Sumpersko.net

Devatenáct let je jihomoravský Mikulov partnerským městem Šumperka. Vzájemné vztahy se prohlubují i díky společným prožitkům z nejrůznějších akcí, které se konají v Mikulově, nebo Šumperku.

Tradiční jarní ochutnávka skvělých mikulovských vín, která má v Šumperku početný okruh příznivců, letos akce změnila prostor a vůbec poprvé se konala v prostorách šumperského divadla.

Průvodkyní celého večera byla známá šumperská herečka Olga Kaštická

Pro návštěvníky bylo nachystáno 163 vzorků vína z mikulovské vinařské podoblasti, zejména loňských vydařených ročníků 2015 a 2016. „Zhodnocení vinařského roku provedli Stanislav popela st. a Ondřej Havran z Mikulovic,“ přiblížil Bohuslav Vondruška z oddělení kultury a vnějších vztahů šumperské radnice.

FOTOREPORTÁŽ: Mikulov baví Šumperk - I.

Degustační přehlídka vín měla i lákavý doprovodný program.

K nim patřily ukázky tzv. sabrage, to znamená otevírání láhví sektu jak šavlí, tak i jinými vhodnými a mnohdy zajímavými předměty. Ukázky sabrage předvedl několikanásobný mistr České republiky Kamil Prokeš z Velkých Němčic.

FOTOREPORTÁŽ: Mikulov baví Šumperk - II.

Během večera hrála k tanci a poslechu cimbálová muzika Klaret pod vedením primáše Jiřího Vrby.

Samozřejmě nemohla chybět ukázka lidového tance verbuňk v podání Stanislava Popely ml.

FOTOREPORTÁŽ: Mikulov baví Šumperk - III.

Sabrage je technika otvírání láhve šampaňského šavlí. Tento neobvyklý způsob se používá při slavnostních příležitostech. V podstatě se jedná o uražení konce hrdla láhve. Síla úderu pak v tomto místě odlomí hrdlo láhve i se špuntem. Před sabráží se sekt vychladí na 3 – 5 °C, odstraní se drátěný košíček a asi 3 cm široký pruh staniolu v místě švu. Ve Francii stala oblíbenou v období napoleonských válek, kdy se napoleonským důstojníkům otevřel přístup na celou řadu šlechtických usedlostí. Bylo to krátce po Francouzské revoluci a šavle byla zbraní obávané Napoleonovy jízdy. Vítězné tažení napoleonských armád Evropou jim dávalo řadu důvodů k oslavám, během nichž svými šavlemi otvírali láhve šampaňského. Ostatně Napoleon sám o šampaňském říkal: „Vítězstvím si ho zasloužíme, při porážce ho potřebujeme.“ Podobné kousky bývaly údajně zvykem i na oslavách pořádaných carskými důstojníky. Sek šavlí je veden po láhvi v místě švu směrem k hrdlu, tak aby ostří narazilo na skleněný nákružek na jeho konci. (zdroj: Wikipedie)

Verbuňk je mužský lidový tanec ze Slovácka. Od roku 2005 je zapsán organizací UNESCO na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Má předem daný přibližný rámec (zrychlující tempo, gradace tanečních prvků), avšak z velké části je jeho provedení závislé na improvizaci tanečníka.Tančí jej pouze muži při cimbálové muzice nebo dechovce. Tanečník nejprve zazpívá jednu z verbuňkových písní, poté následuje instrumentální přehrávka, při níž tanečník tančí s rukama nad hlavou. Mezi nejčastější taneční prvky patří poskoky, výskoky, podřepy, otočky a tlesky rukama. Zpívané a tančené sloky se střídají, s rostoucím tempem narůstá i množství provedených tanečních prvků. Verbuňk může tančit jeden tanečník jako sólo, často však tančí i více mužů současně, každý ovšem tančí individuálně, nezávisle na ostatních, a snaží se předvést co nejnáročnější a nejzajímavější kombinaci všech náročných prvků – cifrování. Tanec vyžaduje (vedle dobré kondice, jež je základním předpokladem) cit pro rytmus a gradaci hudby, znalost lidových písní a samozřejmě hluboké zaujetí. Říká se, že verbuňk se nedá naučit a že se slováčtí chlapci rodí s verbuňkem v krvi. Významnou roli v jeho osvojení hraje prostředí, kde jde o běžnou součást života.(zdroj: Wikipedie)