Sumpersko.net

Chceme-li ve svižném tempu zvládnout rodinu, práci, přátele i koníčky pokud možno bez zdravotních obtíží, vyžaduje to aktivně přistupovat k řešení svých potíží. Možná by bylo dobré se zamyslet i nad tím, že značná část „nemocí“ v dnešní době souvisí bohužel i s psychikou. Trvalý shon a stress si „najde“ tu nejméně vhodnou dobu a udeří.

Jednou z forem nápravy je fyzioterapie, která zabývá se především pohybovým systémem, ale i dalšími orgánovými systémy s ním souvisejícími, jejich diagnostikou a léčbou. Snaží se zachovat a obnovit optimální funkce pohybového systému. Při cestě za nápravou je pak důležitým faktorem také čas. Nejde otočit kouzelným prstenem a myslet si, že zdravotnictví (či alternativní směry) vyřeší do týdne všechny naše problémy.

Fyzioterapeuti se potřebují vzdělávat, stejně jako ostatní zdravotníci, celý život. Absolvují odborné postgraduální kurzy, při kterých se vyučují specifické léčebné metodiky. Jejich absolvování samo o sobě samozřejmě nestačí. Kvalitního terapeuta dělá co možná nejrůznorodější složení klientů, aby získané vědomosti mohl uplatňovat v praxi. Často řeší akutní poúrazové stavy, chronické bolesti nebo neurologické problémy u mladých lidí, dětí či seniorů. Tělo je neuvěřitelně „složitý“ stroj a je potřeba se naučit pracovat se všemi jeho součástmi. Nedá se rozdělit na části a izolovaně věnovat jenom jim. Terapeut musí umět pracovat, ať už v diagnostice, nebo v následné terapii.

Již pětadvacet je fyzioterapie prací, koníčkem i požíračem volného času Šárky Prachařové. Šestačtyřicetiletá sympatická blondýnka v obsáhlém rozhovoru přibližuje zajímavou práci.

Povědomí o tom, co je fyzioterapie, je u mnohých lidí značně nejasné. Rozdíl mezi fyzioterapií, rehabilitací a masáží mnozí nevnímají. Jaké s tím máte zkušenosti?

Šárka Prachařová: Slovo rehabilitace je vlastně nadřazené ostatním dvěma pojmům. Zastřešuje v sobě např. pracovní, sociální, technickou, léčebnou a pedagogickou rehabilitaci. Multioborovou spoluprací je cílem navrácení postiženého či nemocného člověka do běžného života v co největší kvalitě. Fyzioterapie je podoborem rehabilitace a zabývá se diagnostikou, léčbou a prevencí při potížích na pohybovém aparátu. Řeší bolesti kloubů, svalů, páteře, bolesti hlavy, břicha, dechové potíže. Masáže jsou většinou příjemnou, relaxační procedurou, v teplém, voňavém prostředí, trvající pětadvacet až šedesát minut podle typu. Většinou při ní nedostávají klienti žádné pokyny, čeho by se měli držet, či vyvarovat a jak dál na sobě pracovat. Fyzioterapie to po pacientovi většinou vyžaduje.

Kdo je fyzioterapeut a s čím může pomoci?

Šárka Prachařová: Fyzioterapeut je v dnešní době již vysokoškolsky vzdělaný zdravotnický pracovník, který se zabývá diagnostikou a terapií poruch pohybového systému. Vytváří individuální léčebný plán s cílem zredukovat problémy jedince a navrátit zpátky normální funkci a obnovit kvalitu pohybu. Potřebuje osvědčení k výkonu zdravotnického povolání od ministerstva zdravotnictví. Služby fyzioterapeuta vyhledávají pacienti s akutní či chronickou bolestí, neurologickým onemocněním, respiračním onemocněním, ortopedickými vadami, pacienti po úrazech nebo operacích

Jak dlouho pracujete v oboru a co vás k němu přivedlo?

Šárka Prachařová: V oboru pracuji pětadvacet let. Přivedla mne k němu vlastně náhoda. Původně jsem chtěla studovat ekonomii, ale shodou náhod či šťastných událostí a díky strýci a tetě, kteří byli lékaři, jsem se vydala tímto směrem.

Máte za sebou léta praxe a než jste si otevřela vlastní provozovnu, tak jste spolupracovala s nejrůznějšími odborníky na Šumpersku. Kdo byl pro vás nejvíce inspirující?

