Zde je místo pro Vaši reklamu
Zde je místo pro Vaši reklamu
Zde je místo pro Vaši reklamu
Pondělí 28. listopadu 2022 -

Sumpersko.net

Nově přidaný článek

Tradiční den otevřených dveří UP se vrací v plné síle

28.11.2022 - Tradiční den otevřených dveří UP se vrací v plné...

Počasí

28.11.2022 - Pondělí

Teplota: 4 / 1 - Zataženo

29.11.2022 - Úterý

Teplota: 4 / 2 - prehanky-Sníh

Zde je místo pro Vaši reklamu

Bučina

03. srpna 2014 - 15:31

Zpět na seznam článků

Pojeďme na čáru, tam vám všechno ukážu…

Pamětníci odcházejí, lidé v aktivním věku na konci zatím posledního totalitního režimu, jsou stále starší. S jedním z těch nejstarších, žijícím od padesátých let v Australii, jsem pobyl pár dnů na Šumavě.

Nejatraktivnějším výletem mezi všemi krásami Šumavy, Modravou, Povydřím, Horskou Kvildou, Kašperskými horami a dalšími, byla místa spojená s bývalou železnou oponou, kterou už přítel Bořek nemusel přelézat, protože ji začali vztyčovat krátce potom, co se mu podařilo z již zkomunizovaného Československa odejít bez střelby pohraničníků, pronásledujících psů a pronikání stěn smrti. Ve věku 90 let se toho už nedá moc nachodit a tak jsme si Šumavu prohlíželi hlavně z auta. Podařilo se nám autem dojet až na Bučinu, když nám na Místním úřadě v Borových Ladech vydali povolení použít jinak nepřístupné silničky z Kvildy přes Knížecí pláně, vyhrazené jen pro autobus s turisty přistavovaný o víkendech. Na terase restaurace  hotelu Alpská vyhlídka stojícím hned vedle stometrového torza železné opony, jsme si povídali, co se vlastně tehdy v letech 1945-1948 stalo, že takové obludné monstrum, které zavinilo smrt  stovek lidí, kteří byli na hranici ubiti, zastřeleni, usmrceni elektrickým proudem nebo se utopili jen proto, že nechtěli mít nic společného s budováním komunismu a chtěli žít jako svobodní lidé, se mohlo na takových nádherných místech vůbec objevit.

Bučina byla nejvýše položená obec v Československu, ležící v pohraničním pásmu. V padesátých letech byla jako řada dalších vesnic a vesniček zlikvidována, lidé  z rodin  žijících zde po staletí vystěhováni a budovy srovnány se zemí. Na místě zaniklé obce pak komunisté zřídili široké pásmo z  několika  vysokých plotů z ostnatého drátu, včetně  drátů s elektrickým napětím o síle několika set tisíc voltů, strážních věží, zoraného pásma a signálních  stěn. Dnes je vedle hotelu, hned pod terasou, vybudován 100 metrový úsek signální stěny včetně branky a pozorovací hlásky.

Naučná cedule instalovaná na místě podává historii železné opony. Instalovaná signální stěna není originální. Ta původní stále o padesát metrů blíže k hranici. Na Šumavě podobnou instalaci najdete na rakouské straně u přechodu Guglwald u Přední Výtoně. Další museum Železné opony najdeme v Rozvadově. To bylo  otevřeno díky Nadaci Železná opona dne 14. května 2011 v suterénu budovy celnice starého hraničního přechodu Rozvadov. Rozvadov byl nejznámější hraniční přechod mezi Východem a Západem. Tato expozice nabízí cca 800 fotografií a stovky exponátů.

Mluvíme o historii železné opony. Třídní boj však na bývalé „čáře“ zuří dál. Stará se o to Klub českého pohraničí, organizace bývalých odstřelovačů tzv. „narušitelů“ ,řečeno jejich  slangem. Organizace bývalých pohraničníků, spíše však důstojníků Pohraniční stráže, osvětových důstojníků nebo několika řadových pohraničníků, kteří v sobě nesou dál fanatismus  bývalých  strážců  “tábora míru a socialismu“. Měl jsem možnost se o tom přesvědčit v televizní besedě s jejich zástupci.

Komunisté  jak známo dbali na dodržování socialistické zákonnosti. Zákony platí pro každého, to bylo heslo, které otloukali svým politickým odpůrcům o hlavu. Republiku  si  rozvracet nedáme, hlásali ti, kdo svobodnou československou republiku zničili. Neplatilo to pochopitelně doslova. Komouši  byli totiž při svém dodržování práva tak důslední, že vyznávali dokonce i některé instituty římského práva, např. rčení „Princeps legibus solutus“ (vládce stojí nad zákonem). Pro nás  komunisty – komunistické zákony ale neplatí. Jenže, a to je legrace (kdyby se za ní netáhla ale krvavá stopa stovek zastřelených a ubitých), komunisté  vlastní zákony někdy vůbec neznali.

