Sumpersko.net

Na knižní trh v těchto dnech vstupuje mimořádná publikace Rytíři, dámy a poutníci mapující dějiny Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského v českých zemích. Jde o jeden ze dvou rytířských řádů oficiálně uznaných Vatikánem, v našem prostředí se jeho historií dosud nikdo tak komplexně nezabýval. Autorem knihy je církevní historik Tomáš Parma z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (UP), vydalo ji Vydavatelství Filozofické fakulty UP.

Na více než 400 stranách se čtenáři seznámí s dlouhou historií řádu, od legendárních počátků až po nedávnou změnu jeho statutu, přičemž autor klade důraz na působení řádu v českých zemích. Kniha dává nahlédnout také do organizační struktury řádu a představuje jeho symboly, liturgické oděvy a především poslání, jímž je podpora charitativních, kulturních a společenských aktivit a institucí katolické církve ve Svaté zemi.

Součástí je i přehled českých, respektive československých osobností, které byly členy řádu. „Velkým překvapením pro mě bylo, že na to, jak jsme malá země, jde v matrikách a seznamech rytířstva Božího hrobu nalézt na dvě stě osobností, které mají s českými zeměmi spojitost. První rytíř Božího hrobu je u nás doložený v prvních desetiletích 15. století, k těm nejslavnějším patří například Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Přehledy ale zahrnují i jména biskupů, duchovních, šlechticů nebo například i průmyslníků,“ uvedl autor knihy, který informace o řádu a jeho členech vyhledával jak v jeruzalémských, vatikánských či římských archivech, tak v Národním archivu ČR. „Za první republiky byl hybnou silou a takovou šedou eminencí, co se týče působení rytířstva Božího hrobu u nás, právník, politik a majitel skláren Jan Jiří Rückl. Pohyboval se v katolických kruzích ve Francii a stal se papežským komořím, což byla velmi čestná funkce, nejvyšší, jaké může nekněz dosáhnout. U příležitosti oslav tisícího výročí smrti sv. Václava, která byla zároveň i jakousi oslavou smíření republiky s katolickou církví, se rytířem Božího hrobu stal i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. On ale nebyl příklad vzorového katolíka, takže jeho členství tehdy vzbuzovalo diskuze. Rückl proto získal jako členy řádu mimo jiné i předsedu senátu Mořice Hrubana nebo pražského arcibiskupa Karla Kašpara. Celkem se za první republiky stalo členy řádu více než dvacet osobností,“ přiblížil Tomáš Parma s tím, že dosud nepříliš známý Rücklův příběh rekonstruoval na základě jeho poměrně dobře dochované korespondence.

Po druhé světové válce činnost řádu v českých zemích utichla a až teprve v roce 2015 došlo k jejímu obnovení a ustanovení České magistrální delegace. Zásluhu na tom má zejména historik a etik Jiří Pořízka, který byl iniciátorem vzniku knihy a donedávna také zastával funkci magistrálního delegáta. V loňském roce ho v pozici nahradil právě Tomáš Parma. Další důležitou postavou v současné etapě působení řádu u nás je olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který je velkopřevorem české delegace. Duchovním sídlem delegace je poutní místo Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka.

Reprezentativní kniha, na které církevní historik Tomáš Parma a pracovníci Vydavatelství Filozofické fakulty UP pracovali přes dva roky, tak zaplnila chybějící historickou paměť řádu v českých zemích. Zaujmout tak může nejen samotné členy řádu, ale i další zájemce o historii nejen z řad odborné veřejnosti. „Byla to práce náročná od samého počátku, kdy jsme začali shánět tu nádhernou fresku a práva k ní na obálku knihy, až do konce, kdy vydání komplikovala epidemie koronaviru, kvůli níž se zdrželo dodání opraveného šicího stroje do tiskárny. Původně jsme také uvažovali o menším rozsahu, 150 až 200 stránek. V našem vydavatelství ale máme rádi výzvy, a čím je příprava knihy komplikovanější, tím větší potěšení z ní poté máme,“ dodala ke vzniku knihy při její prezentaci ředitelka Vydavatelství Filozofické fakulty UP Lenka Pořízková.

Kniha byla představena v komorním kruhu několika členů řádu v Andělském sále olomouckého Arcibiskupského paláce. Arcibiskup Jan Graubner knize požehnal a popřál, ať svým čtenářům přinese radost z poznání a poučení a také novou oblibu v kráse a ušlechtilosti. „Vždyť je krásná,“ podotkl při žehnání.