Sumpersko.net

Šumperk si užije v sobotu 16. prosince nádhernou kulturní akci. Hry kanadského autora Normana Fostra  ještě nikdy nebyly uvedeny v České republice. Šumperské divadlo má tedy prvenství a bude to česká premiéra. 

Sex na vlnách je komedie neuvěřitelně plodného kanadského dramatika Norma Fostra. Doposud napsal přes padesát divadelních her a hodlá pokračovat. Občas si odskočí a napíše román, nebo zahraje divadlo, protože je mimo jiné také výborný herec.

Málokdy se stane, aby měl žijící autor festival, kde se hrají jenom jeho hry. Shakespeare třeba, budiž, tomu se to povedlo. Ale Norm Foster ho má od loňského roku také. Premiéry jeho her jdou jenom v Kanadě ročně do desítek, takže vlastně není divu, že vznikl Foster Festival. Sám autor ke svému úspěchu skromně podotýká, že jeho příčinu vidí v  obyčejnosti svých her. V tom, že nepřichází s žádným převratným, patetickým, dějinným poselstvím, ale píše o všedních problémech běžných lidí.

Zájmu českých divadel kupodivu zatím unikal. Jeho kvality mohou čeští diváci ocenit až v letošním roce hrou z roku 2006 Sex na vlnách, která patří v řadě Fosterových her k těm nejhranějším. A diváci šumperští jako úplně první. Těšte se, protože v kanadských novinách už se objevují zmínky o tom, že Foster je kanadský národní poklad.

ROZHOVOR dramaturga Martina Fahrnera s režisérem Robertem Bellanem, který v Divadle Šumperk režíruje inscenaci Sex na vlnách

Roberte, režíruješ u nás Sex na vlnách, ale začínal jsi u divadla jako herec, jak se stalo, že jsi "přeběhl" na druhou stranu?

Robert Bellan: Všechno to začalo kolem roku 2000 drobnými inscenacemi pro Divadlo ParoDyje na Malé scéně v Uherském Hradišti…Byly to takové krátké parodie na premiéry, které vznikaly ve Slováckém divadle. Uváděli jsme je vždy na popremiérovém večírku pro rodinu, známé, kolegy a kamarády. Například když se na velké scéně hrál Šumař na svatbě já napsal a nazkoušel za jednu dvě zkoušky Rumaře na stavbě. Nebo když se premiérovala Dáma s Kaméliemi my hráli Dámu s Camelkami atd. Postupem doby se z toho stal jistý fenomén, kdy diváci začali chodit na premiéry ve velkém divadle hlavně, aby rozuměli a užili si parodii na Malé scéně. (smích) Přišlo mi škoda nevyužít takový potenciál a rozhodl jsem se po domluvě s vedením divadla napsat a nazkoušet regulérní inscenaci. Tak vznikla má první hra Rychlé šípy a také první profesionální režie. Profesionální znamená, že jsem za to dostal zaplaceno. Dodnes mám schovaný lístek od tehdejšího ředitele divadla, že mi uděluje odměnu tisíc korun českých.

Před kolika lety přesně měly premiéru Rychlé šípy, tvoje první "velká" režie, jak dlouho se hrají a kolik mají teď repríz, bez přerušení?

Robert Bellan:V říjnu to bylo sedmnáct let od premiéry, takže v současnosti se hrají osmnáctou sezonu. Repríz je tuším něco kolem čtyři sta devadesáti, takže se příští rok určitě dočkáme hezky kulaté pětistovky.

Nedíval ses na nějaké tabulky, třeba v Divadelním ústavu, jestli to není český rekord?

Robert Bellan:Rekord to určitě není, vím, že například Sluha dvou pánů v Národním se hrál vícekrát. Ale ten už se tuším nehraje, tak možná v budoucnu ho doženeme… A taky třeba inscenace Růže pro Algernon divadla v Celetné se hraje déle a má víc repríz… A určitě by se v Českých divadlech našli další „longplay“ inscenace. Je to ale jedno, protože u divadla nesoutěžím a nepoměřuji a všem "konkurentům" přeji, ať jim chodí diváci i nadále.

Co následovalo po úspěchu Rychlých šípů? Jak to ovlivnilo tvůj další život?

