Sumpersko.net

Šumperští hokejisté mají za sebou první přípravné utkání s ne příliš lichotivým výsledkem. Je ale také třeba podotknout, že hráči doposud společně absolvovali pouhých osm hodin tréninku na ledové ploše. Trenéry tak, spíše než výsledek, zajímal především projev nových tváří šumperského kádru.

A jedním z nově příchozích hráčů byl i urostlý obránce Martin Novotný, který kromě výborné defenzivní práce jasně ukázal, že si na ledě nenechá vše líbit. Jak nám ale v pozápasovém rozhovoru prozradil, sám potyčky nijak nevyhledává, když už se ale v takové situaci ocitne, neuteče. „Přijde mi to zbytečný. Nechtěl jsem a ani jsem neměl v plánu jít na trestnou lavici, natož se pouštět do nějaké potyčky. Bohužel ten faul tam z mé strany přišel, ale rvát jsem se s nikým nechtěl. Nicméně stalo se, tak jsem se k tomu už musel nějak postavit. Nejsem ten typ člověka, který by uhýbal.“

Začátek čtvrtečního klání přitom nevypadal ze strany Draků vůbec špatně. V úvodních minutách to sice hokej moc nepřipomínalo, to je ale při prvním setkání se zápasovým režimem zcela normální. Jakmile se domácí hokejisté otrkali, soupeře k puku téměř nepustili. Na první branku si však tři stovky přihlížejících fanoušků musely počkat až do 13. minuty, během které poslal Draky do vedení Adam Scheuter.

Jenomže od druhé třetiny, jako by Šumperku došly síly, zatímco soupeř z Opavy najednou zabral a začal více bruslit. Aktivnější hrou nejprve srovnal krok a dalšími dvěma góly zápas otočil ve svůj prospěch. Draci dvoubrankovou ztrátu už dohnat nedokázali a nakonec prohráli 1:3. „Myslím si, že jsme možná měli mírnou optickou převahu, ale bohužel jsme ji nedokázali vyjádřit gólově. Soupeř hrál velice dobře a na to, že měl pouze patnáct hráčů v poli, výborně bruslil. Takže klobouk dolů před ním, zvlášť v tomhle horku. Nás teď čeká ještě spousta práce před startem sezóny. Je toho ještě hodně, na čem musíme zapracovat,“ zhodnotil krátce po konci zápasu Martin Novotný.

Z výsledku si stejně jako zbytek týmu těžkou hlavu nedělal, neboť si byl moc dobře vědom toho, že za osm tréninků nikdo nemůže očekávat zázraky. Sám dokonce připustil, že právě nedostatek tréninku byl jedním z faktorů, který se na průběhu utkání podepsal. „Určitě se to v zápase projevilo. Byli jsme asi poosmé na ledě, nepřikládal bych tedy tomu výsledku nějakou váhu. V první řadě jsme si přišli zahrát. Samozřejmě se snažíme nějaké věci zapracovat a zažít si je, ale po osmi hodinách na ledě opravdu nemůžeme ve druhé lize očekávat nějaký výrazný týmový výkon, co se týká třeba taktiky a postavení hráčů. To se skutečně piluje měsíc dvoufázově.“

Po utkání nezapomněl pochválit ani fanoušky, kteří si ve svém volném čase našli cestu na zimní stadion.„Atmosféra byla super. Myslím si, že se lidé přišli v tomhle horku na stadion především zchladit. Nicméně vždy je skvělé, když někdo přijde už na přípravu.“ A před blížícím se startem soutěžního ročníku pak vyslovil ještě jednu prosbu: „Chtěl bych fanoušky poprosit, aby byli trpěliví a měli trošku pochopení. Přece jenom to všichni děláme po práci, zcela logicky tak bude hokej úměrný tomu, že nejsme profesionálové a chodíme normálně do práce. Nějaké nepřesnosti tam vždy budou. Všichni budeme maximálně usilovat o to, aby se nám dařilo a abychom všechny fanoušky uspokojili a aby na hokej chodili rádi. To bude náš cíl.“

Pětatřicetiletý odchovanec šumperského hokeje se do míst, kde dělal své první hokejové krůčky, vrátil po dlouhých deseti letech. „Abych řekl pravdu, tak to nijak emočně neprožívám. Přišel jsem si prostě zahrát s kluky hokej,“ přiznal obránce Draků, který v minulosti háji barvy zlínských Beranů či přerovských Zubrů.

Po konci loňského ročníku zůstal bez angažmá, nové působiště ale dlouho hledat nemusel. Vedení šumperského hokeje i nadále dává přednost svým odchovancům, když se tedy naskytla příležitost získat obránce takových kvalit a zároveň místního rodáka, ani na minutu nezaváhalo. A pro samotného hráče, který mimo hokej dokonce učí na základní škole, nebylo rozhodování rovněž příliš zdlouhavé. „Byl jsem bez angažmá, a tak nějak jsem už přehodnotil svoji kariéru. Vzhledem k tomu, že učím ve škole, byla druhá liga tou nejlepší volbou. Zvlášť, když se trénuje až odpoledne.“

Možná se ptáte, jak dokázal Martin Novotný doposud zvládat profesionální kariéru hokejisty s učením, odpověď je ale zcela jednoduchá. „Práce učitele se dá s hokejem docela v pohodě zkombinovat. Učím tělesnou výchovu, takže když jsem dopoledne trénoval, vyučování jsem měl až odpoledne.“

Jeho profese má v hokejovém světe ale i jednu výhodu. Jako tělocvikář se musí Martin udržovat v určité formě, po fyzické stránce tak v hokeji nijak nestrádá. „Cítím se dobře. Ve formě se udržuji tak nějak pořád, protože to je potřeba i vzhledem k mé profesi. Nechci být tělocvikář s pupkem,“ prohlásil s určitou dávkou humoru a o něco seriózněji dodal: „Mám určitý respekt k tělu, takže mu nechci ubližovat nějakým zbytečným alkoholem nebo něčím takovým nadbytečným.“

Několik sezón po sobě absolvoval tento urostlý zadák celou letní přípravu s týmem, když ale před startem toho ročníku musel najet na tu individuální, nijak mu to nevadilo. Ba naopak. Kdyby si mohl sám vybrat, tak raději zvolí právě tu individuální. „Zažil jsem přípravu týmovou i individuální, za mě je ale ta individuální jednoznačně lepší. Pokud ovšem ten kondiční trenér, který má mít tým pod palcem, je schopný a dokáže připravit hráčům tréninkový plán na míru, v tom případě může být i společná příprava. Jinak jsem ale zastáncem té individuální.“

V kádru Draků patří Novotný k těm nejzkušenějším hráčům vůbec, veřejnost tak od něj bude čekat velké věci. A i když se zrovna neřadí mezi bůhví jaké střelce, defenzivní práci odvádí skvěle.

Do druholigové sezóny ale šumperský bek vstupuje s pokorou a respektem. „Ono je vždy lepší nic neočekávat, takže já osobně žádná očekávání nemám. Jakou roli mi trenéři dají, takovou budu mít a takovou se budu snažit plnit.“ Vůbec poprvé ve své kariéře navíc bude hrát pod trenéry, kteří ještě několik let nazpět byli jeho spoluhráči. „Samozřejmě si s oběma tykám, ale zároveň je jako trenéry respektuji. Když to řeknu jednoduše, tak to jsou v podstatě mí šéfové, které musím poslouchat. Ve všem je tedy poslechnu, na určitý věci se přijdu zeptat a poradit se, jestli můžu něco udělat jinak. Rozhodnutí je už pak na nich a já ho vždy respektuji.“