Šárka Prachařová: Hned po škole jsem začínala v lázních Velké Losiny. V době první mateřské dovolené jsem „odskakovala“ na dvě odpoledne v týdnu pracovat na fyzioterapii k Haně Pavlasové. Bylo to přínosné, vyčistit si hlavu a oprášit znalosti z oboru od žvatlajícího batolete. Po mateřské jsem nastoupila na „polikliniku“ k Eugenii Holubové. Tady jsem pobyla šestnáct let. Pak mi kolegyně z oboru nabídla svoji praxi, protože se chystala změnit život a odcestovat z republiky za svými dětmi do ciziny. Nabídku jsem přijala a jsem zde sedmý rok. Nejvíce samozřejmě vzpomínám na kolektiv polikliniky, kde jsou odbornice ve svém oboru, kterých si vážím i po lidské stránce, protože jsme byly dobrý kolektiv a parta. Jsem moc ráda, že se mezi námi nepřetrhala pouta.

V čem se obor za poslední dobu nejvíce posunul?

Šárka Prachařová: Mluvím-li za náš ambulantní sektor, tak si myslím, že do oblasti spojené s psychikou, prožíváním, vnímáním doby. To se může podepisovat na tělesné schránce člověka v podobě bolestí za krkem, bolestí ramen, bederní páteře, bolestmi břicha, vnitřních orgánů, kašlem. Vycházíme-li z předpokladu, že pokud je pro člověka v dnešní době psychosociální oblast stejně významná jako oblast biologická (ne-li významnější), zraňující okolnosti z psychosociální sféry budou mít stejně závažné biologické důsledky pro organizmus. Stresový model se stal významným pracovním nástrojem psychosomatického přístupu.

Práce je fyzicky i psychicky namáhavá a vyžaduje neustále doplňovat vzdělání. Jak vše zvládáte?

Šárka Prachařová: Každý fyzioterapeut má povinnost ze zákona povinně se ve svém oboru vzdělávat. Dosaženého počtu kreditů za dané období musí dokládat na ministerstvu zdravotnictví.  Mám za sebou desítky kurzů. Naštěstí mě moje práce baví, tak se ráda vzdělávám i v oboru. Před rokem jsem dokončila studium oboru Aplikovaná tělesná výchova  UP v Olomouci. Druhou profesí je ze mne vlastně učitel tělocviku pro postižené (sluchově, zrakově, mentálně, tělesně). Studium bylo náročné fyzicky – musela jsem se během roku naučit plavat všechny plavecké způsoby k tomu je zaplavat na čas, dle tabulek. Totéž bylo s atletikou. A přitom svou podstatou se považuji za „líného“ člověka.  Ale pravdou je, že musí být motivace, která je určitým motorem k předpokládanému úspěchu. A jak vše zvládám? Asi tím, že se mi chce a jsem ve znamení berana. Ten se pouští do nových projektů, a učí se je dokončovat.

Mezi vaše pacienty patří všechny věkové kategorie. Dá se říct, která je pro vás nejvíce náročná?

Šárka Prachařová: Nedá se říct, která kategorie je náročná, je to spíše o člověku. Jsou děti či mladí lidé chovající se přiměřeně svému věku, kdy víme, o čem spolu mluvíme. Na druhé straně jsou dospělí, kteří se chovají jako malé, nevyzrálé děti a „neslyšíme se“. Cestu si musím hledat ke každému zvlášť, není to o věkové kategorii. Naposledy jsem se nasmála s bezmála devadesátiletým pánem, jakoby to byl můj vrstevník.

Kolik pacientů prošlo vašima rukama? Vzpomenete si na věk nejmladšího a nejstaršího pacienta?

Šárka Prachařová: Určitě mnoho, pracuji každý den a na plný úvazek. Každý den deset až třináct lidí. Nepočítám to, stovky přes tisíc? Někteří se vrací… za dvacet let opravdu hodně. Nejmladší měl tři roky a nejstaršímu chyběl pouhý rok do devadesáti let.

Převažují muži, nebo ženy?

Šárka Prachařová: Obecně převažují ženy, jsou na bolest vnímavější, citlivější a nebojí se řešit své potíže. Muži déle trpí, než se vůbec odváží navštívit lékaře a požádat o pomoc.

Které potíže pacienty nejčastěji trápí?

Šárka Prachařová: Nejvíce ošetřovanou oblastí jsou ramenní klouby, kolena, kyčle a páteř.  Ortopedické diagnózy převažují, pak jsou to špatné pohybové stereotypy, přetížení z fyzické či psychické zátěže a bolesti z nich vyplývající.

