Sumpersko.net

                                                                                                               V Praze dne  5.12.2011

 

 

Vážený pan

RNDr. Petr Nečas

premiér české vlády

Úřad vlády České republiky

nábř. Edvarda Beneše 128/4

110 00 Praha 1

 

 

Vážený pane premiére

 

dovolte mi prosím, abych se na Vás obrátil s následující žádostí. V Lidových novinách ze dne 3. prosince 2011 jsem si přečetl Váš rozhovor s redaktorem těchto novin panem Danielem Kaiserem. Na otázku tohoto redaktora, jak se MUDr. Martin Barták dostal do funkce náměstka ministra obrany, jste odpověděl, že „jste se seznámil s neurochirurgem Bartákem, člověkem, který měl hluboký zájem o armádní věci. Proto jste jej přivedl  k ministru  obrany Jiřímu Šedivému a bavili jste se o tom, jestli se pan Barták může uplatnit či nikoliv. Bylo na panu ministru Šedivém, aby si jako ministr jmenoval náměstky.“ Tak se pan MUDr. Martin Barták, v současné době již policií obviněný pro korupci, stal náměstkem ministra obrany.Pane premiére, nevěděl jsem, že i ten kdo není  členem  ODS  a  dokonce  je mimo politiku, se může na  základě  velkého zájmu a hlubokých znalostí, třeba právě vojenství, stát náměstkem ministra obrany.  Chtěl  bych  Vás  proto  informovat, že  mám  také mimořádný a hluboký zájem  o  armádní  a  vojenské věci, myslím, že mnohem větší než MUDr. Barták a z toho vyplývá moje dále  uvedená  žádost, kterou zdůvodňuji následovně:

a/ Celý život se zajímám o zbraně, zejména vojenské, nejen o střelné a chladné zbraně, ale i o vojenskou techniku. Mám velkou literaturu o těchto věcech, různé encyklopedie  o  střelných zbraních, tancích, letadlech, lodích  a  vojenských vozidlech, monografie, specializovanou literaturu o vojenské technice a to nejen v češtině, ale i v angličtině, francouzštině a němčině. Podobnou literaturu mám i o zbraních starověku, středověku a novověku.

b/ Na zbrojní průkaz mám několik funkčních krátkých zbraní, pistolí a revolverů, dále mám  funkční  malorážku  Merlin  a  sbírám nefunkční samopaly. Ve volném čase  chodím  na střelnici střílet. Mám i nefunkční legendární čsl. pušku vz. 24, se kterou  nastupovali po vyhlášení mobilizace  čsl. vojáci  v r. 1938 do pohraničních opevnění.

c/ Jsem řádným studentem Filosofické fakulty UK, (nikoliv University třetího věku), kde příští rok budu končit studium oboru historie se specializací na mezinárodní vztahy.  Moje disertační práce se zabývá důvody vzniku 1. světové války. Vojenská historie je mým největším koníčkem a mám spoustu knih s vojenskou tematikou, jak encyklopedie, tak z historie vojenství, armád, bitev  a  další vojenskou  historickou  a  odbornou  literaturu a literaturu  faktu  z tohoto oboru, paměti vojáků, letců, námořníků  a  důstojníků, kupuji si prakticky každou knihu s takovouto tematikou. I tuto literaturu mám v různých jazycích.

