Sumpersko.net

Rock Point patří k Horské výzvě doslova jako sníh na vrchol Himalájí. Devět let jsou oba podniky jako jedno tělo a jedna duše.. Díky tomuto spojení se rok co rok zvyšuje prestiž celého seriálu horských běhů a trekingu a vytváří velké pouto, které má pozitivní dopad především na samotné závodníky. Své o tom ví i Honza Krabec z marketingového týmu společnosti Rock Point, kterého běžci znají nejen díky pravidelnému předávání cen.

Honzo, vzpomeneš si ještě na samotné začátky celého seriálu? Jak vlastně celé to spojení vzniklo?

Honza Krabec: No, je to už hezkých pár let. Já vlastně RP - Horskou výzvu zdědil tuším po druhém ročníku. Tenkrát jsem přebíral marketing RP po kolegovi a Horská výzva byla spíš jako podnik pro turisty. Samozřejmě výsledky jsme vyhlašovali, byl to regulérní závod, ale k dnešní podobě to mělo daleko. Také si pamatuju, že nás z RP jezdíval celý tým a pomáhali jsme Pavlovi s organizací. A proč k tomu spojení došlo? Bylo a stále nám je sympatické to, že Horská výzva je o pohybu v horách a hory má v DNA i RP jako prodejce outdoorového vybavení.

Jak bys popsal těch devět let spolupráce, co se povedlo a co by sis ještě přál realizovat?

Honza Krabec: Myslím, že to bylo hodně intenzivních devět let. Z  Horské výzvy se postupem času stal závod se vším všudy, který si ale zachoval hodně ze své původní myšlenky. Lidé, kteří si jdou prostě jen užít naše hory, z něj nezmizeli. Je moc fajn sledovat a poslouchat během závodních víkendů účastnickou směsici s různými cíli i představami, se kterými do závodu jdou. Bezvadné je, že se během roku podíváme do téměř všech našich hraničních pohoří. Mám radost, že RP - Horská výzva nikdy neustoupila ze své jedinečnosti, kterou zajišťují třeba noční start trasy long, možnost startovat v různých dvojicích nebo se psem a určitě i nesoutěžní charitativní Pochod s Mixitkou. Myslím, že na vysoké úrovni je organizace na místě, fajn je stabilní organizační tým kolem Pavla Zitty. Ale samozřejmě stále je co zlepšovat. Rezervy vidím zejména v lepší komunikaci směrem k veřejnosti, ale i k pravidelným účastníkům. Určitě by se dalo vylepšit třeba stravování, možnost osprchování se a podobné věci, které se týkají zázemí závodů. Jsme si také vědomi třeba toho, kolik odpadu během každého závodu vznikne, což je věc, kterou bychom rádi minimalizovali. A mně by se třeba líbily i vložené dětské závody, které by oživily prostor startu a cíle v době, kdy se „jen“ čeká na dobíhající závodníky z hlavních tras.

Jak se poslouchá třeba prohlášení loňských vítězů, kteří na konci roku řekli, že na začátku ročníku měli soupeře, ale na jeho konci kamarády?

Honza Krabec: Jasně, to je paráda. Myslím, že tohle je jedna z věcí, která „dělá“ RP – Horské výzvu. Spousta účastníků objíždí většinu závodů. Nejen na trati spolu tráví spoustu času, sdílejí spolu zážitky. Kamarádství je asi i logickým vyústěním. Důkazem toho je atmosféra při závěrečném závodu na Pálavě a vyhlášení vítězů, která je prostě jedinečná.

Z čeho máš vlastně největší radost? Když vidíš na startu zkušené profíky, anebo naopak úplné amatéry v podobě seniorů či maminek s dětmi na zádech? Asi právě z toho účastnického mixu a toho, jak spolu všichni dokáží fungovat a v cíli mají všichni stejnou radost a podobné emoce. Ty sám jsi dost výraznou osobou, jelikož aktivně běháš a na stupních vítězů jsi vlastně jako doma. To jsou standardy RP, že markeťák musí mít takový fyzický fond?

Honza Krabec: Dík za poklonu.  Ale, já reálně doběhal někdy na vysoké škole někdy před pětadvaceti lety, kdy jsem začal s atletickou trenéřinou. Teď už se spíš v rámci možností udržuju, ale je fakt, že závodění mám asi pod kůží. Když už se postavím na start, chci být na špici a bez toho by mi to nebavilo. RP - Horská výzva mě do závodění zase vrátila. Co také celý den na závodech dělat, když už tam člověk pracovně dorazí, že? Ale myslím, že atmosféra na startu, by z postele vytáhla snad každého! A jinak jasně. Bez fyzičky do RP nelez! Před pár týdny jsme v kanceláři měli slušnou koncentraci berlí, taky šátek na zavěšení sešroubované ruky atd.

Za ta léta účastníci mohli sledovat, jak se rozrostla tvá rodina, ale ty jsi stále neúnavně na špici. Co je vlastně tvým motorem?

Honza Krabec: Asi zrovna ty děti a skvělá manželka. S dětmi je to hukot, někdy mám pocit, že motor je před zadřením, ale jsou prostě fajn. A nesmím zapomenout na naši huskounku Valču. To ona může za to, že závodím. I když je pravda, že na běhání jsem si ji jako parťáka pořizoval a závodění už z toho tak nějak vyplynulo. A s tím rozrůstáním máš vlastně pravdu. Všichni tři prckové s námi jezdí od narození. V září, ale přijde zlom. Honzík už jde do školy. Jak to budeme dělat dál, zatím nevím.