Mezi fyzioterapeutem a klientem je nezbytně nutné, aby se vytvořila spolupráce, kvůli dosažení žádaného výsledku. 

Šárka Prachařová: Vzájemná spolupráce a empatie je předpokladem úspěchu. Záleží co pacient či klient očekává, ale i na ochotě a na vzájemně naladěné struně. Klient by měl pochopit, že mu chci pomoci, já mu sdělím, v čem jsem schopna mu pomoci a v čem ne, nebo spíše co neumím. Cesta bývá mnohdy dlouhá a klikatá. A slova „mě to fakt pomohlo, cítím se líp“ potěší.

Přichází k vám lidé až ve chvíli problému, nebo se snaží návštěvou u vás jim předejít?

Šárka Prachařová: Absence bolesti není popudem k návštěvě fyzioterapeuta. Většinou je to bolest, tedy diskomfort, který člověku vadí. Začínají přicházet lidé kolem třiceti let, ale i nad šedesát let, kteří si terapii hradí sami. Stává se součástí jejich životního stylu. Stejně jako si hýčkáme pleť, vlasy, tak je vhodné nezapomenout i na své tělo.

Kde sama čerpáte energii. Naučila jste se umět poslouchat své tělo i duši a včas se zastavit a relaxovat? 

Šárka Prachařová: Po zkušenostech nejen se školou, se učím zastavit, uvolnit, nespěchat. Odpočinu si u čtení, na výletech, procházkách, cvičení, s rodinou. A samozřejmě stav duše s tím souvisí. Mám-li klid v duši, cítím se spokojená a klidná. A naopak. Teď relaxuji i získáváním informací v dvou oborech. Jde o tvorbu individuálních stélek, „šitých“ klientovi na míru. Neutrální nášlap nohy, která souvisí i s dynamikou pohybu. Může vyřešit potíže s bolavými koleny, kyčlemi. Podle testů na sportovcích (fotbal, kolíkové sporty) při potížích s bolestmi nohou, zvýšit pohybový výkon. Propojení statiky a dynamiky, to je teď co mě zajímá.

Ze své zkušenosti máte přehled, kdy určité věkové kategorie by měly zvolnit, případně přidat.

Šárka Prachařová: Vezmu-li to od malých dětí, tak se nestačím divit, kolik mají aktivit, nebo naopak aktivity postrádají.  Rodiče a prarodiče je rozváží každý den do kroužků, aby měly vyplněný volný čas. Nezačíná tady už spirála spěchu a honění se za aktivitami? Toto platí v každém věku, i mezi dospělými. Dožene-li nás syndrom vyhoření, závislost, rozpadající se vztah nebo nemoc, zjistíme, že takhle to dál nejde. Začneme přemýšlet, pracovat na sobě, měnit svůj život nebo se dostaneme do toho samého koloběhu znovu. Musím pochválit mladší i starší generaci, že chodí cvičit. Ostatně plné hodiny lekcí pohybových aktivit pro seniory a zaplněné posilovny, běžci ve městě i v přírodě, které vídáme, jsou toho důkazem, že pohyb je pro nás důležitý.

Vaše dcera si zvolila, jako své povolání, obor fyzioterapeut. Určitě jste srovnávala náročnost studia dříve a nyní.

Šárka Prachařová: Jsem ráda, že dceru obor baví. Myslím si, že dnešní studium je náročnější. Více prolínajících se předmětů, více informací. Problematika se probírá do detailů. Dříve stál náš obor na okraji zdravotnictví. Snad se dostává více do povědomí lékařů i laické veřejnosti a staví se na roveň ostatním oborům ve zdravotnictví. I když není invazivní a neřeší fatální situace. Propagátorem našeho oboru je profesor Kolář, který pracuje se známými sportovci, umělci, politiky atd. Tím se fyzioterapie více přiblížila do povědomí lidí.

Když zůstaneme u porovnání. Odlišují se příčiny potíží příchozích?

Šárka Prachařová: Přesnou odpověď by nám zřejmě dala statistika, ale obecně mohu uvést, že dříve chodili pacienti více s chronickými obtížemi. Dnes je snahou zdravotního systému (při neprokázané strukturální změně) přimět pacienty převzít zodpovědnost za svůj stav pohybového aparátu do vlastních rukou. A to omezením počtu ošetření na jednom pracovišti.

Jaké je osobní motto?

Šárka Prachařová: Nemám jedno osobní motto, mám jich víc. Na každou situaci jiné…hlavně klid, rozum a pevné nervy…a hodně humoru