Kupuji  si  pravidelně  magaziny  „Střelecká revue“ a „Zbraně a náboje“, jakož i magazin  „ATM“, věnovaný vojenské technice. Jsem tak průběžně informován o nejmodernější vojenské technice a nejmodernějších zbraních.d/ Při svých cestách po světě, včetně  mimoevropských,  jako  po  Spojených státech, Kanadě, Australii, Novém Zélandu  a  pochopitelně  i  evropských zemích, jsem všude navštěvoval vojenská muzea. Specielní zájem jsem věnoval Francii, do které  mimo  pobytu  na  dlouhodobé advokátní stáži v  Nanterre,  podnikám každé léto „expedice“, při které najedu vždy tak  6000-7000 km, takže po 15 takových dosavadních  cestách,  jsem projel všechny kouty Francie. Hlavním cílem těchto cest byla historie, na kterou je Francie mimořádně bohatá a z historie to byla zase především vojenská historie. Vedle středověkých bojišť – bitev  u  Křesčaku (Crécy – en – Ponthieu) v r.1346  nebo u  Agincourtu (1415), jsem sledoval i českou stopu, zejména  v místech bojů I. a II. světové války. Ale i prvé dvě středověké bitvy  mají  českou stopu, v bitvě u  Křesčaku padl slavný český král Jan Lucemburský a místo jeho smrti  dodnes  nedaleko místa hlavní bitvy připomíná „Český kříž“ (La croix de la Boheme) s českou, lucemburskou  a  francouzskou vlajkou a někteří historici se domnívají, že v bitvě u Agincourtu mohl, tentokráte na anglické straně,  bojovat jako najatý žoldnéř i Jan Žižka z Trocnova, jehož stopy  v Čechách se právě v uvedené době ztrácejí a mohl se zde přiučit taktice použití válečných vozů. Pochopitelně jsem ve Francii věnoval pozornost Napoleonovi a navštívil řadu míst spojených s jeho válkami  a  politikou. Navštívil jsem opakovaně jeho hrob v Invalidovně a největší francouzské vojenské muzeum tamtéž.

Ve  Francii je cca 150 muzeí z I. světové války  a asi 200 muzeí z II. světové války. Většinu těchto muzeí jsem navštívil. Dvakráte jsem byl i v samostatném čsl. vojenském muzeu v Darney (článek na internetu) a na rovněž samostatném čsl. vojenském hřbitově La Target  v  Neuville-Saint-Vaast u Arrasu (rovněž článek na internetu), kde jsou pohřbeni čeští a slovenští vojáci z obou světových válek a vojáci z první české vojenské jednotky NAZDAR. O  jejím  vzniku  a místu  vojenské  přísahy  těchto  vojáků  jsem psal v příběhu o hledání této pamětní  desky v jihofrancouzském městě Bayonne (mimochodem městě, kde byl vynalezen bajonet) - „Zde přísahali“, dostupném rovněž na internetu. Navštívil jsem i hroby českých vojáků  roztroušených na desítkách francouzských a spojeneckých vojenských hřbitovů, mimo jiné  i  v  městečku Cognac, proslaveném jinak výrobou takřka všech značek  slavných francouzských koňaků a  v sousedícím městečku Jarnac, rodišti a místě pohřbení francouzského presidenta Francoise  Mitteranda. O hledání těchto hrobů a jejich návštěvách lze na internetu nalézt cestopis „Kde ty hroby jsou, kde jsou ti vojáci“. Prohlédl jsem si muzea, památníky a hřbitovy slavných a tragických bitev I. světové války  u  Verdunu, na Marně a na Sommě. V Paříži jsem mimo jiných muzeí navštívil hlavní muzeum a archivy francouzské armády  v zámku  Vincennes, kde jsou archivovány i památky na české (československé) jednotky a vojáky ve Francii. Je zde v příkopu i památník na místě, kde byl  v  důsledku justiční  vraždy z rozkazu Napoleona zastřelen vévoda Louis Antoine Henri de Bourbon Condé, vévoda z d´Enghien. Byl jsem na řadě jiných pozoruhodných míst spojených s  vojenskou  historií, např. na místě prvního použití tanků v bitvě u Cambrai, na legendárním bojišti  u  Chemin des Dames (Cestě dam), jinak je tato bitva  zvaná také  „Druhá bitva na Aisně“ v rámci Nivellovy ofensivy. Ke  světovým válkám  patří i slavné a zároveň tragické místo – Compiegne, kde v lese na slepé koleji v železničním vagóně podepsali zástupci císařského Německa  11.11.1918 kapitulaci a později  dne 22.6.1940 v tomtéž vagonu museli kapitulaci podepsat i zástupci  Francie.

