviště elektrické a datové rozvody a skrýt nové rozvody vytápění, které jsou svými dimenzemi již připraveny na změnu polohy kotelny.

Současně umožní datové rozvody měnit nebo doplňovat. Byla vyměněna okna, zatím však nebyla využita možnost instalovat do nich protisluneční rolety. Krov byl po náležitém průzkumu pečlivě rekonstruován zvláště v místech poškozených požárem a v oblastech některých úžlabí, kde do nepřístupných prostor pod střechou zatěkalo. Na střechu se navrací původní krytina - bobrovka a v rámci podkroví je vytvořena nad celou budovou souvislá plocha, která je zateplena minerální rohoží. Po započtu plochy oken a zastřešeni světlíku se plocha obálky budovy, která splňuje současné tepelně technické požadavky, dostala Z původních 0 procent na 55 procent.

Fasáda se rekonstruuje do původní podoby a současně se pod ní skrývají různě technické nánosy pozdější doby nebo požadované dnes (bezpečnostní plynové potrubí, hromosvody). Cementové omítce se v době vzniku budovy tak věřilo, že z ní byla provedena i nakloněná soklová podezdívka, nicméně požadavek na zbavení suterénu vlhkosti s ní nebylo možné splnit. Proto byla nahrazena v relaci S měděnými prvky na střeše nazelenalým těšínským pískovcem. Nejen v tomto rozhodnutí nepříliš příznivě hodnoceném památkáři mi hodně pomohl pan Karel Čunderle. Ostatní prvky byly po laboratorních průzkumech původní omítky nahrazeny novou škrabanou omítkou S bílým cementem, tentokrát však je s garanci výrobce - nedaleké Vápenky Salith Wošov – více průvzdušná. Kufstein zůstane po ošetření případně pouze bíle lazurován.

Nad hlavním schodištěm byl na střeše vytvořen prostor pro umístění venkovních častí klimatizačních jednotek. Je stíněný před sluncem i vůči pohledům turistů z ochozu věže. Původní skleněná stříška nad vitráží schodiště byla nahrazena ,,periskopem“, který pomocí zrcadlícího skla přístupového okna na střechu a zrcadel v novém vikýři nad vitráži nahradí původní proud denního světla do vitráže a nad schodiště. Z opačné strany světlíku nad výtahovou halou byl vystavěn novy stavební objem - vrcholová část budoucího požárního schodiště. Spolu s prostorem pro klima jednotky a světlíkem nad výtahovou halou je jediným vnějším novotvarem budovy kontrastně provedeným v barvě bílého kovu. Pro návštěvníka je viditelný pouze z ochozu věže.

Absence požárního schodiště, pro které je vymezen svislý prostor vedle výtahové haly, Iimituje další rozvoj budovy, m.j. také další prosvětlení otevřením chodby 1. a 2. patra do výtahové haly po přemístění toalet, jak to původně Berger a Schoene zamýšleli, i Zvýšeni počtu osob umístěných v kancelářích v podkroví po jejich přesunu Z nižších podlaží. Spolu s přesunem kotelny do podkroví to uvolni budovu na úrovni veřejného prostoru náměstí a zajisti odpovídající komerční využiti. To už je ale výzva do následujících let S podmínkou dalších nemalých investic a vůle městského Zastupitelstva. Uspíšit ji může třeba průzkum šumperských katakomb, záměr zpřístupnit je veřejnosti s nástupem ze suterénu radnice a oživit náměstí kolem radnice novými aktivitami.

Ing. arch. Vít Janků

Poslední byla dokončena v loňském roce. Průvodcem oprav je tajemník městského úřadu Šumperk PhDr. Petr Holub.

Můžete popsat jednotlivé dílčí opravy?

Petr Holub: V roce 1996 byla obnovena fasáda věže, při této příležitosti byly zrestaurovány sluneční hodiny, opraveny ciferníky mechanických hodin a nově oplechován ochoz věže. Vynaložená finanční částka činila 1,3 miliony korun.

