Sumpersko.net

Jak se vypořádaly české děti s uzavřením škol v souvislosti s pandemií covidu-19 na jaře 2020? Překvapivě dobře. Vyplývá to z výzkumu, který v červnu provedli výzkumníci z Univerzity Palackého mezi školáky ve věku 11–15 let na bezmála sto padesáti školách v celé republice.

Děti se dle svých slov více hýbaly, jedly více ovoce a zeleniny a také lépe spaly. K tomu výrazně omezily konzumaci slazených a energetických nápojů. Pochvalovaly si rovněž množství času stráveného s rodinou a nové věci, které měly šanci se naučit. Na druhou stranu však každé páté dítě trpělo osamělostí. „Stejně jako na jaře jsou i nyní média plná informací o nárůstu počtu nakažených, o ekonomických dopadech pandemie nebo o technikáliích spojených s uzavřením škol. Ze společenské diskuze jako by ale vypadly problémy dětské populace a otázka, jak školní lockdown prožívá,“ vysvětluje jeden z impulsů k výzkumu Petr Baďura, vedoucí badatelského týmu z fakulty tělesné kultury a člen týmu studie HBSC. Získaná data a zjištění chce výzkumný tým poskytnout dalším zájemcům, kteří by s nimi rádi pracovali v kontextu aktuálního uzavírání škol.

Z výsledků studie vyplývá, že se životní styl dětí v době „karantény“ změnil k lepšímu. Mladí Češi se více věnovali pohybovým aktivitám a pozitivně upravili své stravovací návyky. V době, kdy nemuseli vstávat do školy, toho také mnohem víc naspali. Tzv. spánková doporučení plnilo během jarní „korony“ bezmála 70 procent z nich. Více než polovina dětí kvitovala více času na společné rodinné aktivity. Skoro dvě třetiny žáků zapojených do výzkumu pak uvedly, že uzavření škol jim poskytlo prostor naučit se novým věcem, na které dřív neměly čas.

Výzkumníci však narazili také na negativní aspekty lockdownu. Každému pátému dítěti chyběl v období uzavření škol někdo, s kým by si mohlo promluvit. Pocity osamělosti trpěly ve větší míře dívky a na nedostatek kontaktu poukazovali mnohem více patnáctiletí než mladší školáci. Na druhou stranu i přes nutné omezení společenského kontaktu uvedlo 63 procent respondentů, že se v období krize cítili osamělí pouze zřídka nebo vůbec. 

Jak v nezvyklé situaci děti vnímaly své školní povinnosti? Dvě třetiny z nich mělo pocit, že jim školních povinností přibylo. Myslí si to především ti starší z celého výzkumného vzorku – sedmáci a deváťáci. Dle vlastních odhadů věnovaly děti plnění školních povinností v průměru dvě a tři čtvrtě hodiny denně (dívky o cca 20 minut více než chlapci). „Pociťovaný nárůst školních povinností nemusí znamenat, že jich skutečně přibylo. Může to souviset s tím, že děti začaly pracovat z domova více než dřív, a subjektivně tak získaly pocit větších nároků,“ doplňuje Petr Baďura. 

České děti byly během jara 2020 hodně online, a to nejen kvůli plnění školních povinností na dálku. Jejich času za obrazovkami dominovalo také hraní počítačových her. Chlapci se jim věnovali v průměru tři hodiny denně, děvčata pak výrazně méně – jednu hodinu a deset minut denně. Dívky naopak porážely chlapce v času stráveném na sociálních sítích (2:44 hod. u dívek a 1:55 hod. u chlapců). Poměrně dost času trávili mladí Češi „v karanténě“ také sledováním filmů a videí – průměrně dvě a tři čtvrtě hodiny denně, přičemž tento údaj je shodný jak pro skupinu chlapců, tak pro skupinu dívek.

Dobře si školáci vedli z hlediska informovanosti o pandemii. Více než 85 procent z nich považovalo informace o zdravotních aspektech šíření koronaviru za dostatečné, což se značně vymyká zjištěním o tzv. zdravotní gramotnosti, která je v obecném měřítku spíše špatná, jak zjistil nedávno stejný tým vědců. Analytik výzkumného týmu Petr Baďura to přičítá především silnému vlivu mediálního obsahu: „Pokud více než 85 procnet dětí říká, že mělo dostatek informací o koronaviru, ještě to neznamená, že měly správné, ověřené informace nebo že s nimi dokázaly aktivně pracovat. Tento údaj patrně poukazuje zejména na to, že veřejný prostor jimi byl zcela nasycený a děti to silně vnímaly.“

Autoři studie by byli rádi, kdyby jarní výsledky průzkumu našly své uplatnění i jinde. I proto výzkumníci nabízejí sesbíraná data těm, kdo by s nimi chtěl dále odborně pracovat – například je publikovat nebo aplikovat do úprav krizových strategií na národní, regionální či místní úrovni.