Sumpersko.net

Na počátku března kapela Wohnout, která v loni oslavila dvacet na scéně, zahájila druhou unplugged sezónu. Na seznamu tour, která končí v polovině dubna je čtrnáct měst, kde divákům představí své skladby v akustické verzi.

Dost netradiční koncert na sezení, kdy písně dostaly nové aranže, někdy zase jiné tempo budou mít příležitost zažít příznivci kapely na Šumpersku.

Před koncertem v Šumperku, který se uskuteční v pátek 7. dubna v Domě kultury Šumperk, odpovídal na otázky šumperko.net Honza Homola.

Během historicky druhé unplugged sezóny máte v plánu navštívit čtrnáct měst a divákům představit nejzásadnější hity v upravených akustických verzích. S jakou jste se zatím setkali reakcí?

Honza Homola: Když jsme unplugged jeli poprvé, bylo to pro lidi veliké překvapení. My, hluční Wohnouti, akusticky? Nakonec mělo tohle turné velikej ohlas. Letošní koncerty jsou vylepšenou verzí těch předchozích. Také na nás teď chodí starší a koncentrovanější obecenstvo.

Písně dostaly nové aranže, někdy zase jiné tempo. Jak dlouho trvala příprava?

Honza Homola: Když jsme tři roky dozadu rozjížděli první unplugged tour, dali jsme si fakt záležet. Příprava trvala dlouho. Písničky jsme rozebrali na kusy a znovu poskládali. Jiná tempa, jiné aranže, jiný feeling. Jen některé jsou si podobné. Pro letošek jsme to oprášili a vylepšili. Tak nějak jsme tušili, co bylo minule špatně a to změnili. 

Oproti standartním vystoupením je akustická verze spojena s přípravou speciální scény. Kde jste se inspirovali?

Honza Homola: Jelikož je to všecko folk a country, šli jsme pro inspiraci do lesa a kus si ho přinesli. Máme stan a oheň. Naše scéna může působit prvoplánově až kýčovitě, a protože nejsme žádní velcí intelektuálové, moc to neřešíme.

Máte za sebou téměř jednadvacetiletou historii stále ve stejném složení. Jaký je recept Wohnoutů na “tmelení” kolektivu?

Honza Homola: Hodně se nehádat a málo si ubližovat. Čím jsme starší, tím máme neposlušnější ega. Musíme je krotit a sem tam opíjet malichernostmi. Každý náš koncert je vlastně teambuldingovou akcí.

Největší koncert ve dvacetileté historii, který vidělo několik tisíc diváků, byl průřezem celé kariéry, ale i přiblížením míst, kde jste vyrostli. Ke kterým z nich, na pražských Vinohradech, máte nejblíže?

Honza Homola: To místo už tam není. Tedy je, ale tuším, že už to není hospoda Zdar, ale nějaký autosalon. V blízkosti je park, kde jsme sedávali na lavičce a s cigárem v ruce plivali na zem. Tam jsme nechali naše srdce.

Nejste jen spoluhráči, ale i blízcí přátelé, jež spojuje hromada zážitků i mimo dění kapely. Na který se nedá nezapomenout?

Honza Homola: Společně jsme procestovali mnoho zemí. Ne v rámci hraní, ale jako cestovatelé. Těch zážitků je mnoho. Teď si vzpomenu třeba na to, jak jsme v Kyrgystánu přestavěli jeden malej domek. Na tom by nebylo nic divnýho, kdyby si to alespoň jeden z nás ráno pamatoval 

Mezi oblíbené hity kapely patří Rayda, V Mostecký, Vrátnej, Psí píseň, Sejkonopí, Gramofón, Banány, Svaz českých bohémů. Jak vznikly jejich názvy? Kdo je nejčastěji autorem?

Honza Homola: Autorem našich hitů je brácha Matěj. Dokáže prostě písničku napsat tak, že nadchne. Názvy jsou většinou pracovní v rámci demáče. A tak většinou i zůstanou.

Před lety jste řekli: “Jsme prostě jen parta čtyř kamarádů. Naší předností je chaotičnost a těkavost.”. Co můžete k tomu nyní dodat.

Honza Homola: Že to co jsme tenkrát říkali, není pravda. Jsme parta soustředěných introvertů a naším nedostatkem je plachost.

Loni v březnu jste pokřtili autobiografickou knihu Sladkých dvacet. Jaké máte v této oblasti další plány?

Honza Homola: Kniha završila určité období a spíše teď děláme na nových věcech, než že bychom se hrabali v historii. Matěj má velikej literární potenciál, není to jeho jediná kniha, kterou vydal. Takže určitě ještě něco napíše.

Blíží se léto a festivaly, kam máte namířeno?

Honza Homola: Nejlépe je sledovat naše wohnout.cz. Neb bych tedy teď musel vyjmenovat všecka ta krásná místa, která na nás čekají..