V letech 2007 až 2008 zahrnovaly rozsáhlejší stavební úpravy radnice vytvoření venkovního bočního schodiště a rampy pro imobilní občany, dále došlo také k vybudování veřejného WC a nového výtahu včetně jeho zastřešení. Celková výše investice dosáhla 14,3 milionu korun, z toho vybudování výtahu a jeho zastřešení stálo 7,6 milionů korun.

Rok 2008 přinesl další náklady ve výši 4,1 milionů korun. Došlo ke zrušení bytu domovníka v prvním nadzemním podlaží a tím vznikly prostory pro vybudování tří nových kancelářských místností, hygienického zázemí a dílny domovníka. Došlo také k rekonstrukci kanceláře CzechPOINTu a Informací a zavedení klimatizace v obřadní síni.

V roce 2009 byly vytvořeny nové kanceláře pokladny a podatelny a instalovány protipožární dveře v prvním nadpodlažním patře. Celkové náklady činily 2,3 miliony korun.

V roce 2014 bylo nutné přistoupit k výměně dvou plynových kotlů, které byly pořízeny při plynofikaci kotelny v roce 1994, za moderní kondenzační kotle a zásobník na teplou užitkovou vodu v hodnotě 1,2 miliony korun.

Rozsáhlá rekonstrukce z let 2015 a 2016 sestávala ze sanace sklepa, následných stavebních úprav sklepních prostor na archivy a kolárnu pro zaměstnance. Dále došlo ke kompletní výměně oken v suterénu, radnice také získala jednotné pískovcové obložení, které bylo do té doby jen v jedné třetině obvodu budovy. Celková výše nákladů dosáhla během dvou let 6,7 milionu korun. V návaznosti na rekonstrukci suterénu došlo k opravě hlavního venkovního schodiště a kašny. Náklady na tyto opravy činily 2,5 milionu korun.

V roce 2017 započala generální rekonstrukce, která zahrnovala úpravu podkroví, vybudování nové serverovny a rekonstrukci rozvodů topení ve výši 4,4 miliony korun. Došlo také k výměně oken a vytvoření sádrokartonových obložení stěn, které skryly nově nainstalované slaboproudé a datové rozvody. Náklady na výměnu oken a obložení stěn dosáhly výše devět milionů korun, slaboproudé a datové rozvody byly nově instalovány za 3,8 milionů korun, náklady na výměnu oken a sádrokartonové stěny činily devět milionů korun. Tato etapa rekonstrukce si vyžádala celkovou částku ve výši 17,2 milionů korun. 

V loňském roce pokračovala rekonstrukce opravami podkroví, zahrnující vybudování tří kanceláří. Společně s úpravou klempířských prvků, kompletní výměnou střechy a jejím novým zpřístupněním dosáhly náklady na tuto část rekonstrukce výše pětadvacet milionu korun. Navenek nejviditelnějším zásahem je rekonstrukce fasády radnice, která byla dokončena koncem roku 2018 a vyšla celkem na osmnáct milionů korun.

FOTOREPORTÁŽ: Dokončuje se další etapa rekonstrukce historické budovy radnice v Šumperku I

FOTOREPORTÁŽ:Dokončuje se další etapa rekonstrukce historické budovy radnice v Šumperku II

Kolik činí celkové na náklady na rekonstrukci.

Petr Holub: Od začátku 90. let 20. století prošla radnice několika dílčími opravami a investičními akcemi, na něž bylo až do konce roku 2016 vynaloženo 32,4 milionů korun. Výdaje na rozsáhlé rekonstrukce z let 2017 a 2018 by pak ve srovnání činily 60,2 miliony korun.

Která z etap byla nejnáročnější?

