Sumpersko.net

Vážení diváci,

rádi bychom tuto nabídku inscenací na příští sezonu opět začali citátem.

Karel Čapek své divadelní zkušenosti popsal v causerii, kterou nazval, Jak vzniká divadelní hra. Text z roku 1925 začíná takto:„Nechceme podvodně předstírat, že divadlu rozumíme; faktum je, že divadlu nerozumí nikdo… Panebože, kdyby dramaturg mohl vědět, bude-li mít kus úspěch! Kdyby ředitel mohl předvídat, udělá-li kasu! Kdyby herec měl předem nějaké znamení, že to vyhraje! – pak, ano, pak by se divadlo dalo dělat stejně klidně a počestně jako výroba mýdla. Avšak divadlo je umění tak jako válečnictví a hazard tak jako hra v ruletě; nikdy se neví předem, jak to dopadne. Nejen o premiéře, ale i každého večera je čirým divem, že se vůbec hraje, a když už se hraje, že se dohraje až do konce; divadelní hra nevzniká uskutečňováním nějakého plánu, nýbrž ustavičným překonáváním nesčíslných a nečekaných překážek.“ Tato slova platila vždy a platit budou i nadále.

Šumperskému divadlu se zatím daří překážky překonávat a stále se snaží nabízet širokému spektru diváků co nejsilnější zážitky. Tak jako převážná většina postav z her, které vám nabízíme v sezoně 2013-14, snažíme se i my neustále překračovat svůj stín. Doufejme, že se to bude dařit i v budoucnosti.

Přejeme vám radostné chvíle v našem divadle a těšíme se na další setkávání.

Samuel Königgratz: Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou

Režie: Martin Františák  Premiéra:14. září 2013

Samuel Königgratz je jeden z mnoha pseudonymů Reného Levinského. Ve svých hrách nápaditě propojuje něžný a absurdní humor, jaký můžeme najít i v knihách Bohumila Hrabala či filmech Miloše Formana. V této hře jsou středem jeho zájmu zaměstnanci jedné železniční stanice ve východních Čechách. Nádražácké společenství zahrnuje přednostu, dispečery, posunovače, inspektora, výpravčí, uklízečku a samozřejmě také hospodskou. Fungování komunity něčím může připomenout indiánský kmen ztracený v amazonské džungli. Mluví vlastním jazykem, párují se jen mezi sebou a nad pivem a kartami spolu sdílejí vzrušující každodenní mikropříběhy i pohádky o budoucnosti. Těch nabízí autor několik a jejich linky spojuje zprvu nenápadně, ale nápaditě, s příběhem inspektora, který tajně číhá v nádražní hospodě, aby při činu nachytal pachatele – ty, jež pijí pivo během pracovní doby. On sám však podlehne pokušení a jeho tajná mise končí groteskní tragédií. Tento text reflektuje vážné věci, někdo by dokonce mohl říct existenciální problémy, s decentní hravostí a humorem. Je zábavný i duchaplný a obsahuje osobitý hořký tón vyvěrající z perfektního popisu banalit každodenního života.

Vratislav Blažek: Světáci

Režie: Ondřej Elbel  Premiéra: 2.listopadu 2013

„Když Praha do noci zazáří neonem, není mi pomoci. Hned slyším: Pojď honem…“ Parta tří venkovských fasádníků zkrášlujících československou metropoli se chce vrhnout do víru velkoměsta. První návštěva luxusního podniku skončí katastrofou. Nevzdávají se, nechají si ušít kvalitní obleky a najmou bývalého učitele tance, který je učí základům společenského chování. Na jejich peníze mají ovšem políčeno tři dámy poněkud lehčích mravů pod vedením šatnářky z nóbl baru, která bydlí shodou okolností v domě pod lešením, na němž pracují jejich budoucí oběti. Jenže i tyto dámy jsou nuceny se trochu dovzdělat. Protože není moc času, obě skupinky se musí naučit, jak příslušníky lepší společnosti co nejlépe zahrát. Metoda „intelektuálem snadno a rychle“ skýtá velké množství slovní i situační komiky, ale i téma snahy překročit svůj vlastní stín a pokus o popis traumatu české malosti a jeho překonávání tak, aby to nebolelo. Vše směřuje k jediné noci, ve které budou všichni vystupovat jako světem protřelí světáci. Hudební komedie s pygmalionovským motivem vychází z literárního scénáře Vratislava Blažka, který nedá vydechnout postavám ani divákům. Látku posléze zfilmoval režisér Zdeněk Podskalský.

