Sumpersko.net

Rok od roku neutuchající počet návštěvníků i představení unikátních exponátů provází výstavu hub v Šumperku. Od roku 1999 houbařské žně v první polovině září najdou zájemci v předsálí Rytířského sálu šumperského vlastivědného muzea.

K vidění bývá téměř vše, co lesy, ale i zahrady a parky v okolí nabízejí. Sbírání hub je v Česku mimořádně oblíbenou vášní a příprava i požitky vyplývající z konzumace častým námětem hovorů. Výstavě předchází náročná příprava. Stalo se tradicí, že pro exponáty se vydává nejen tým organizátorů, přispívají i další houbaři z řad veřejnosti. Odborníci pak každou houbu určí, označí a upřesní, jestli je jedlá a chutná, nebo nejedlá, případně prudce jedovatá.

Kurátorkou výstavy je botanička šumperského muzea Magda Zmrhalová, která v rozhovoru přibližuje tým a strategii organizátorů, zajímavé exponáty i „místa, kde rostou“.

Jak velký byl kolektiv zakladatelů a kolik lidí se podílelo na výstavě v letošním roce. Kdo patří ke každoročním účastníkům?

Magda Zmrhalová: V roce 1999 mi profesor Bronislav Hlůza společně s Jiřím Lazebníčkem (1934–2017) navrhli uspořádat výstavu hub. Tehdy se sběrem hub pomáhalo několik houbařů z Olomouce a v dalších letech také studenti Střední odborné školy v Šumperku v rámci výuky. Zájem veřejnosti o výstavu hub byl hned první rok značný, jistě i proto, že v Šumperku chybí mykologická poradna. S oběma mykology jsem se tehdy domluvila na zopakování výstavy v příštím roce, a tak se zrodila tradice konání mykologických výstav v šumperském muzeu. Výstavy hub připravujeme každoročně, výjimkou byl pouze rok 2003, kdy houby na podzim nerostly. Posledních několik suchých let ale ukázalo, že i když „nerostou“, je možné najít dostatečný počet druhů hub, aby bylo možno výstavu zrealizovat. Žádná výstava se ovšem neobejde bez mnoha sběračů a bez odborníků – mykologů. Kromě studentů Střední odborné školy v Šumperku se sběrem hub každoročně vydatně pomáhají Mertovi z Rudy nad Moravou, Váňovi z Velkých Losin, několik olomouckých houbařů a v případě potřeby i zaměstnanci muzea. Výstavy hub každý rok odborně zajišťuje profesor Hlůza a do roku 2016 se na organizaci výstav podílel Jiří Lazebníček. V několika minulých letech byli v realizačním týmu mykologové Helena Deckerová a Libor Tmej a posledních asi pět let Tereza Tejklová, Lucie Zíbarová a Daniel Dvořák.

V průběhu dvaceti ročníků, jak se vyvíjel zájem návštěvníků, která generace v posledních letech projevuje největší zájem?

Magda Zmrhalová: V prvních letech konání mykologických výstav převažoval zájem škol, ale postupně se zvyšoval zájem široké veřejnosti. Lze říct, že výstavu hub navštěvují všechny věkové kategorie, kromě škol chodí např. celé rodiny, ale i jednotlivci různých věkových skupin.

Který ročník byl podle Vašeho názoru nejnáročnější na shromáždění hub?

Magda Zmrhalová: Poslední roky bylo během vegetačního období extrémní sucho, které růstu hub nesvědčí. Snad nejhorší situace byla loni, kdy jsme kvůli suchu změnili strategii sběru hub. Realizovali jsme více krátkých zastávek a sběrná místa jsme hledali na rýmařovské a jesenické straně Jeseníků, kde loni pršelo více.

Určitě máte k dispozici přehled, kolik hub se každý rok vystavilo. Můžete uvést jejich součet za dvacet let, který rok jich bylo nejvíc?

Magda Zmrhalová: Každý rok sestavujeme nejen seznam vystavených druhů hub, ale i seznamy nalezených druhů na jednotlivých lokalitách. Celkový počet vystavených druhů během dvaceti let však v tuto chvíli neznám a netroufám si ho ani odhadnout, zpracovává se. Letos bylo vystaveno přes 420 druhů hub, je to rekordní počet, který ještě bude upřesněn.

Ve kterých lokalitách se letos nasbíralo nejvíce hub? Letos i v průběhu předchozích ročníků.

Magda Zmrhalová: Letos jsme nejvíce hub nasbírali mezi Kamenným vrchem a Skřítkem, ovšem minulý rok tomu tak nebylo a jiné to může být i příští rok. Nelze jednoznačně říct, že by některá z navštívených lokalit byla pro sběr hub na výstavu nejlepší nebo zaručená, situace se každý rok mění.

Jaký byl zájem návštěvníků v letošním roce?  Zajímavý bude celkový počet návštěvníků za dvacet let. Máte toto číslo k dispozici?

Magda Zmrhalová: Výstavu hub letos navštívilo šest stovek návštěvníků, což je jedna z nejvyšších návštěvností, není však rekordní. Celkový počet návštěvníků za dvacet let konání mykologických výstav v šumperském muzeu mohu jen odhadnout – za reálného předpokladu, že výstavu každý rok navštívilo průměrně pět set návštěvníků, za dvacet let jich mohlo být deset tisíc.

Podařilo se Vám v letošním roce zachytit mezi vystavovanými exponáty nějaký unikát? Který z vystavovaných exponátů za dvacet let Vám nejvíce utkvěl v paměti?

Magda Zmrhalová: Tak jako každý rok i letos se našlo několik vzácných druhů, např. čirůvka zlatavá nebo rosolovec červený. Právě zachycení vzácných nebo ohrožených druhů hub je jedním z důvodů, proč pořizujeme lokální seznamy hub, které na navštívených lokalitách nacházíme. Poznamenáváme si také lokality, z nichž někteří návštěvníci přinášeli nalezené houby do výstavy k určení a vystavení. A který exponát mi utkvěl nejvíce v paměti? Je to bedlovnice zlatá, velmi krásná houba, kterou lze vzácně nalézt od srpna do října. Za dvacet let byla vystavena dva krát nebo tři krát.

Jubilejní dvacátý ročník výstavy se letos pojí i s životním výročím jednoho ze zakladatelů. V letošním roce profesor Bronislav Hlůza oslavil devadesátiny. Za svůj život vychoval mnoho generací přírodovědců a učitelů na Univerzitě Palackého v Olomouci. Čím nejvíce oslovil Vás?

Magda Zmrhalová: Profesor Hlůza, botanik, mykolog a vysokoškolský pedagog, oslavil své životní jubileum 8. března letošního roku. Byl i mým učitelem, jehož si velice vážím jako šlechetného, velmi pracovitého svědomitého a laskavého člověka, vysokoškolského pedagoga, fundovaného vědce, autora úctyhodného množství odborných článků a publikací.  Za celoživotní přínos vědě obdržel Bronislav Hlůza několik významných ocenění. „Pan profesor“ je stále velmi činorodý a neúnavně pracuje na poli mykologickém, botanickém a osvětovém. Při výstavě hub v šumperském muzeu letos nejen vedl spolu se svými kolegy mykologickou poradnu, ale měl i velmi zajímavou přenášku Houby v literatuře a umění. Stále působí na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako emeritní profesor, s mnoha svými bývalými žáky, pozdějšími pedagogy, udržuje přátelství a pravidelná setkání. Kdo ho zná, jistě může potvrdit, že je to nesmírně skromný, přátelský a laskavý člověk.