Petr Holub: Lze říci, že nejnáročnější etapou pro zaměstnance a pro občany byla rekonstrukce v roce 2017. Vzhledem ke kompletní výměně oken a nových slaboproudých a datových rozvodů se museli zaměstnanci úřadu pracující v budově radnice přestěhovat do náhradních prostor v Geschaderově domě, do úřadovny v Jesenické ulici, popř. se sestěhovat do společných kanceláří. Občané se pak při návštěvě radnice museli řídit provizorním informačním systémem, který je nasměroval na provizorní pracoviště zaměstnanců. Z hlediska stavebního pak lze říci, že nejnáročnější etapa byla v loňském roce.

Můžete přiblížit stavební práce, které se realizovaly ve třetím patře radnice?

Petr Holub: V podkroví zůstanou kanceláře ve stejném rozsahu jak před rekonstrukcí. Jedná se o tři kanceláře, rovněž sklady, které zde také před rekonstrukcí byly. Pro návštěvníky a zejména turisty se nic nemění, pouze budou mít příjemnější prostor, kterým budou procházet směrem na radniční věž.

Při tak rozsáhlé rekonstrukci, objevily se nenadálé – skryté vady, které bylo nutné opravit, tedy navýšila se původní plánovaná částka na rekonstrukci?

Petr Holub: Žádné vážné skryté vady se neobjevily, stavební firma likvidovala pouze následky požáru z roku 1980.

Veřejnost zajímá proč byla zvolena barva fasády

Petr Holub: Budova radnice byla postavena v roce 1911 s jednobarevnou přírodní světlou vápenocementovou omítkou. Při rekonstrukci objektu bylo záměrem architekta navrátit budově původní historický vzhled, proto byla vybrána přírodní vápenocementová omítka.

Proč mají některé kazety drobně odlišný odstín barvy než ostatní a proč jsou při nasvícení zboku patrné nerovnosti fasády?

Petr Holub: Kazety mají odlišnou barvu z důvodu použití přírodního vápence, který má a může být v každém ložisku drobné rozdíly v barevnosti. Co se týče nerovností fasády, práce byly prováděny ručně tradičním způsobem a nerovnosti se mohou objevit (je to jeden z rysů brizolitových omítek).

Proč je fasáda odlišná od fasády radniční věže?

Petr Holub: Rekonstrukce fasády radniční věže byla prováděna před dvaadvaceti lety a nová fasáda je čerstvě dokončena v čisté „syrové barvě“. Při nasvícení obou ploch jsou rozdíly v barevnosti obou fasád minimální a časem se budou zmenšovat.

Z jakého důvodu je provedeno nové oplechování v zelené barvě a ne z klasické mědi?

Petr Holub: Oplechování je provedeno z předzvětralého měděného plechu. V případě, že by se použila klasická měď, došlo by k jejímu zčernání a zpatinování. Ne však již do zelené barvy jak tomu bývalo v dobách, kdy se hojně topilo hnědým uhlím. Pro šumperskou radnici je tato zelená barva oplechování věže a ostatních klempířských prvků již typickým poznávacím rysem.

 Technikem investiční výstavby byl Ing. Zdeněk Stojaník

Jak jste spokojen s dílem a kvalitou odváděné práce. V dnešní době je velmi složité sehnat všechny stavební profese. Dařilo se to při rekonstrukci historické budovy radnice?

Zdeněk Stojaník: Rozsah prací a návaznosti jednotlivých řemesel je při takovéto rekonstrukci velmi náročný proces, nicméně společnost HB Delta je zkušeným zhotovitelem, který provádí práce na historických objektech po celé České republice (Týnský chrám, Olomoucká radnice, bazilika na Velehradě, zámek Lednice, zámek Vranov, zámek Šternberk apod.) Dnešní doba je náročná na zajištění stavební kapacity, která je v podstatě vyčerpaná a není kde brát kvalifikované pracovníky. Z toho plynou i problémy, se kterými se setkáváme dnes a denně, a nebylo tomu jinak i při této rekonstrukci. 

Podle Vašeho názoru, který úsek rekonstrukce byl nejsložitější?

