Sumpersko.net

Pokud snad čtenáři nadpis tohoto článku připomíná jistou knihu Marka Twaina, není to náhoda. Když jsem slyšel páně prezidentovo málo galantní zapochybování o způsobilosti Karolíny Peake zvládnout funkci ministryně obrany, a téměř současně mi někdo poslal po internetu roztomilou fotomontáž její tvářičky zasazené do vojenské uniformy v představách se mi s ní propojila nejen hrdinka Twainovy knihy, ale také sličné ženy v uniformách plukovnic Vězeňské služby ČR, které dokáží postavit do pozoru nejen drsné vězeňské dozorce, ale i  otrlé kriminálníky. Pan prezident ovšem po věznicích nejezdí…

Připouštím, že jmenování je překvapující, protože nikdy dříve taková úvaha nezazněla a nejsou známy žádné projevy dřívějšího zájmu Karoliny Peake o armádní problematiku. Ještě více mě překvapuje lehkost, s jakou si k postavení velekněžky sekty vymítačů korupce přibrala další, mimořádně náročný závazek. Že by se v úřadě místopředsedkyně vlády pro nedostatek práce nudila?

Ale nesdílím páně prezidentovy pochybnosti stran její způsobilosti řídit ministerstvo bezbrannosti. Karolína Peake sice nedokáže na ministerstvu zázraky, ale nebude horší ministryní, než byla Vlasta Parkanová, určitě se nepokusí sestřelit pistolí letadlo, v kterém se veze, a o armádě při nástupu do funkce sotva ví ještě méně než polovina jejích předchůdců ve stejné situaci. Ostatně, chce snad pan prezident tvrdit, že „nejlepší ministr obrany“ Alexandr Vondra byl rozený válečník a skvělý vojenský odborník? Má přece jednu vlastnost společnou s Karolínou Peake: také nebyl na vojně. Dokonce si myslím, že kdyby české předsednictví EU zajišťovala Karolína Peake, žádná ostuda s Entropou by se nekonala.

Panu prezidentovi uniklo, že Karolína Peake je se svým jedenáctým přikázáním (nepokoušej se mě oblafnout) mezi českými političkami „úkaz“: bez okázalých gest dokáže mnohé. U vojáků si určitě zjedná autoritu. Má jedinou ošklivou vadu: moc jí zachutnala natolik, že se pouští po cestách, jež by jí ještě před nedávnem zapáchaly, a dovede si to hezky odůvodnit ušlechtilými úmysly, jimž snad dokonce sama věří. V daném případě se ale pustila do nebezpečného dobrodružství: funkce ministryně bezbrannosti je nejen skvělá výzva, ale také mimořádná příležitost „vyhořet“. Případ Vlasty Parkanové varuje.

Souhlasím ale s  Ericem Bestem, že lépe než na obraně by se Karolína Peake vyjímala ve Strakově akademii.

Být hlavou státu, měl bych úplně jiný problém s jejím jmenováním než Václav Klaus, jehož prý jsem nekritickým přitakávačem: nechtělo by se mi posadit zrovna do čela silového resortu političku s pochybnou ústavněprávní legitimitou, představitelku pidistrany, o které neměli v době voleb voliči tušení. Jako laik si myslím, že bez ohledu na její osobnostní kvality  její přítomnost ve vládě obecně, a v silovém rezortu zvlášť, je důkazem, že do právního státu nám přece jen kousek chybí.

Prezident nemá jinou možnost, než jmenovat toho, koho mu předseda vlády přivede. Teoreticky ovšem mohl vyjádřit nesouhlas resignací, ale to by byla v tomto případě marná oběť, protože jmenování by pak stejně uskutečnil kdokoli, na koho by dočasně přešla jeho pravomoc.

Vzniklá situace dokazuje, že jmenovací pravomoc prezidenta republiky má pouze obřadní povahu a je tedy z hlediska daňových poplatníků zbytečným luxusem. Smysl by jí dodalo teprve  přiznání funkce ústavní pojistky proti neodpovědnému výběru ministrů. Je to voda na mlýn pro průkopníky požadavku na přepsání ústavy.