Letos ale závodní účast vynecháváš. Co to, že netrápíš ostatní dogtrekaře?

Honza Krabec: Únava materiálu a málo času na nějakou smysluplnější rehabilitaci. Naskládalo se to a loni, shodou okolností právě na Horské výzvě v Krkonoších si tělo řeklo, že už toho bylo dost. Do cíle jsem ještě doběhl, ale od té doby jsem nevyběhl a jen řešil, co provést s bolavým kotníkem.  Běžecké plány na letošek vzaly za své, proběhla repase pravého kotníku, kde našli nějaký výrůstek a teď se, věřím, že úspěšně hojím. Na jásot ještě brzy, ale jsem optimista. Takže třeba za rok zase na startu.

 Jak je vůbec náročné spojit práci markeťáka a současně aktivního běžce?

Honza Krabec: V tomhle v RP problém není. Naopak. Děláš práci, která tě baví, děláš s podobně založenými lidmi a ve firmě, která tenhle styl života bere jako součást každého z nás. A co si budeme povídat, ono všechno to hýbání se, které velká většina z nás provozuje, nám pomáhá i pracovně. Jednak si vyčistíš hlavu, ale taky ledacos vyzkoušíš, otestuješ materiál, nabereš zkušenosti, vidíš trend, kam se které odvětví posouvá, a v neposlední řadě jsi v kontaktu s potenciálními zákazníky.

Na jednotlivých závodech má RP vždy své pevné zázemí. Připomeň, co na účastníky pravidelně čeká.

Honza Krabec: Pravda, naše RP Trailrunning Station je pevnou součástí zázemí každého závodu  Horské výzvy. Na závodníky čeká v první řadě obsluha, která o běhání a produktech v Trailrunning Station opravdu něco ví. Řekl bych, že tohle je základ. Bez odbornosti můžete mít na „stánku“ cokoliv, ale byli bychom spíš pro smích. Účastnící Horské výzvy jsou věci znalí a my jim rádi dáváme možnost zdarma otestovat si špičkové běžecké boty od renomovaných a většinou ne zcela mainstreamových značek. Aktuálně jde o téměř sto padesát párů od značek Dynafit, Hoka One One, Inov 8, Brooks a On. K tomu běžecké batohy a vesty Osprey a Railight nebo kompresní návleky Royal Bay. Ledacos z vybavení lze na místě i zakoupit za zvýhodněnou cenu. Pravidelně uděláme radost někomu, kdo si doma zapomněl třeba čelovku a podobně. Pro letošek jsme navíc pro věrné účastníky t Horských výzev připravili speciální dárek v podobně běžeckého batohu Osprey Duro 6l a vesty 1,5l za polovinu běžné ceny. Podmínkou jsou v součtu alespoň tři absolvované závody v letech 2018 a 2019, přičemž alespoň jeden musím být v roce 2019.

Na RP – Horské výzvě prezentujete běžcům také trailrunnigové kempy, které chystáte. Můžeš je trochu představit? Pro koho jsou určené a jak vlastně vypadají?

Honza Krabec: Určitě a rád, protože myslím, že jsou fajn a podle ohlasů těch, co s námi jezdí, se nám daří dělat kempy dobře. Vznikly plynulým vývojem. První byla  Horská výzva, pak jsme v RP začali s úspěchem prodávat vybavení na trailové běhání a vyzkoušeli jsme si 2 intenzivní trailrunningové kempy pro naše zaměstnance. Protože se povedly, pustili jsme se i do kempů pro veřejnost. Trailrunningové kempy nejsou o polykání kilometrů, ale jsou o tom, aby se účastníci dozvěděli něco nového, aby je v jejich běžecké praxi obohatily a třeba i usměrnily. Hrajeme si s technikou běhu, rychlostí, silovou přípravou, regenerací, kompenzací, natáčíme účastníky při běhu, videa rozebíráme, dáváme doporučení. Samozřejmě na hezké souvislé výběhy se vždycky čas najít musí. Lokality jsme vybírali i podle toho, kde to sami známe a kde to máme rádi – v dubnu Vysočina, v srpnu Pyhrn am Priel v Rakousku, v září Šumava a v listopadu Jizerské hory. Zatím se pokaždé sešla bezvadná parta. My trenéři, si kempy opravdu užíváme. Když mluvím o trenérech, tak jde o mě jako atletického trenéra, Tomáše Bystřického jako zkušeného trailového běžce a jednoho z ambasadorů Horské výzvy, Martina Mužíka, který má za sebou bohatou atletickou reprezentační minulost a v neposlední řádě zkušenou fyzioterapeutku Vendy Šťastnou, která je také známou tváří z Horských výzev.

Seriál navštěvuje ta nejkrásnější horská zákoutí celého Česka. Letos ročník začínal bonusově ve Vysočina areně. Jakým směrem by se seriál měl ubírat a na co se vlastně mohou těšit ti, kteří svůj start teprve zvažují? Jak bys vlastně neznalé pozval?

Honza Krabec: Osobně si myslím, že aktuálních 7 závodů je hranou zvládnutelnosti. Je třeba zapracovat na kvalitě a třeba i obohacení závodů o nějaké novinky. Mně přijde i logická myšlenka na výraznější ekologizaci seriálu. S Pavlem Zittou řešíme i další věci. Určitě se mají účastníci do budoucna na co těšit. A jak pozvat váhající? Není se čeho bát. Shorta zvládne opravdu každý, half i long je o zkušenostech, ale všechno jde, když se chce. Na horách je krásně, zázemí připravené, trasy značené, na trasách občerstvovačky a spousta podobně naladěných lidí. Prostě: „Dej výzvu!“