 Zdeněk Stojaník: Nejsložitější byla pravděpodobně úprava geometrie střechy vnitřní části objektu.  Je zde doplněna ocelová konstrukce krovu, kompletně se měnila konstrukce nad světlíkem schodiště a je zde spousta detailů, které musely být vyřešeny, aby vše správně fungovalo. Dalším neméně složitým procesem byla fasáda, která se prováděla ze stejného materiálu a podobnou technologií, jak tomu bylo v době výstavby radnice v roce 1911. Při detailech členění a profilace fasády jsme úzce spolupracovali se zaměstnanci z oddělení státní památkové péče, kteří vždy ochotně zargumentovali vzešlé dotazy nebo připomínky.

Byla nějaká situace, kdy se musel upravit i původní projekt?

 Zdeněk Stojaník: Projekt jsme nijak zásadně upravovat nemuseli.

Můžete prosím přiblížit jednotlivé části rekonstrukce – co se opravilo, vylepšilo atd.

Zdeněk Stojaník: Rekonstrukce se stávala ze tří hlavních částí. První částí byla již zmíněná fasáda okolo celého objektu s výjimkou radniční věže, která již byla opravena dříve (rok 1996). Druhou částí byla úprava střech a výměna krytiny včetně měděných věžiček a měděných ozdob. Třetí částí byla úprava podkroví, zvednutí části podlah o pětačtyřicet centimetrů pro volnější dispozici v podkroví, rekonstrukce tří kanceláří a vybudování nového přístupu na střechu.

Velké opravy se prováděly ve třetím patře – můžete prosím přiblížit, co vše se opravovalo, tvořilo nové a k čemu budou sloužit zrekonstruované prostory?

Zdeněk Stojaník: Kompletně se změnila dispozice podkroví, jsou zde nově spravené kanceláře, vyměněna okna, provedeny nové omítky, je zde částečně zvednuta podlaha o pětačtyřicet centimetrů a provedly se kompletně nové rozvody slaboproudu a silnoproudu. Nově je nasvětlen, pomocí tzv. periskopu, také zrekonstruovaný vitrážový světlík nad schodištěm a byl vybudován nový přístup na plochou část střechy okolo světlíku a nové ocelové žárově zinkované pergoly.

O první šumperské radnici se nám jednoznačná data nedochovala. Jisté je, že nevznikla zároveň se založením města ve 13. století. Náměstí bylo původně nezastavěné. První zmínka pochází z roku 1475, ale nemuselo se nutně jednat o samostatnou budovu uprostřed náměstí, nýbrž i o jeden z domů přizpůsobený městské správě.

Gotické jádro původní radnice však může napovědět, že stará radnice byla postavena nejpozději v 16. století. Traduje se, že k rozšíření objektu a renesanční úpravě došlo v roce 1562, a to v souvislosti s tím, že se toho roku šumperští měšťané vykoupili z žerotínského poddanství a stali se opět královským městem. Je však otázkou, zda si podobnou rekonstrukci mohli dovolit ihned poté, kdy z městské pokladny museli Žerotínům vyplatit jedenáct tisíc sto zlatých.

K další přestavbě radnice mělo dojít v roce 1650, kdy město po třicetileté válce zažívalo velký hospodářský rozkvět. Tehdy měla být mimo jiné opravena věž a nadstaveno 2. poschodí.

Dne 7. května 1669 vypukl poblíž náměstí požár, který během tří dnů zničil prakticky celé město i s radnicí. Živel si tehdy vyžádal deset lidských životů, mezi nimiž byli také primátor Zacharias Ruth s obecním sluhou, když se údajně snažili z radnice zachránit majetek. Z budovy zůstaly jen obvodové zdi a z věže, která měla do té doby mimo hlavní prostřední špice ještě čtyři nárožní věžičky s pěti špičkami, zbyla jen ruina. Samotná radnice byla brzy opravena, na obnovu věže však město nemělo dost peněz, a tak se ji podařilo zrekonstruovat až v roce 1688, kdy tesařský mistr Christoph Heinel osadil na vrchol věže makovici. Uvnitř věže visely dva hodinové cymbály s letopočty 1687 a 1688, které odlil olomoucký zvonař Paul Reimer. Střecha věže byla pokryta modřínovým šindelem, který se dovážel až z Bruntálu a byl natírán zelenou barvou.

