Sumpersko.net

S americkým fotbalem začala v Šumperku parta nadšenců v roce 2006. V roce, kdy klub oslavil 10 výročí od založení, měl nelehkou cestu, kterou ale nakonec zvládl s vyrovnanou bilancí 3-3.

Na klubových stránkách je popsána jedna zásadní epizoda: „Od roku 2010 šumperská veřejnost začíná naplno vnímat na sportovní scéně klub amerického fotbalu s názvem Dietos. Díky zvýšenému zájmu podpořeného úspěchy na předchozích turnajích se začíná rozrůstat členská základna a můžeme se přihlásit do nově vzniknuvší soutěže sedmičkového fotbalu. Ještě předtím jsme se stali právoplatnými členy České asociace amerického fotbalu a vstoupili do Tělovýchovné jednoty Šumperk, což nám přineslo zlepšení tréninkových a zápasových podmínek.“ S hrajícím hlavním trenérem klubu Dietos, Janem Kolaříkem, vedl rozhovor Milan Kolařík.

Je dobojováno, poslední hra odehrána a další sezóna pryč...každopádně proč jenom lze cítit určitou pachuť, kterou tato sezóna zanechala?

Jan Kolařík: Bilancí 3-3 jsme absolutně nenaplnili předsezónní cíle, Pokud k tomu přidáme nepřesvědčivou a nevyrovnanou hru společně s ani jednou výhrou před naším skvělým publikem, tak to nelze ani hodnotit jinak. Poslední utkání se Zlínem to byl již totální zmar. Jedná se o velké zklamání.

 V čem vidíš hlavní příčiny neúspěchu?

Jan Kolařík: Příčin je povícero, ale jako hlavní bych viděl také notně odfláknutou přípravu tvrdé většiny hráčů v předsezónním období v posilovně. Několikrát se jasně ukázalo, že síla nám poté chyběla více, než bylo zdrávo. Druhá stránka se týkala zranění, kterých letos bylo až neúměrně mnoho. U kluků mě zklamala také tréninková morálka, kdy docházka byla přímo katastrofální. Pak to kolikrát vypadalo, tak jak to vypadalo…každý z hráčů si musí šáhnout do svědomí a říct si, jak moc a kolik toho v letošním roce udělal.

Asi není nutné připomínat, že při oslavách výročí deseti let od založení klubu sis vše představoval trošku jinak?

Jan Kolařík: Nezbývá než souhlasit. Namísto toho, abychom jsme rvali o pohár či sehráli vyrovnaná utkání do posledních vteřin. Zklamali jsme, jak na hřišti, tak i kluci svým přístupem.

Dost často byla v pozápasových komentářích z tvé strany zmiňována špatná tréninková docházka a morálka. Zastáváš názor, že v dnešní době je těžké přilákat a udržet mladé lidi u sportu, než tomu bývalo v dobách minulých?

Jan Kolařík: Samozřejmě, že v době Facebooku, Instagramu, počítačů je to jiné,než dříve, kdy neexistovalo nic jiného, jak sport a ‘‘blbnutí,, za domem s partou kamarádů. Ale stejně tak budu tvrdit, že kdo chce a má zájem, ten si cestu najde.

 Abychom nebyli jen negativní, tak je naopak něco nebo někdo, kdo tě v letošní sezóně překvapil a udělal radost?

Jan Kolařík: Zápasy, v nichž jsme vyhráli, i když to vždy nebylo přesvědčivé či jak bychom si představovali. Jedinou světlou výjimkou byl zápas v Praze. Hodně mě těší, že jsme s výraznou pomocí našeho defenzivního koordinátora našli recept na zastavení běhové hry Vysočiny Gladiators, kdy jsme kompletně změnili hru obrany, a dovolím si tvrdit, že mít ještě jednoho kvalitního cornerbacka, tak by utkání dopadlo jinak. O jednotlivcích moc hovořit nechci – každý, kdo odehrál většinu zápasů, tak nechal na hřišti duši, protože odehrát utkání v pěti či dokonce čtyřech lidech na střídání je masakr a každý zaslouží uznání. Byli hráči, kteří předvedli skvělé výkony, ale bohužel vesměs jen proti slabším soupeřům. Tam, kde se měla ukázat jejich kvalita, toto chybělo, ať třeba smůlou či nepřipravením se na zápas.

Jako hrající trenér to máš těžké v tom, že přeci jen své výkony si musíš vyhodnotit sám v sobě - jakou známku by sis letos udělil?

