Sumpersko.net

Rodačka z Raškova Filomena Krobotová neměla snadný život, osud jí však dopřál dlouhá léta. Pokud se ji zeptáte, jaký je recept na dlouhověkost odpoví: „Skromné žití a mír v duši.“ Stotříletá Šumperanka je přesvědčená, že za vše, čeho se člověku v životě dostane, by měl děkovat Bohu.

Na svět přišla v rodině pekaře a obchodníka se smíšeným zbožím. Měla šest sourozenců a od malička byla vedena k víře.

Navštěvovala německé i české školy, v osmnácti letech se provdala za Františka Krobota, řezníka a uzenáře v Raškově. „Manžel byl podnikavý, vypůjčil si peníze a koupil stroje. S jedním tovaryšem vyráběli kvalitní výrobky, které rozvážel po okolí. Nechal postavit chladírnu a zvětšil udírnu, rozšířil dílny. Později přibral pomocníky a pracoval s pěti tovaryši, učněm a šoférem. Koupil nákladní auto, nechal postavit vodovod a garáže,“ vylíčila paní Filomena.

Rodinná firma vzkvétala, vydělané peníze šikovný podnikatel použil na zvelebení podniku, a protože obchody šly dobře, otevřel filiálku v Šumperku. Nezahálela ani paní Filomena, která prodávala a také pečovala o zaměstnance. „Měli jsme toho ještě hodně v plánu, ale překvapila nás nešťastná válka,“ vzpomíná na konec dobrých časů.

Po válce manželé museli přihlížet komunistickému tureckému hospodářství, nadále však pilně pracovali na státním, ať už to bylo ve Starém Městě, Šumperku, Bruntále nebo v Zábřehu.

Po letech se dokonce vrátili do svého někdejšího, zestátněného a už notně zhuntovaného podniku, který usilovnou prací opět dali do pořádku. Bydleli v domě, jenž jim kdysi patřil, ale kvůli rozšiřování podniku dostali z bytu výpověď. Postavili si nový dům, u kterého měli i vlastní zahradu, pěstovali zeleninu a strávili šťastný podzim života.

V roce 1997 zaskočila paní Filomenu stoletá voda. „Vyšla jsem ven a zjistila, že schodiště je pryč. Když jsem se vrátila, podlaha s postelí a nočními stolky klesla dolů a voda vše odnesla,“ líčí otřesné zážitky. Útočiště nalezla u příbuzných, domů se vrátila až na Vánoce. Velká voda ji připravila o majetek, nejvíc ze všeho však želela ztráty růžence posvěceného samotných papežem. Když ho pak na jaře nalezla na poli, vnímala to jako opravdový zázrak.

Už deset let paní Filomena žije v šumperském domově důchodců, kde také se spolubydlícími oslavila koncem ledna své sté třetí narozeniny. „Život člověka trvá 70 let, co je navíc, to je milost,“ soudí stará dáma.