Projevilo se to právě v pořadu paní Jílkové „Máte slovo“. Byl o pohraničnících, o tom, zda-li  za komunistického režimu měli právo střílet na politické uprchlíky na zadrátované hranici. Protože si mě paní Jílková vybrala za oponenta někdejšího plukovníka pohraničních vojsk soudruha R. a předsedy již zmíněného Klubu českého pohraničí, takových českých „Alte Kameraden  PS“, vytiskl jsem si jejich bibli – Zákon o ochraně státních hranic č. 69/1951 Sb., se změnami podle novel č.138/1965 Sb. a  145/1971 Sb., tedy  ve  znění posledního stavu textu.

Paragraf 1 tohoto zákona zní:„K zajištění pokojné výstavby socialismu v naší vlasti je třeba účinně chránit státní hranice před pronikáním všech nepřátel tábora pokroku a míru.“ Před pronikáním! Logika pojmu pronikání napovídá, že pronikat lze jen zvenčí a že pokud by byl zákon myšlen i na ty osoby, které chtěli z republiky odejít (v komunistické terminologii uprchnout), mělo by v něm vedle slovesa „pronikat“ být uvedeno i sloveso „unikat“.  Prostě únik není průnik! Ve smyslu pohraničnickém, nikoli jiném. Vynechme nyní zlotřilé agenty západních špionážních agentur, kteří se s nožem v zubech a pistolí v ruce plížili přes západní hranici, aby se pokoušeli zničit tábor pokroku a míru. Právě na tyto „pronikatele“ byl určen zákon o ochraně státní hranice. Je to pochopitelné, protože právě tito  západní agenti usilovali o zmaření budovatelského úsilí všech poctivých pracujících. Ovšem ne všichni byli poctiví, mezi poctivými budovateli se nacházeli i takoví, kteří se chtěli na budování socialismu vykašlat a odejít na Západ, kde jak se domnívali,  jim  pokvete pšenka a budou pečení holubi lítat do úst, jak tvrdila komunistická propaganda. KSČ  ve  svém nekonečném humanismu iniciovala i přijetí výše uvedeného zákona, který jim tento odchod umožňoval.

Zákonodárce totiž, jak z textu zákona vyplývá, jim možnost legálního odchodu poskytoval, když  nařizoval chránit hranici jen před těmi „narušiteli“ (narušitel = fyzická osoba přecházející hranici), kteří do naší socialistické vlasti přicházeli. Namísto, aby přijeli s pasem a dolary a ubytovali se v Alcronu a Ambassodoru a objednali si valutové sexuální pracovnice, tak se plazili přes kopečky. Jenže, jak je patrné – školení a instruktáží nebylo ani u PS dost. Nikdo pohraničníkům neřekl, že mají zadržovat jen ty pronikající z venku sem k nám, a nechat odcházet ty, co již nechtěli budovat socialismus a chtěli napříště žít v západním ráji. Prostě stříleli po všech! Ani překážky, ostnatý drát, zátarasové stěny, elektřina v drátech a další vymyšlenosti na lapání lidí nebyly zkonstruovány tak, aby zlikvidovaly jen pronikající a neublížili unikajícím. Logickým právním výkladem je tedy nutno dojít k závěru, že zásahy proti unikajícím byly nezákonné  a  osoby zasahující, či takové zásahy nařizující, páchali  trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele, samozřejmě v případě  zranění či smrti unikajících, i trestný čin vraždy či pokusu o vraždu.

Je o tom i jinak výborný akční film „Král Šumavy“; i v něm se střílelo na unikající. Po letech tedy zjišťujeme, že „vybraní příslušníci pracujícího lidu“, protože jen takoví měli být podle § 3 uvedeného zákona vybíráni pro službu v  Pohraniční stráži, neuměli číst. Naprostými negramoty byli však jejich důstojníci, velitelé a soudruzi nahoře, kteří jim veleli. Plk. R., kterému jsem v pořadu paní Jílkové strčil zákon před oči, prohlásil, že jej četl víckrát než já. Četl, ale nepochopil!

Ostatně hádka, která pokračovala  po vypnutí kamer na chodbě  TV na Kavčích horách mezi čestnými vlastenci hájícími se zbraní v ruce zákon a vlast (za které se stále považují) a jejich oponenty, prokázala ze strany vlastenců takovou míru absurdity, že neznalost zákona proti tomu byla nic. Na výtku, že se nejsou schopni omluvit za stovky zavražděných, odvětil soudruh plukovník R., …“a co tisíce těch, kteří dnes umírají hlady na ulicích?“ Představte si, jdou a najednou padnou hlady! Ani narychlo podaný rohlík jim už nepomůže. Ještě, že na to jídlo má soudruh plukovník slušnou penzi, mnohem vyšší, než postřelení, kteří přežili nebo bývalí političtí vězni. A těm popraveným a zavražděným, které má na svědomí Havel, jak se soudruh plukovník také vyjádřil, by se měl postavit pomník. A pod ním by mohl klečet soudruh plukovník s  pohraničnickým  pejskem a  nápisem „Neprojdou“.

