Sumpersko.net

Demontáž soch proběhla ve středu 21. února na historické budově šumperské radnice. Jedná se celkem o tři sochy, které představují významné osobnosti z historie - Ferdinanda I., Rudolfa I. Habsburského a Rolanda.

Sochy byly specializovanou firmou z budovy radnice demontovány a dva roky se bude pracovat na jejich renovaci, respektive se podle nich vyrobí odlitky a z těchto odlitků potom sochy nové. „Stávající sochy, které byly již jako kopie původních instalovány na budovu radnice v roce 1999, byly ve špatném stavu,“ uvedla tisková mluvčí šumperské radnice Olga Hajduková.

Radnice v současné době prochází závěrečnou etapou rozsáhlé rekonstrukce, která zahrnuje novou fasádu a rekonstrukci podkroví a střechy. „Práce by měly být dokončeny letos v listopadu, sochy se pak na budovu radnice vrátí v průběhu příštího roku,“ upřesnila mluvčí.

V minulosti rekonstrukce probíhala především v interiéru radnice, v loňském roce byla například vyměněna všechna okna, instalovány nové rozvody topení a elektroinstalace.

Kdy byla postavena stará šumperská radnice není známo. Jisto je, že nevznikla zároveň se založením města ve 13. století a náměstí bylo původně nezastavěné. První zmínka o tomto symbolu městské samosprávy  pochází  až z roku 1475.

Traduje se, že k rozšíření objektu a renesanční úpravě došlo v roce 1562. Zda tomu tak skutečně bylo, protože se toho roku šumperští měšťané vykoupili z žerotínského poddanství a stali se opět královským městem. Jistě tehdy toužili po reprezentačním sídle, je však otázka, zda si podobnou rekonstrukci mohli dovolit ihned poté, kdy z městské pokladny museli Žerotínům vyplatit značnou sumu. K další přestavbě radnice mělo dojít v roce 1650, kdy město po třicetileté válce zažívalo velký hospodářský rozkvět. Tehdy mě la být mimo jiné opravena vě ž a nadstaveno 2. poschodí.

V té době se od roku 1628 ve velkém radničním sále hrávaly  každoročně duchovní hry o utrpení Krista a představitelé římských vojáků používali výbavu z městské zbrojnice. 7. května 1669 vypukl poblíž zámku požár, který během tří dnů zničil prakticky celé město  i s radnicí. Živel si tehdy vyžádal deset lidských životů, mezi nimiž byli také primátor Zacharias Ruth s obecním sluhou, když se údajně snažili z radnice zachránit majetek. Z budovy zůstaly jen obvodové zdi a z věže, která měla do té doby mimo hlavní prostřední špice ještě čtyři nárožní věžičky s pěti špičkami, zbyla jen ruina. Samotná radnice byla brzy opravena, na obnovu věže však město nemělo dost peněz a tak se ji podařilo zrekonstruovat až v roce 1688. 14. července toho roku osadil tesařský mistr Christoph Heinel na vrchol makovici. Ve věži visely dva hodinové cymbály s letopočty1687 a1688, které odlil olomoucký zvonař Paul Reimer. Byla na nich také jména Gaup, Beck a Flade,  kteří tehdy zasedali v inkvizičního tribunálu. Střecha věže byla pokrývána modřínovým šindelem, který se dovážel až z Bruntálu a byl natírán zelenou barvou. 

K radikálním změnám  došlo v polovině 19. století, kdy byl z nařízení státu  z radnice vystěhován starostenský úřad, který pak takřka půl století sídlil v budově bývalého zámku. Radnici zabral Okresní soud. V roce 1865 došlo k necitlivé přestavbě budovy, při níž stavitel Josef Bayer zboural všechny přístavky, včetně vnějšího schodiště, a odstranil zbytky krásných pozdněgotických štítů. Nová valbová střecha najednou kryla pouhou bezduchou krabici, jejíž ohromné fasádní plochy členila jen okna, vstupy a ně kolik ozdobných prvků. V původní podobě byla ponechána věž, která však musela být opravena po zásahu bleskem 14. července 1883. Na jejím ochozu hlídkovali nepřetržitě hlídači, kteří například  př i spatření požáru vyvěšovali červený prapor a v noci lucernu s červenými skly. Od roku 1899 se vedl spor, zda se má radnice přestavět, nebo zbourat a postavit nová. Přes odpor, k němuž se přidala i vídeňské památkové komise, nakonec zvítězila měšťanská omezenost.

Do vyhlášené soutěže na návrh nové radnice  se v roce 1909 sešlo třiatřicet nabídek. Po skandálním průběhu byla vybrána snad jedna z nejhorších - návrh architektů G. Bergera a H. Schöna, který skončil až na pátém místě. 6. března 1909 se konalo rozloučení se starou radnicí a hned poté začaly demoliční práce.  Byla při nich nalezena řada zajímavých věcí, které skončily společně s hodinovými cymbály v městském muzeu.  K nejpozoruhodnějším patřila kamenná  koule z třicetileté války, jež měla průměr pětadvacet centimetrů a vážila 20,6 kilo a prsty z ruky ně jaké pískovcové sochy, což z řejmě dokazuje, že radnice mě la kdysi sochařskou výzdobu. Nová budova byla otevřena 9. září 1911.