Robert Bellan: Zásadně. Hned rok po premiéře jsme hráli Šípy na pražském festivalu Dítě v Dlouhé. A parafrázujíc známé pořekadlo „přijeli jsme, viděli nás, zvítězili jsme“. Hned jsem dostal nabídku do divadla Rokoko na režijní hostování a po první inscenaci „lano“ na místo kmenového režiséra. No a od té doby se už věnuji výhradně režii. Takhle to bylo jednoduché. Složitější spíš bylo potom obhájit s tak minimální profesní průpravou funkci režiséra před renomovanými pražskými herci. Ale to už je jiná historie a na delší povídání.

V poslední době ses stal z režiséra dokonce "principálem". Takže pěkná vývojová linie: Herec-režisér-principál! Jak ses stal tím posledním článkem?

Robert Bellan:To vzniklo jaksi náhodou. Nikdy jsem neměl ambice mít soukromé divadlo. Shodou okolností jsem se ale ucházel o místo ředitele Slováckého divadla a byl přesvědčen, že se jím stanu. Dokonce tak hluboce přesvědčen že jsem zrušil veškeré své pracovní aktivity a závazky na rok dopředu. Nicméně jsem se ředitelem nestal a tím vznikla jakási časová kapsa, kdy jsem neměl nic na práci. Hned druhý den po vyhlášení výsledků konkurzu mne napadlo využít toho času a vytvořit divadelní hru podle své autobiografické knížky Normální debil. Hru jsem napsal, s herci Slováckého divadla v jejich volném čase nazkoušel a pod hlavičkou divadla Pecka začal hrát. Myslel jsem, že to bude jen jedna hra, ale divácký ohlas a nadšení herců byli takové, že zanedlouho se repertoár divadla Pecka rozšířil o další kus s názvem Vinetůůů!! Takže teď hrajeme obě inscenace, které jsou pořád vyprodané a dělají mi velkou radost. Po letech jsem se tak hrou osudu dostal k tomu, co mě asi baví nejvíc a to je komediálně zaměřené autorské divadlo.

Ano, je známo, že v Uherském Hradišti se tvému humoru daří. I tvá další komedie 1+2=6 se hraje ve Slováckém divadle víc jak deset let. Ale pojďme k nám, do Šumperka. Čím tě zaujal Sex na vlnách?

Robert Bellan: Těch důvodů je několik. Je to vtipná hra, která není podbízivá. Má zajímavou konstrukci děje, kdy se podobně jak ve známém filmovém hitu Láska nebeská prolíná několik krátkých příběhů. No a v neposlední řadě jsou tam krásné herecké příležitosti pro odpovídající počet šumperských herců.

Myslím, že jedna ze tvých velkých režijních předností je vytříbený smysl pro stylizaci a nadsázku, což u nás v Čechách moc neumíme. Použiješ tuhle přednost i "Na vlnách"?

Robert Bellan:Slovy postavy z naší hry stěhováka hokejisty Steveho: Tak určitě! I když to nebude v takové míře jako u mých oblíbených parodií.  Hra Sex na vlnách, respektive jednotlivé situace mají reálný základ vycházející z běžného života, postavy jsou tedy víceméně realistické. Ale částečné nadsázce se přeci jen nevyhneme. Snad moc neprozradím, když řeknu, že například při tanečku striptérky Sandy hraje nadsázka roli podstatnou.

Co tě čeká po premiéře u nás? 

Robert Bellan:Tak především Vánoce jsou za dveřmi, takže mě čeká vánoční pohoda se vším, co k tomu patří – rvačky s dcerkou, pohádky, pojídání cukroví atp. No a v příštím roce mne čeká režie hry Na ostro pro jednu pražskou agenturu, dále režijní spolupráce s Městským divadlem v Mostě (hra Študáci a kantoři) a s Východočeským divadlem Pardubicích, kde jsme ve fázi výběru hry pro další sezónu. Takže krom pojídání cukroví a sledování pohádek budu přes vánoce číst hromadu nových textů. A taky už bych měl konečně dopsat slibovaný druhý díl Normálního debila. A taky si v příštím roce musím zlepšit golfový handicap, abych konečně porazil svého kamaráda Zdeňka Kupku.To především!