Jan Kolařík: Na tuto sezónu jsem se připravoval víc, jak kdy dříve. Strávil jsem x-hodin v posilovně, měl jsem i pár individuálních tréninků. Dokonce jsem absolvoval několik tréninků s týmem z první ligy Pardubice Stallions, což málokdo v týmu ví. Bylo to pro mě velmi obohacující a poznal jsem trénink z jiné stránky, než jako trenér. Co se týče přípravy, tak si myslím, že jsme již více udělat nemohli. Herní stránku těžko hodnotit, z velké části je moje hra ovlivněna kvalitou ofenzivní linie v důsledku blokovacích schémat a kvality spoluhráčů. Ta byla ovlivněna, jak jsem popisoval výše a bez času a klidu se těžko hází. Nechci ale, aby to vyznělo tak, že za vše může jen ofenzivní linie. Byly zápasy, kdy jsem si věřil a dařilo se mi, ale stejně tak i utkání, kdy jsem chtěl vystřídat, protože to opravdu bylo velmi špatné a týmu jsem moc nepomohl.

Jak budou nyní vypadat následující měsíce a co ještě ve druhé polovině roku klub čeká?

Jan Kolařík: Teď je před námi odhadem dvou měsíční pauza a co se týče další fáze, tak loňský model se osvědčil bohužel jen z poloviny. Věřím, že hráčům ukázala sezóna, že to bez posilovny nepůjde a hráči opravdu přistoupí ke třem měsícům individuální přípravy v posilovně poctivě. Je ale možné, že budou mít jeden trénink týdně společně s nováčky. Když už jsem naťuknul téma nováčků, tak začneme náborovými tréninky na přelomu srpna/září ve stejném duchu jako loni – tedy 1xtýdně fotbalové základy a i oni by měli individuálně posilovat.

Možná kacířská otázka, ale visí ve vzduchu: není čas přesunout se z pozice hrajícího trenéra do role hlavního kouče na plný úvazek, nebo jsi ještě z pozice hráče neřekl poslední slovo?

Jan Kolařík: Nebo se přesunout jen na pozici hráče a nechat trénovat někoho jiného ? Možná by to bylo lepší, ale člověk nevydrží jen tak stát a dívat se. To vám myslím řekne každý hráč, který nemohl hrát a musel se jen dívat. A snad to nebude znít moc sebevědomě, ale myslím, že v nádrži je stále dost paliv .

Vraťme se ještě na chvíli k desetiletému klubovému výročí. Jak hodnotíš necelou desetiletku ty?

Jan Kolařík: Myslím, že je až neskutečně, co se tady dokázalo. Od partičky kluků, co si šla zablbnout jen tak pro srandu až po klub co stabilně hraje jednu z českých lig. Je to něco neskutečného, co se nám povedlo vytvořit a dokázat. Spousta lidí si zpočátku klepala na čelo a smála se nám, a tak jsem rád, že jsme dokázali, co jsme dokázali. Jen tmu chybí ten pohár a samozřejmě početnější členská základna. I díky areálu Tyršova stadionu máme zázemí na špičkové úrovni, pro diváky jsme opět zlepšili servis, a proto bych chtěl nalákat případné zájemce, ať se nebojí a přijdou na trénink, kde si mohou vyzkoušet tzv. co a jak. Tréninky jsou koncipovány tak, aby se nikomu nic nestalo. Dbá se opravdu na základy a celkovou bezpečnost.

Po posledním utkání jsi prohlásil, že nemáš moc chuť pokračovat v další práci - budeš napínat fanoušky nebo už máš přeci jen jasněji?

Jan Kolařík: Ano, to jsem prohlásilo a nebylo to řečeno v nějakém afektu. Tato myšlenka ve mě rostla od půlky sezóny. Věnuji hodně času přípravě na trénink, na zápas, rozboru videa a zařizování všeho kolem, přičemž vám pak přijde na trénink například jen pět hráčů. To vás poté nehorázně otráví! Kluci si neváží toho, co dělám a mě to prostě přestává bavit. Když to přeženu, tak do práce také chodíte, že musíte a neexistuje, když se nechce, tak nejdu. Podobným způsobem by hráči měli brát i tréninky – nejde totiž dělat něco jen napůl. Nebudu dělat gesta, že končím, abych se potom vracel a podobně. Momentálně společné tréninky nebudou odhadem do listopadu, takže času na přemýšlení je dost. Musí mi sami hráči dokázat, že chtějí, myslí to vážně, jsou schopni něco obětovat a nezůstane jen u slibů, protože letos to byla opravdu katastrofa.