Ovšem nejvíce v kuloárech zabodoval předseda Klubu, zeptal se totiž onoho postřeleného pána, který v pořadu zastupoval stovky obětí, proč  nepřekračoval hranici s řádným pasem? Jasně, na to je třeba se zeptat i těch zastřelených, proč třeba v padesátých letech nepožádali o pas a výjezdní doložku a nepřešli s nimi na řádném hraničním přechodu?

Používat zbraň a střílet jim prý dovoloval zákon. Na ten v pořadu nedošlo. Bylo to nařízení ministra národní bezpečnosti č. 70/1951 „O právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně“. V § 1 je uvedeno:„ příslušník pohraniční stráže použije při výkonu své pravomoci zbraně, zachovávaje potřebnou opatrnost proti osobám, které na území republiky neoprávněně přešly nebo se po území republiky pokoušejí přejít státní hranice a na výstrahu se nezastaví.“

Pomineme-li kouzelnou dikci, která dovolovala střílet na ty, kteří  hranici  přešli, třeba po celé cestě až do Prahy (délka vzdálenosti od hranice nebyla určena), pak možnost střílet na ty, „kteří se po území republiky pokoušejí přejít státní hranice“, byla rovněž nezákonná, protože nařízení ministra je právní norma nižší právní síly  než zákon o  ochraně státní hranice, který nedovoloval zasahovat  „proti unikajícím“ a tudíž jako norma nižší právní síly  v  rozporu s normou nižší, bylo  nařízení neplatné.

Bylo by to i při vzpomínce na zastřelené k smíchu, jako byla celá socialistická zákonnost. Jenže k pláči je nejen plukovník R,. ale i jeho soudruzi z Klubu pohraničí, poslední „čeští vlastenci“ hájící vlast. Také v podtitulu svého klubu mají heslo: „Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane česká celá naše země.“ Že na čáře neměli vůbec co dělat, že vrátili čas o 150 let zpět, kdy ze staré rakouské monarchie mohl vyjet do ciziny každý řemeslník na vandrovní list a kdy  jejich Lenin si špacíroval po světě  jak chtěl a nocoval v nejdražších hotelech západní Evropy, to je nad jejich chápání. Vždyť Američani na  hranici  Rio Grande s Mexikem také vraždí, jak tvrdí – jen si  soudruzi  zase popletli zeměpis. Tato  hranice  má  zadržovat pronikající  nelegální  přistěhovalce, nestřílí  se  na ni po prchajících Američanech již proto, že žádní takoví přes hranici z USA neprchají. Kdyby ty komunistické mozečky byly jen zelené, ale ony jsou úplně prázdné ! Škoda, že nemohou dnes střílet na ty, co lžou.

Jak řekl v pořadu jejich předseda Klubu, „pane doktore, vy nevíte, že právník musí mluvit pravdu?“ Posuzováno podle pravdy, pak jsou všichni tito pohraničníci také právníky, protože advokát  nemusí mluvit pravdu, v zájmu klienta někdy ani nesmí, nebo nemůže. Ale co to má společného se střílením na hranici? 

O tom všem můžete v klidu přemýšlet v kouzelném hotýlku „U Alenky a Lenky“ (dříve Rankl) v Horské Kvildě, kde se vzorně  starají nejen o narušitele, ale i o unikatele. Spánek, strava, počasí – vše vynikající. Už hledám v diáři volné dny, abych tam mohl zase uniknout. Nebo proniknout ? Vzpomněl jsem si na kolegu zpívajícího advokáta Ivo Jahelku a jeho nudistu Béďu  Šulistu: „Pojeďme na čáru, tam vám všechno ukážu.“

Milan Hulík

Autor: Milan Hulík

Fotogalerie

Další články z rubriky

Exkluzivní Fotogalerie

Vánoční Šumperk 2022

Vánoční Šumperk 2022

Fotek: 35
Přidáno: 28.11.2022

Blues Alive 2022 III.

Blues Alive 2022 III.

Fotek: 41
Přidáno: 19.11.2022

Blues Alive 2022 II.

Blues Alive 2022 II.

Fotek: 28
Přidáno: 19.11.2022

 
Podmínky užití   |    Prohlášení o přístupnosti   |    Reklama   |    Kontakty   |    Nastavení souborů Cookies

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Sumpersko.net s.r.o. zakázáno.

Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.