Sumpersko.net

Přesně před rokem (15. dubna 2011) jsem na Psu publikoval svůj článek  „S Kateřinou nebo na sv. Helenu“, ve kterém jsem prorokoval, že Vít Jerome Bonapart Bárta  jako novodobý Napoleon brzy skončí u svého Waterloo.

Napsal jsem to  poté, co malý Bonaparte Bárta musel odejít z vlády po zveřejnění svého byznysplánu, kterým chtěl ovládnout  českou politiku. Tuto jeho porážku jsem přirovnal k bitvě u Lipska, která byla i po několika dalších vítězných bitvách předzvěstí Napoleonova pádu. Jako malá ozvěna historie může zaznít, že tam velel Spojencům kníže Karel Filip Schwarzenberg, předek našeho knížete z Topky, jehož náčelníkem štábu byl polní maršál Jan Radecký z Radče.

Přecenil jsem však vojevůdcovské nadání generálgura Bárty, protože na porážku u Waterloo nemá. Napoleon tam totiž  prohrál především díky chybám svých generálů Neye a Grouchyho. První se pustil bez příkazu Napoleona do nesmyslného útoku jízdou a druhý se nevrátil včas do bitvy, aby zabránil vpádu pruského maršála Blüchera do Napoleonova boku. Bonapartovi Bártovi se bohudík nedostalo omluvy být poražen chybami svých maršálů, možná proto, že neabsolvoval Vojenskou akademii  (École militaire) v  Paříži jako Napoleon, ale jen českou Policejní akademii. Vít Jerome Bonaparte Bára neprohrál u Waterloo, ale bitvu na Dunách. Je to nejneuvěřitelnější porážka  z vojenské  historie, díky taktické omezenosti velícího generála. Odehrála se na závěr třicetileté války ve střetnutí Francie a Španělska. Spojeným anglo-francouzským vojskům velel francouzský maršál  Henri de Turenne a španělsko-flanderské armádě don Juan rakouský ml. Ten rozvinul svoje oddíly při břehu moře , o které se také jedním svým křídlem opřel. Zapomněl ovšem na odliv, ke kterému během bitvy došlo, takže Turenne svojí jízdou mohl vyrazit po mokrém písku, oddíly dona Juana obejít a porazit.

Takže ne Napoleon Bárta, ale don Juan Bárta. Nestačí účes a napoleonská stylizace, ale ani Policejní akademie, protože tam se předmět „Bitvy“ neučí. Možná odposlechy, sledování a práskání, ale již nyní je jasné, že Vítek, jak jej něžně nazývá jeho žena, poslankyně ThDr. Kateřina  Klasnová, se bude muset přestylizovat. Prohrál, ale prohrál  se srandou. Asi tak jako Jakeš  v r. 1989, který se z generálního tajemníka  všemocné strany  stal kůlem v plotě. Usvědčit se vlastní výpovědí hned v první den procesu, je skutečně trestně procesní unikum. Navíc ještě, když to jako obžalovaný považuji za vynikající obhajobu.

ExBonaparte Napoleon Vítek Bárta si udělal kolosální ostudu. Tu je možno přidat k té hromadě ostudy, kterou jeho strana VV již nadělala.  A také k těm kyblíkům špíny, které na něj, jak po  odstoupení z funkce ministra uvedl, byly vylity a ze kterých se očistí. Bohužel dodnes to neučinil.

Ostatně samo označení politická strana je u spolku jurodivců VV nepřípadné, ve spojení s nimi mě vždy napadá ten houf chovanců  z psychiatrické léčebny, které ve  Formanově  filmu  Přelet nad kukaččím hnízdem Jack Nicholson jako Mc Murphy vyveze z ústavu na výlet. Té hezké holky Klasnové nelituji, má blízko k Bohu, aby se s ním poradila, je mi líto jen Mgr. Karoliny Peake, roz. Kvačkové, abych ji počeštil, jak  statečně  chce vést svůj houf chovanců do dalších ztracených bitev. A pak ještě rodičů slečny Kristýny Kočí a rodičů Víta Bárty. To si snad nezaslouží.

Dnes policejní akademik, vzdor dřívějšímu prohlášení, že bude-li odsouzen, odejde z politiky, se rozhodl, že z parlamentu neodejde a dokonce, že bude kandidovat na hejtmana plzeňského kraje. Proč ne? Povede další bitvy na písku a jestliže jsem před rokem končil článek otázkou, zdali půjde s Kateřinou nebo na sv. Helenu, pak tentokráte  půjde přímo ke Kateřinkám.