K radikálním změnám došlo v polovině 19. století, kdy byl z nařízení státu z radnice vystěhován starostenský úřad, který pak takřka půl století sídlil v budově bývalého zámku, a radnici zabral Okresní soud. V roce 1865 došlo k nepříliš citlivé přestavbě budovy, při níž stavitel Josef Bayer zboural všechny přístavky, včetně vnějšího schodiště, a odstranil zbytky pozdně gotických štítů. Budovu nově kryla valbová střecha, ohromné fasádní plochy členila jen okna, vstupy a několik ozdobných prvků. V původní podobě byla ponechána věž, která však musela být opravena po zásahu bleskem v červenci 1883. Na jejím ochozu hlídkovali nepřetržitě hlídači, kteří například při spatření požáru vyvěšovali červený prapor a v noci lucernu s červenými skly.

I přes skutečnost, že radnice prošla razantní přestavbou, se na přelomu 19. a 20. století začalo uvažovat o zřízení budovy nové. V roce 1899 rozhodlo šumperské zastupitelstvo o vypsání soutěže na projekt nové radnice. Našlo se i nemálo zastánců zachování staré radnice, dokonce architekt Karl Bernischke vypracoval projekt na její modernizaci, nová radnice se však už jasně rýsovala.

V roce 1907 byl v čele s místostarostou Gustavem Oberleithenerem ustanoven výbor pro výstavbu radnice, který předkládal zastupitelstvu návrhy podmínek ohledně výstavby nové radnice. O rok později začalo stěhování úřadoven do provizorních podmínek a v březnu roku 1909 se uskutečnilo slavnostní rozloučení s radnicí a začalo se bourat.

Do výběrového řízení, vypsaného v lednu 1909, se přihlásilo 33 soutěžních návrhů. Porota je všechny posoudila a měla vybrat tři nejlepší návrhy, z kterých si následně měla rada města vybrat vítěze k realizaci. Rada od začátku preferovala návrh v Šumperku naturalizovaného vídeňského architekta Georga Bergera a Šumperana Ludwiga Schöneho, který ale skončil až na pátém místě, proto se radní rozhodli, že rozšíří původní trojici na šestici návrhů k výběru. Rada nakonec vybrala k realizaci Bergerův a Schöneho návrh „Vivat sequentes“. Následně v srpnu 1909 zastupitelstvo schválilo uvolnit až 270 000 rakouských korun na výstavbu, realizovat projekt Bergera a Schöneho a umístění budovy.

Položení základního kamene se uskutečnilo 17. ledna 1910 a na pracích se podíleli firmy a stavitelé jak ze Šumperska, tak i z hlavního města habsburské monarchie Vídně. Hrubá stavba byla dokončena již v květnu 1910. Při výstavbě bylo použito mnoho moderních technologií, mj. i novátorská omítka z umělého kamene od vídeňské firmy Terranovaverwertung GmbH.

K slavnostnímu otevření nové radnice došlo za přítomnosti mnoha významných osobností přesně před sto lety, tedy 9. září 1911. V suterénu radnice byla zároveň otevřena kavárna a také první Saxingerovo kino pro sto šedesát diváků.

Po druhé světové válce byl ve věži vyměněn stroj věžních hodin. Původní stroj vyrobený v Uničově vystřídal nový z Vyškova na Moravě. Pokud se půjdete podívat i na radniční věž, tento stroj si budete moci prohlédnout.

V 60. letech 20. století musela být radniční budova modernizována, byly vyměněny rozvody elektřiny a ústředního vytápění, stejně tak byla celá budova pokrytou novou eternitovou krytinou vč. oplechování. 25. června 1980 vypukl v podkroví radnice požár, který zničil část krovu a krytiny, téhož roku však bylo vše opraveno.(autor Bc. M. Buchtová)