Sumpersko.net

Jedna z nejlepších interpretek šansonu u nás, hudební stálice Hana Zagorová přijala na sobotu 18. května pozvání do Šumperka spolu s excelentním Boom! Bandem Jiřího Dvořáka a Petrem Rezkem. Při této příležitosti nám prozradila několik perliček ze svého profesního i soukromého života.

V úvodu bych chtěla vyzdvihnout Vaši pěveckou kariéru, které se s úspěchem věnujete více než pět desetiletí. Právem proto patříte mezi přední stálice česko-slovenské hudební scény. Jak vzpomínáte na své začátky v hudební sféře a ten zásadní určující moment, kdy jste si uvědomila, že zpěv vám po všech stránkách přináší radost?

Hana Zagorová: Tak to je trošku těžká otázka. Ale já jsem v podstatě takový člověk, který když něco dělá, tak to musí být s radostí, nebo to raději nedělá vůbec. A já ten pocit, že mě to těší, měla už od svého prvního zpívání. I když musím říct, že to nebylo zrovna prvoplánové, abych se stala zpěvačkou. Ale ten osud si to tak uložil, že když se to stalo a zúčastnila jsem se soutěže Hledáme nové talenty, už jsem věděla, že to opravdu dělat chci. A že mě to bude určitě naplňovat a hodně těšit.

Vydala jste spoustu úspěšných alb. Pokud byste měla zvolit pouze jednu nejoblíbenější píseň, na kterou by se usmálo štěstí a proč?

Hana Zagorová: To vůbec nejde. Ale je to docela častá otázka. A když ji někdo položí, tak se zeptám: „Vy byste třeba také říkal, které dítě máte nejraději?“ Proto to prostě nejde takhle zhodnotit. Vždycky je to asi ta nová písnička, kterou zrovna studujete, nahráváte nebo vydáváte na desku. Té se samozřejmě v tu chvíli nejvíce věnujete, protože se ji musíte naučit, připravit interpretovat, abyste věděla, jestli vám tam na ní něco vadí nebo tam potřebujete změnit nějaké slovo. Během toho úsilí, než se ta písnička dostane na světlo světa, tak je asi v té době nejvíce omílaná a nejčastěji ji posloucháte. Ale abyste řekli, že to je ta moje srdcovka, to je ta jediná, kterou zbožňuji, a ty druhé vůbec ne, to takhle říct nejde.

Za osudovou lze právě označit dlouholetou tvůrčí spolupráci s Pavlem Žákem, který je podepsán pod spoustou vašich krásných písniček. Jak k této spolupráci tenkrát vůbec došlo?

Hana Zagorová: Jak k tomu přesně došlo, to už vám asi nepovím. Ale Pavla Žáka jsem sledovala, protože on psal vždycky přenádherné texty a písně. A já jsem byla moc ráda, když jsme spolu začali spolupracovat. Musím říct, že mi napsal zhruba ke třem stovkám písní text a u některých skladeb dokonce i hudbu. Je to můj veliký favorit, protože pro mě udělal spoustu překrásné práce, které si moc vážím.

Při tvorbě aktuálního alba Já nemám strach jste se nebála přizvat kolegy o generace mladší. Na desce tak můžeme slyšet písně z dílny Xindla X, Radůzy, Martina Chodúra nebo Marka Ztraceného, který je právě autorem titulní skladby. Liší se tím pádem nějak tato deska od těch předchozích?

Hana Zagorová: Já bych možná tohle album srovnala jedině s těmi dvěma předchozími, kdy jsem v podstatě začala spolupracovat s autory o generaci mladšími. Ale tentokrát tato deska byla asi výjimečná tím, že těmi autory skladeb byli z takových 95% velmi úspěšní zpěváci. To bylo na ní velmi zvláštní, a proto jsem se také vždycky divila, proč tu písničku dávají mně, nenechají si ji pro sebe a neudělají si z ní oni sami ten svůj vlastní šlágr.

Když jsem zmínila texty Pavla Žáka, samozřejmě i vy jste autorkou různých krásných textů. Jak byste zhodnotila celý ten tvůrčí proces?

Hana Zagorová: To asi také nemohu úplně zhodnotit. Těch textů jsem napsala asi osmdesát a některé si samozřejmě už ani nepamatuji. Vždycky se divím, když někde slyším nějakou písničku a řeknu si: „Bože můj, nenapsala jsem ten text já?“ A ano, napsala. Tak pak na to koukám, ale nejsem textař. Je to tak, že se vždy nadchnu pro nějakou písničku, která mě nějakým způsobem osloví, a mám pocit, že ten text bych si chtěla napsat. Ale není to tak, že by to byla moje profese.

Kdo je pro vás hudebním vzorem a které interprety si ráda poslechnete ve svém volném čase?

Hana Zagorová: Hudební vzor nemám a myslím, že jsem ani neměla. Ale jsou interpreti, které si ráda poslechnu. Samozřejmě je to poplatné náladě nebo období, ve kterých se právě nalézám. A poslechnu si v podstatě kteroukoliv dobrou hudbu. Ale musím i říct, že klidně i nějakou, která se mi třeba zrovna moc nelíbí. Tak tu si poslechnu aspoň pět minut, abych věděla, kde se stala chyba a čeho bych se chtěla vyvarovat.