Peter Shaffer: Černá komedie

Režie: Jiří Fréhar  Premiéra:14.prosince 2013

Od roku 1965, kdy měla Černá komedie světovou premiéru v londýnském Národním divadle, se tato hra považuje za jednu z nejzábavnějších a nejduchaplnějších a také nejmistrnějších situačních komedií. Autor Peter Shaffer je českým divákům známý především díky hře Amadeus, kterou později zfilmoval Miloš Forman. Vtip situační Černé komedie je založen na záměně světla a tmy. Postavy se v plném světle nevidí, když je naopak jeviště ponořeno do tmy, hrají jako by bylo rozsvíceno. Tak vzniká pro herce i režiséra nespočet vynikajících příležitostí k rozehrání komických situací a k uplatnění komediálního herectví. Co vše se tedy ve tmě může přihodit? S potěšením i neskrývanou škodolibostí nám autor ukazuje, jakých pošetilostí či dokonce nepřístojností se lidé dopouštějí, když si myslí, že je kryje tma.

Nadaný, ale chudý sochař, který se svou snoubenkou očekává návštěvu jejího otce, přísného plukovníka, si pro zvýšení patřičného dojmu vylepší prostředí svého ateliéru tajně vypůjčeným nábytkem z bytu svého nepřítomného souseda. Ve stejnou dobu se má dostavit i milovník umění, jenž projevil zájem o koupi výtvarného díla. V té chvíli vypadnou v celém domě pojistky a dům se ponoří do tmy… Nejen, že se neočekávaně vrátí soused, v průběhu hry se dostaví i bývalá sochařova milenka a někdo, kdo by mohl, ale nemusel být, sběratel umění. A zmatek jen tak nekončí…

Ondřej Elbel: Julek

Režie: Ondřej Elbel  Premiéra: 15.února 2014

Mimořádný osud šumperského rodáka Julia Augustina Vargy je námětem hry, která bude v příští sezoně zastupovat linii regionálních témat, jimž se věnujeme pravidelně. Neobyčejný příběh člověka zasaženého krutou nemocí představí významnou postavu šumperské předlistopadové opozice. Místy tragikomické drama bezmocného vozíčkáře, kterého se mocní báli, si klade za cíl přiblížit divákům pozoruhodnou a nepříliš známou postavu z nedávné šumperské historie.  Scénář bude vycházet ze vzpomínek pamětníků, především Julkovy maminky Dany Vargové, jeho přátel a archivních materiálů.

Když bylo Juliu Vargovi devět let, vyvolalo mu očkování proti žloutence nemoc zvanou dermatomyositida, při níž imunitní systém působí proti vlastním tkáním a pomalu a neúprosně ničí všechen život v těle. Přestože byl Julius upoután na lůžko a pokroucenou rukou sotva udržel tužku nebo obrátil list papíru, bojoval proti nespravedlnosti a pomáhal druhým. Vstoupil do řádu dominikánů a přijal řeholní jméno Augustin. Stal se jednou z vůdčích postav katolických kruhů a disentu na Šumpersku. Spolu s přáteli tiskl samizdaty, rozšiřoval katolické texty a různé petice. Dům Vargových, kde se také konaly hojně navštěvované tajné semináře, byl proto neustále sledován StB. V listopadových dnech roku 1989 byl jednou z hlavních osobností boje proti totalitě v Šumperku.   

