Sumpersko.net

Psal se červenec roku 1964. Tehdy se potkali dva hlavní aktéři skutečného životního příběhu. Řidič Aleš, který byl zaměstnán u velkého stavebního podniku v Plzni, přišel za svým kamarádem Petrem, aby mu pomohl sehnat střelnou zbraň, kterou nutně potřeboval k zajištění peněz.

Důvod byl velmi jednoduchý. Finační zdroje mu došly. Několik milenek, které měl, ho stály nemalé sumy, navíc se sám rád předváděl, jako světák a to vše něco stojí. Pravým opakem byl Petr, který mu měl zbraň opatřit. Jedno měli, ale společné. Nedostatek peněz. Petr zase potřeboval větší finanční obnos na zakoupení a opravu domku pro svou rodinu a tu mu Aleš přislíbil.

Při družném rozhovoru je napadlo, že zbraň by bylo možno opatřit z vrátnice ostrahy, kde řidič Aleš často jezdil. Stavební firma, kde pracoval, tam budovala vodní nádrž. „Všichni mě tam znaj, tak to nebude problém,“ pronesl Aleš větu, která vše odstartovala.

K pokračování příběhu došlo 6. srpna 1964. Paradoxem bylo, že detaily, jak se zmocnit zbraně tvořili teprve cestou autem na místo stavby. Jak si vše na poslední chvíli naplánovali, tak i provedli.

Petr přinesl do vrátnice železnou tyč dlouhou asi čtyřicet centimetrů v průměru kolem čtyř centimetrů a tu předal Alešovi, který se zvedl ze židličky s tím, že budou odcházet. Na to se zvedl i strážný. Aleš uchopil tyč oběma rukama a vší silou ho udeřil do hlavy. Muž se na místěna zhroutil s roztříštěnou lebkou. Vrah ukradl zbraň i střelivo a mrtvolu se svým komplicem naložili do vozidla a odvezli k blízkému rybníku, kde ji zatíženou kameny poslali ke dnu. Provedli důkladnou prohlídku nejen vozidla, ale i sami sebe, jestli nejsou potřísnění krví. Po té co se ujistili, že je podle jejich úsudku vše pořádku, tak odjeli domů. Uběhlo pár dnů a Petr se dožadoval vyplacení své odměny. Pro něj bohužel, ale Aleš stihnul skoro vše utratit. Petrovi dal tisíc korun a příslib z podílu v další akci, která podle jeho slov bude větší.

Strážného hledali ode dne, kdy bylo oznámeno jeho zmizení. Policii se nedařilo objevit žádnou konkrétní stopu. Samozřejmě nejen pátrání po nezvěstném, ale jak se záhy ukázalo i po jeho zbrani způsobilo, že desítky lidí byly na nohou ve dne i v noci.

Teprve 19. srpna 1964 došlo k obratu. Porybný oznámil na policejní služebnu hrůzný nález plavající mrtvoly v rybníku Chotěšovičky. Soudní pitva potvrdila totožnost pohřešovaného vrátného a i způsob vraždy. Kriminalisté po analýze stop vytipovali jako hlavního podezřelého Aleše, který byl již jako mladistvý potrestán třemi lety nepodmíněně za loupeže a krádeže. 25. srpna si pro něj přijeli do zaměstnání. Byl na služební cestě, ze které se měl vracet ve večerních hodinách.

Aleš, který se kolem dvacáté hodiny vracel se svým náklaďákem z cesty, tak si hned policie na vrátnici všimnul a bylo mu vše jasné. Následoval nejen rychlý odjezd z vrátnice, ale když Aleš zjistil, že daleko neujede, tak se snažil o útěk. Zůstal ukryt v hustém porostu za plotem vedle silnice. Přivolané posily se psy začaly pročesávat ulici. V zápětí se ozvala se rána z pistole. Vrah neunesl svou prohru a vinu zároveň.

V posledních vteřinách svého života napsal Aleš pár řádek rodičům, kterým se za všechno omlouval. Ještě téže noci se policistům podařilo ustanovit jeho spolupachatele, kterého následně zadrželi. Při výslechu Petr přiznal svou spoluúčast na vraždě vrátného, k čemu ale vrah potřeboval zbraň, jaký další trestný čin připravoval, nevěděl.

Během jednoho měsíce tak skončil život dvou lidí a třetímu se zcela změnil. Protože každý z nich měl rodinu, tak příběh neskončil jen u tohoto lichého počtu.