Jaký máte názor na současnou českou i zahraniční hudební scénu?

Hana Zagorová: Je to těžké popsat. Ale myslím si, že každá doba má své idoly a zpěváky, kteří mají svůj způsob vyjádření. Podle mě je toto období docela fajn, že jsou i na české populární scéně báječní zpěváci a autoři. A já jim přeji moc štěstí.

Působíte dojmem, že všechny běžné radosti i strasti zvládáte s grácií a nadhledem, navíc záříte životním optimismem. Myslím si, že právě proto si vás tolik lidí oblíbilo. Poradíte, jak toho může člověk docílit?

Hana Zagorová: Víte, ono zase není úplně všechno zlato, co se třpytí. A já si myslím, že i když má člověk nějaké problémy, tak že by tím neměl obtěžovat lidi. Protože všichni máme problémy a nějakým způsobem se s nimi vypořádáváme. Pokud se rád usmíváte, díváte se na věci pozitivně a jste svým způsobem optimista, tak je to docela dobrá deviza pro život.

Je známo, že nedáte dopustit na své milované Španělsko, konkrétně město Malaga. Čím Vás toto místo tak okouzlilo?

Hana Zagorová: Mně se moc líbí Španělsko jako takové. Já vždycky říkám Malaga, ale my nejezdíme úplně přímo do ní, to místo je několik desítek kilometrů dál. Ve Španělsku se mi líbí i ty nelítostné hory, hlavně ale to přenádherné moře a mentalita lidí, kteří tam jsou. A to sluníčko je skvělým balzámem pro život. Tady v Česku jsem moc spokojená, ale kdyby tady ještě byl takový kousek nějakého moře, to by se mi opravdu líbilo.

Na slavnostních akcích a koncertech si necháváte záležet na krásné garderóbě, kterou Vám může tajně závidět snad každá žena. Čím se inspirujete při výběru těchto šatů?

Hana Zagorová: Buď oslovím nějakého návrháře, jehož práce se mi líbí, a poprosím, aby mi udělal šaty. Nebo když vidím něco moc hezkého venku v cizině, tak hrábnu tam. Ale nemohu říci, že bych preferovala jen jednoho návrháře nebo cizího tvůrce. V poslední době musím říct, že jsem byla moc spokojená s Ivankou Mentlovou a jejími šaty. V podstatě jsem otevřená novým tvůrcům a mladým lidem, protože si myslím, že se mládí musí pomáhat. A když ty šaty můžete nosit na nějaké akci, kde je někdo vyfotí, a vy odprezentujete toho autora, tak je to podle mě vždycky fajn.

Významným hostem na koncertech je zpěvák Petr Rezek, se kterým Vás pojí mnoholeté přátelství. Vzpomenete si ještě na ten den, kdy jste se setkali úplně poprvé?

Hana Zagorová: Já si myslím, že jsme se prvně setkali u Karla Vágnera v nahrávacím studiu. A teď nevím, jestli to bylo při tvorbě písně Asi, asi nebo Duhová víla. Tam jsme zjistili, že nám ty hlasy k sobě velmi dobře jdou a hezky se nám zpívají duety, barevně nám spolu ladí. Od té doby trvá naše spolupráce, která se sice na několik let přerušila, což si myslím do dneška, že je velká škoda. Nyní jsme na to ale navázali na koncertech a pracujeme spolu dál. Známe se totiž několik desítek let, tak se domnívám, že spolu nemáme problém.

Také při výběru kapely jste měla velmi šťastnou ruku, protože vás na koncertech doprovází excelentní Boom! Band Jiřího Dvořáka. Společně působíte sehraným dojmem, a že se na sebe navzájem můžete spolehnout. Jak to hodnotíte z vašeho pohledu?

Hana Zagorová: To je podle mě ten úplný základ. Musíte mít dojem, že se můžete na tu kapelu za zády spolehnout, protože to je na tom jevišti to nejdůležitější. Já jsem moc ráda, že s nimi pracuji, protože nejsme jen spolupracovníci, ale i kamarádi. Je to tím pádem práce nejen s báječnými muzikanty, ale hlavně lidmi.

Dovolte mi pozvat všechny příznivce na váš už téměř vyprodaný koncert v Domě kultury Šumperk, který se uskuteční v sobotu 18. května. Co byste chtěla vzkázat návštěvníkům tohoto jedinečného vystoupení?

Hana Zagorová: Na fanoušky do Šumperka se už moc těším. Uslyší samozřejmě staré známé šlágry, ale i písničky z novějších desek. Také se těším, až poprvé ten večer vstoupím na pódium a divákům se tam ukloním. V Šumperku jsem byla už mockrát, ale netroufám si říct, kdy to bylo přesně naposledy, musela bych se podívat do diáře. Tak doufám, že to dopadne všechno dobře a koncert si společně užijeme.