Moliére:  Zdravý nemocný

Režie: Konrád Popel  Premiéra: 29. března 2014

Klasická francouzská komedie z roku 1673 přivede na jeviště šumperského divadla znovu po šestnácti letech jednoho z nejvýraznějších komediografů divadelní historie. Hlavním hrdinou je Argan, chorobný hypochondr, který terorizuje rodinu i okolí svými domnělými zdravotními obtížemi. Je také velice šetrný. Proto se rozhodne provdat dceru Angeliku za synovce svého lékaře Purgona. Jak bývá u těchto děl běžné, Angelika už má svého milého vyhlédnutého; je jím jistý Kleant, který se do Arganova domu dostává jako učitel hudby. Jediná s Angelikou spřízněná duše je komorná Toinetta. Ta se rozhodne Angelice pomoci a naváže spolupráci s Arganovým bratrem Beraldem. Toinetta se převlékne za lékaře a před Arganem zesměšní Purgonův způsob léčení. Sama mu předepíše takové léčebné metody jako useknutí ruky nebo vypíchnutí oka, aby dokázala absurditu a nesmyslnost celé řady běžně užívaných zákroků. Když se vrátí zpět do role komorné, podaří se jí s Beraldovou pomocí přesvědčit Argana, aby naaranžoval svou vlastní smrt. Chtějí tak dokázat, že Arganova druhá žena Belina usiluje pouze o jeho majetek, kdežto jeho dcera Angelika je ochotna se zříci svého osobního štěstí.  Argan dovolí Angelice se provdat za Kleanta, ale jen když se stane lékařem. Kleant souhlasí. Berald Arganovi řekne, ať se tedy sám stane lékařem a že má přátelskou fakultu, která ceremonii vykoná u nich v domě a zadarmo. Argan souhlasí, ale neví, že si z něho Berald chce udělat legraci. Hra končí prozřením titulního hrdiny.

POHÁDKY

Jan Werich:Tři veteráni

Režie: Bohdana Pavlíková  Premiéra: 6.září 2013

Další z českých klasických pohádek na jevišti šumperského divadla. Příběh tří vysloužilých vojáků je notoricky známý především díky filmovému zpracování.  Šumperská inscenace bude plná písniček s hudbou Zdeňka Dočekala a bude využívat živou hereckou akci v propojení s loutkami. Veselá pohádka je určena spíše starším dětem, ale pobaví i předškolní diváky.

Pohádka plná situačního humoru, jazykových vtipů i nenásilných poučení představuje tři vysloužilé vojáky, kteří by měli díky kouzelným předmětům rozdávat radost, místo toho však myslí jen na sebe. Trest je nemůže minout. Potrestání ale čeká i na okouzlující, ovšem zákeřnou princeznu a jejího otce.

Vladislav Vančura: Kubula a Kuba Kubikula

Režie: Michal Sopuch  Premiéra: 27.září 2013

Kuba Kubikula je medvědář, který má velké trable se svým medvídkem Kubulou. Ten je neposlušný, líný, mlsný a ke všemu má kožíšek plný blech. Proto se jich straní i děti a jejich rodiče a oni tak musí putovat světem křížem krážem. Kubula je tak neposlušný, že si Kuba vymyslí medvědí strašidlo Barbuchu. To se díky medvídkově strachu a fantazii zhmotní a oba kamarády při jejich putování doprovází. Nicméně ze zdánlivě zlého stvoření, které má za úkol všechny strašit, se stává přítel, jenž nejednou vytáhne hlavní hrdiny ze šlamastyky.

Na šumperském jevišti se Kubula a Kuba Kubikula objeví po čtrnácti letech. V nové úpravě zazní několik písní Maria Buzziho. Veselá pohádka je určena spíše menším dětem.

Více o vstupném ZDE