Sumpersko.net

František K. vyrůstal v době první republiky a pracoval jako kočí u sedláka, kde se seznámil i se svoji ženou, která zde pracovala jako děvečka. Obě zaměstnání byla velmi namáhavá a Františkovi se to vůbec, ale vůbec nelíbilo. Změna nastala až v roce 1945, kdy se František otočil kolem partyzánského oddílu Anatoli. Tato skutečnost měla velký vliv na jeho další postavení, protože po krátké době došlo k osvobození a Frantovy přiznali statut partyzána. A tak se z kočího stal úředník ve firmě MEZ v provozní a finanční účtárně.  Zde pracoval do roku 1949 a následně nastoupil do Moravských oceláren v Olomouci.

Franta se rád pohyboval v lepší společnosti coby velký odbojář, ale bez manželky. Ta nezapadala do jeho nového světa.  Nechával  ji doma, kde se starala o děti  a domácnost. Byla jen otázkou času, kdy Franta zakopne o nějaké jiné děvče a to se také v polovině roku 1949 stalo. Je pravda, že dívka byla podstatně mladší a tím i finančně náročnější. Franta přitlačil na manželku a ta okamžitě souhlasila s rozvodem bez žádných podmínek. Ihned po rozvodu do toho Franta praštil a oženil se. Svatba byla honosná a ženich působil dojmem,  že je petrolejářský princ. Opak byl ale pravdou, Franta to řešil půjčkami od svých známých a tím se dostal do dluhové pasti, kdy klín vyrážel klínem. Bylo jasné, že to tak dál nepůjde a proto stále přemýšlel o tom, kdo by mu zase půjčil. Mladá manželka byla náročná a zejména  ve  spotřebě peněz dosahovala primát.
Prázdné kapsy dohnaly Frantu k číšníkovi jménem  J.P ., o kterém se všeobecně vědělo, že je  tzv. „v balíku“, nakupuje a prodává, zkrátka a dobře šmelí. Návštěvu uskutečnil kolem osmé večer dne 26. března 1950. Franta si s sebou vzal pro jistotu pistoli ráže 6,35 mm, zřejmě jako donucovací prostředek. J.P. byl doma s manželkou . Majitel bytu ležel doma na posteli a poslouchal rádio, jeho manželka u postele vytírala podlahu. Franta nasadil a snažil se domácího pána přesvědčit, aby mu půjčil na nějakou dobu větší obnos hotovosti. Bohužel žadonění nepadlo na úrodnou půdu. Franta si došel ke kabátu odkud vytasil svou střelnou zbraň a J.P. střelil jednou ranou do hlavy. Manželku, která se zvedala od postele střelil rovněž, ale ta se začala po chvíli znovu hýbat, a proto ji Fanda partyzánsky srazil pažbou pistole do zátylku hlavy. Po-té v klidu prohledal celý byt odkud si odnesl pokladničku s hotovostí 6.800 Kč (tak malé množství peněz ho velmi zklamalo, domníval se, že J.P. bude mít doma podstatně víc peněz), majiteli stáhl z ruky hodinky a prsten se zeleným kamenem, následně odešel z domu. Hodinky daroval svému tchánovi a část hotovosti předal své mladé ženě, kterou touto almužnou moc nepotěšil. Prsten odvezl do Prahy, kde ho za zlomek ceny prodal.

Na smrt rodičů upozornila sousedku dcera poškozených. Ta hned zavolala policejní mordpartu, která zajistila místo činu včetně stop a začalo zdlouhavé prověřování. Střípek ke střípku a teprve až malá stopa přivedla pracovníky kriminální policie k našemu Frantovy. Tak zvaný partyzán přiznal celou tu hrůznou událost i motivy, které ho k tomu činu vedly. Soud pro jeho chování neměl žádné pochopení a po zásluze jej odsoudil.

Jsme zase na začátku  –  mladá manželka, která má nedostatek finančních prostředků, to přece nemůže dopadnout dobře ………….