Prohlédl jsem si největší tankové museum v Evropě  v Saumuru (Museé de blindes a Saumure) a Museum francouzského námořnictva v Toulonu  a  Museum speciálních námořních výsadkových oddílů (Musée des troupes de Marine de Frejus) v Provence.V severní  Francii  v  oblasti Picardie  a  Pas de Calais jsem viděl bývalá německá vojenská zařízení souvisící s výrobou  a  odpalováním německých raket V 1, V2 a V3 v Saint-Omer,

v Ardouval rovněž, Muzeum La Coupole (V 2 Base) ve Wizernes, válečné museum v  Ambleteuse nebo v  Mimoyecques Base V 3, kde při náletu zahynul pilot  bombardéru Joseph Kennedy, nejstarší bratr amerického prezidenta Johna F. Kennedyho.V  Andely jsem  shlédl velmi zajímavé museum  sovětsko - francouzské letecké eskadry  Normandie - Němen. V Ranville  Muzeum Pegasus dokumentující obsazení důležitého mostu v  Normandii výsadkem z kluzáků.

Ve městě Falaise, kolem kterého se odehrála bitva o Normandii, která Spojencům po jejich vylodění otevřela cestu na Paříž, je nejen muzeum spojenecké obrněné techniky, ale v protikladu k tomu i jedno z nejkrásnějších muzeí hraček. V Remeši  jsem viděl  muzeum  v bývalé budově Vrchního velení spojeneckých vojsk, kde byla  dne 7.5.1945 podepsána kapitulace Německa, posléze na přání Stalina opakovaná v Berlíně.V Normandii, na vyloďovacích  plážích  UTAH, OMAHA, GOLD, JUNO, SWORD jsem při několika expedicích  prohlížel  desítky muzeí  přímo na pobřeží věnovaných specielním vojenským útvarům spojeneckých armád  v této jedné z neslavnějších kapitol II. světové války. K nejdojemnějším patřila i prohlídka amerického vojenského hřbitova v Colleville sur Mer za pláží Omaha, kde jsou pohřbeni desítky tisíc amerických vojáků padlých ve Francii. Na tomto hřbitově začíná úvodní sekvence známého amerického fimu „Zachraňte vojína Ryana“. Článek, který jsem o tomto hřbitovu publikoval na Neviditelném psu, byl jedním z nejčtenějších. Navštívil jsem i Muzeum vylodění  v Arromanches , Muzeum dne  D   v Caen  a Muzeum bitvy o Normandii v  Bayeux  a  Muzeum generála de Gaulla  v tomtéž městě. Jedno z nejzajímavějších muzeí vylodění je v Port-en-Bessin, kde jsou vystavené tanky, které se potopily po vysazení z lodí do moře a po letech byly  z  moře  vytaženy.

 

V roce 2003 jsem také na internetu publikoval malé dějiny Čechů a Slováků sloužících ve Francouzské cizinecké legii, (Légion étrangere) tehdy ještě v době platného § 115 tr. zákona, který hrozil odsouzením každému českému legionáři pro službu v „cizím vojsku“, ač již tato vojenská jednotka jako součást francouzské armády byla spojeneckou armádou. Jména českých legionářů jako plk. Josefa Šnejdárka  a  plk. Otto Wagnera patří k nejslavnějším hrdinům této vojenské  jednotky. V Puyloubier v Provence, kde je umístěno museum Legie a kde se nachází i  její  hřbitov  a  čestné pohřebiště, jsem  mohl položit květiny na hrob plk.  Wagnera.  Navštívil jsem i další museum Legie v Aubagne.Prohlédl jsem si všechny dostupné pevnosti Maginotovy linie, např. Schoenenburg, Hatten, Hochwald  nebo  Ouvrage de Lavoir a další. K vojenským památkám řadím i  venkovské sídlo

prezidenta de Gaulla v Colombey - les – deux - Eglises, kde je tento slavný generál a prezident i pohřben, které jsem navštívil třikrát a kde je i jeho muzeum. Pokud jde o válečná místa  ve  Francii, zmínil jsem se jen o těch nejdůležitějších, viděl jsem i desítky dalších, nechci však z tohoto dopisu dělat  „Válečného průvodce  po Francii“, jen se srovnat se zájmem o vojenství MUDr. Martina Bartáka.

Navštívil jsem i vojenská muzea v Německu, Holandsku a  Belgii, např. jednu z pevností, která vstoupila do dějin obsazením ze vzduchu na střechu pevnosti přistavšími  kluzáky  s komandy německých  vojáků – Eben Emael.

Podobné vojenské expedice jsem podnikl i v  dalších zemích, zejména v Anglii.V Londýně jsem si prohlédl slavný křižník  Belfast, který s dalšími anglickými válečnými loďmi potopil německou bitevní loď  Scharnhorst a Imperial  War  Museum,  v Petrohradě křižníkAurora, v New Yorku letadlovou loď Intrepid, v San Franciscu  ponorku USS Pampanito. Ještě v bývalé NDR jsem navštívil pevnost (hrad) Königstein, která sloužila za II. světové války jako vězení pro vyšší spojenecké důstojníky a odkud uprchl i přes české území proslulý francouzský generál Giraud, který na přání Spojenců měl nahradit  generála de Gaulla.V  jižní Anglii vedle středověkého bojiště  u  Hastingsu (1066), kde normandský Vilém Dobyvatel porazil anglického krále Harolda,  jsem  navštívil muzea a letiště spojená s Bitvou o Anglii. Zejména velké letecké muzeum v Duxfordu , Museum RAF v  Cosfordu a  další  muzeum  v tomtéž městě  - Royal Anglian Regional  Museum  popisující historii anglické námořní pěchoty, letecké muzeum v Hendonu, The Tank muzeum v Bovingtonu  a  velké námořní museum v Portsmouthu, kde je i Royal Navy Submarine Museum  a  zakotvené slavné válečné lodě HMS Warrior a vlajková loď admirála Nelsona Victory.Viděl jsem i letiště Tangmere, z kterého odlétaly  bombardéry  Welington, ze kterých seskakovaly  skupiny českých parašutistů  do protektorátu na pomoc domácímu odboji, např. slavné  výsadky Anthropoid, Silver A, Silver B a další.  Nedaleko od louky Runnymede a památníku s nápisem TO COMMEMORATE MAGNA CHARTA SYMBOL OF FREEDOM UNDER LAW, kde král Jan Bezzemek podepsal v r. 1215  Magnu  Chartu, je The Air Forces  Memorial, kde jsou na zdích  napsána jména  dvaceti tisíc  nezvěstných letců z řad RAF z druhé světové války, mezi nimi  i čsl. letců.Nechci  Vás již zatěžovat  popisem vojenských (námořních a leteckých) muzeí v Kanadě (Calgary a Ottawa), v USA (např. Pattonovo muzeum v Kalifornii), v  Australii a na Novém Zélandě.

e/ Spolu s největším naším znalcem historie protinacistického odboje, panem Jaroslavem Čvančarou  pátráme po zbývajících záhadách souvisících s atentátem na  Reinharda Heydricha a smrtí  jednoho ze Tří králů, kpt. Morávka na Prašném mostě v Praze. Při letošním smutném výročí jsem spolu s ním a dalšími navštívil i koncentrační tábor v Mauthausenu v Rakousku, abychom se v něm zúčastnili  mše při které byla čtena jména všech popravených českých vlastenců – příbuzných a pomocníků hrdinů  Jana  Kubiše a  Josefa Gabčíka.

Již  počátkem 80 let jsem svojí první videokamerou  dokumentoval místa spojená s atentátem na Reinharda Heydricha  a z nich již několik těchto  (mnou zadokumentovaných) míst v   důsledky přestavby Prahy zmizelo. Moje články „Proč Anthropoid nestřílel“ a  „PročHeydrich nestřílel“a „Tam u Prašného mostu“ (o smrti jednoho ze Tří králů kpt. Morávka) jsou na internetu.

f/ Jsem členem Společnosti přátel  čs. vojenských opevnění o.p.s., která renovuje  hraniční  opevnění postavená v třicátých letech minulého století a  jezdím za svými kamarády do pevnosti Bouda a Vojenského  muzea  v  Králíkách. Moji kamarádi  s  mojí  právní pomocípečují o tradice čs. prvorepublikové armády  a  provádějí návštěvníky jimi restaurovanými prostorami opevnění.g/ Za komunistického režimu  jsem  v ČSLA  jako voják získal kvalifikaci radisty ve spojovacím praporu  4. tankové divise, tehdy nazývané „Ocelová pěst republiky“, která, jak jsem zjistil po převratu z odtajněných materiálů, měla v čele armád Varšavského paktu po zahájení  jeho útoku na západní demokratickou Evropu útočit ve směru Heilbronn (BRD) a Lyon směrem na jih Francie.

             h/Po převratu jsem získal zkušenosti ve státní administrativě, po přerušení advokátní činnosti jsem pracoval jako ředitel inspekce Ústavu na ochranu ústavy a demokracie (dnešní BIS) a posléze jako 1. náměstek generálního ředitele Sboru nápravné výchovy, který pak z mé iniciativy byl přejmenován na Vězeňskou službu.  Z ní jsem si odnesl hodnost podplukovníka. Absolvoval jsem několik zahraničních stáží v německy, francouzsky a anglicky mluvících zemích, a i když se jednalo o stáže advokátní, mohu těchto zkušeností využít i pro zmiňovanou funkci. Tyto  všechny zkušenosti pan neurochirurg  doktor Bartáka před svým nástupem do funkce 1. náměstka  ministra obrany  jistě  neměl.

 

Vážený pane premiére,

 

 tímto stručným výčtem některých mnou navštívených vojenských objektů  a  dalšími  shora uvedenými skutečnostmi, jsem myslím dostatečně prokázal svůj zájem  o  vojenské  záležitosti, o armádní věci, zbraně, techniku a vojenskou historii. Nejde jen o návštěvy, všude jsem si kupoval příslušnou literaturu, nejen průvodce  a  populární knížky, ale i knihy renomovaných vojenských historiků, které jsem všechny prostudoval. Nemám možnost svoji vojenskou „kvalifikaci  srovnat  s  vojenskými znalostmi MUDr. Martina Bartáka před  jeho nástupem do funkce, protože o nich nic nevím. Jsem však přesvědčen, že se jim svými znalostmi  -  nejméně,  vyrovnám.

Proto jsem Vás chtěl požádat vážený pane premiére, abyste  mne  doprovodil  k  ministrovi  obrany  panu  Alexandru  Vondrovi (který mě zná z disentu jako obhájce disidentů)  a  doporučil mně,  jako  jste  doporučil pana MUDr. Bartáka, pro můj  výše dokumentovaný zájem o vojenské  a  armádní věci do funkce náměstka ministra obrany. Myslím, že se funkce jednoho náměstka brzo uvolní odchodem dosavadního náměstka pana Rudolfa Blažka a tudíž bude pro  mně  volné místo. z korupceMyslím, že pro předmětnou funkci mám všechny předpoklady, jsem i jazykově vybaven a chtěl bych Vás  vážený  pane premiére ujistit, že díky své předchozí kvalifikaci právníka  a  advokáta,  nebudu nikdy obviňován z  korupce a rozhodně se nedopustím takového jednání, jako MUDr. Barták,  obviněný nyní pro podezření   , jako  ex-ministr Drobil, který nabádal ke zničení  důkazů o korupci státního úředníka  a  ani jako pan Dalík, který  ač nezván, se účastnil bez jakéhokoliv oficielního pověření  a  příslušné funkce  jednání o nákupu  vojenské výzbroje v řádu miliard  a  je rovněž podezřelý z korupce. Jsem  připraven  se  s  Vámi  i  setkat, pokud Vám to Váš  čas dovolí a o svých znalostech vojenství  a armádních věcí  Vás přesvědčit

Rád bych totiž po svém jmenování náměstkem ministra obrany (po přerušení advokátní činnosti), vedl  jednání  o nákupu moderní výzbroje a vojenské techniky, aby uvedená výzbroj, zbraně a technika byly kvalitní a pro daňové poplatníky co nejlevnější.

Za  doporučení  k  takovému jmenování, si Vám dovoluji předem poděkovat.

 

Abych zabránil nejrůznějším spekulacím a dohadům, jak jsem se (případně)  do funkce náměstka ministra obrany dostal a  zda  snad  i  moje jmenování není důsledek nějaké korupce, volím formu tohoto dopisu jako veřejnou.

                                                                                  S  projevem  úcty

 

                                                                                    pplk. JUDr. Milan Hulík

 

 

 JDr. Milan Hulík

advokátní kancelář

Bolzanova 1

115 03 Praha 1

Tel.: 224210449

602 250 306

email: hulik@volny.cz

 

 

Jugoslávských partyzánů 29

160 00  Praha 6

Tel:233339858