Zde je místo pro Vaši reklamu
Zde je místo pro Vaši reklamu
Zde je místo pro Vaši reklamu
Sobota 20. července 2019 -

Sumpersko.net

Nově přidaný článek

HOKEJ: Informace o vstupném

20.07.2019 - HOKEJ: Informace o vstupném - Ceny vstupného pro...

Počasí

20.07.2019 - Sobota

Teplota: 28 / 15 - Zataženo

21.07.2019 - Neděle

Teplota: 27 / 18 - Bouřky

Zde je místo pro Vaši reklamu

Katapult v Šumperku chystá překvapení pro diváky

29. července 2015 - 09:53

Zpět na seznam článků

ROZHOVOR s Oldou Říhou

Hlupák váhá, Až, Někdy příště, Lesní manekýn nebo Já nesnídám sám. Tyto a mnohé další legendární hity zahraje již brzy skupina Katapult v šumperském domě kultury, kam se pravidelně a s úspěchem vrací. Při této příležitosti zpěvák Olda Říha odpověděl na pár otázek.

Letos Katapult slaví 40. výročí založení, jaká bude oslava?

Olda Říha: Jak už je u Katapultu zvykem, oslavíme to prací. Protože máme k jubileu připravené celoroční turné, z logiky věci vyplývá, že jsme si jí naložili opravdu hodně. Vlastně ho jedeme i v rámci mého celoživotního turné. O Katapultu je totiž známo, že nekompromisně od doby vzniku v roce 1975 hraje měsíc co měsíc, rok co rok v podstatě bez přestávky.

Katapult 40 zdroj:dk

Který okamžik byl podle pro kapelu tím zlomovým?

Olda Říha: Jde o ten okamžik, když Katapult začal v roce 1975 hrát. Veřejnost naši muziku pěkně přijala, že nás tehdejší zájem Československa až vyděsil k smrti. A v tom roce jsme i rozpoutali revoluci v bigbítu. Tenkrát totiž byla situace špatná, panovala tady normalizace a komunistický diktát. My jsme jako tři blbečkové, co nic netušili, hráli muziku svého srdce pro sebe i pro radost. A zjistili jsme, že se to lidem velmi líbí a naše hvězda rychle stoupala vzhůru. To bylo ohromně potěšující. Nikdy jsem nevěřil, že se budu jednou živit muzikou a že se hudba Katapultu bude lidem líbit. A to byl ten zlom, který nás všechny tři, tehdejšího bubeníka Tolju Kohouta, basáka Dědka Šindeláře a mě, velmi oblažil a nabíjel nás.

V minulosti nastaly i smutnější chvíle. Jak jste je překonal?

Olda Říha: Bude to možná znít od drsného rockera trochu poeticky, ale já jsem to celé překonával láskou k tomu rokenrolu. Vždy jsem říkal svým parťákům, že nás nemůže nikdy nic zastavit, jedině by nám uřezali ruce, jinak budeme hrát pořád. Pokud jste muzikantem srdcem i duší a zpíváte to, co chcete zpívat, pak vás nemůže nikdo ovlivnit. Věříte totiž té muzice a příběhům, které vyprávíte. Nechci říct, že překonání těch potíží bylo lehké, ale kvůli tomu, že ta muzika nás tolik bavila, jsme šli doslova přes mrtvoly.

Z původního složení kapely jste zůstal sám. Co bylo zásadním kritériem při výběru nových členů?

Olda Říha: Byla to obtížná situace, vlastně jedna z nejobtížnějších v mém životě, protože najít někoho za moje celoživotní parťáky byl velký problém. Prvně museli mít tu muziku v srdci, určitou pokoru, nesměli ale pouze nahrazovat ty dva chlapy, co mi umřeli. Hledal jsem parťáky, co tam budou sami za sebe, a lidi je přijmou, protože se chovají stejně, jak se Katapult choval celý život. Udělal jsem nějaké konkurzy, ale ty zkrachovaly, protože to nikdo neuměl zahrát.  Andy Budka dělal technika Dědkovi u basy ten poslední rok, kdy ještě byl v kapele. A najednou prohlásil, že to umí zahrát. Nejdřív jsem na něj koukal se skepsí jako blázen, ale řekl jsem mu, ať to tedy zkusí. A on to opravdu zvládl. Později mi říkal, že naše písně hrál deset let doma s deskami, má vše naposlouchané, navíc mu pomohlo roční působení po boku Dědka Šindeláře. Byla to prostě náhoda. Něco podobného se stalo i u kapely Kiss, kdy se jejich technik také stal kytaristou. To je taková paralela.

Katapult zdroj foto: dk

A u bubeníka Ondřeje Timpla to bylo ještě šílenější. Když jsem v nejtěžší skepsi chtěl nějakého flegmatika a hodného kluka, aby hrál jednoduše a perfektním tempem jako Phil Rudd od AC/DC, tak mi jeden kamarád poslal kontakt na Ondřeje. Předtím na veřejnosti nehrál, trénoval pouze doma ve sklepě. Přitom vše pak zvládl zahrát velmi dobře. Tohle vyprávění je spíše na knížku, protože ty peripetie jsou zajímavé. Osud mi ty dva přihrál sám bez mého přičinění. Ve chvíli, kdy jsem si říkal, že Katapult dohromady už nikdy nedám, protože nejsou lidi, kteří by to uměli tak dobře zahrát.

A jak jste nyní s novým složením kapely spokojen?

Olda Říha: Musím říct, že kluci jsou velmi šikovní, během půl roku se stihli vše naučit i nahrát desku. Hraje se mi s nimi opravdu dobře, skvěle jsme se sehráli.

Přes všechna úskalí jste to nevzdal a kapela funguje dál, což jistě potěšilo nejednoho fanouška, který na skladbách Katapultu vyrůstal. Jak se za těch uplynulých 40 let měnilo publikum?

Olda Říha: Podle toho, jak nás přijímá lid z auditoria, kdy cítíme kladné emoce a ohlasy, se v podstatě vůbec nic nezměnilo. Ale pohled od nás z jeviště na návštěvníky koncertů dokazuje, že jde už o čtyř generační publikum. Lze to vidět i na fotografiích z jednotlivých akcí. Na naše koncerty chodí lidé od šesti do 76 let. Stali jsme se tedy takovou rodinou kapelou, což je obrovská pocta. Jediný takový příměr, který znám, najdeme u největších a nejlepších kapel Status Quo, Deep Purple, nebo AC/DC, které hrají stejnou dobu a mají podobnou skladbu publika - rodiny.

Máte i oddané fanoušky, kteří na koncerty jezdí nepřetržitě už od začátku?

Olda Říha: Samozřejmě, že ano. Dokonce máme jednu rekordmanku, která jezdí i na 25 koncertů ročně. Vychutnává si jarní turné a letní část i s tou podzimní. Jak jim pak říkám, mám velkou radost, když vidím ty jejich známé rozesmáté ksichty. Už jsem na nějakém koncertě prohlásil, že si připadám jako v nějaké církvi, kdy se sejdou lidi v kostele a jsou ze stejného kmene.

Katapult 2015 zdroj foto: dk

V čem spočívá tak velký úspěch kapely?

Olda Říha: Když jsem se na to samé zeptal návštěvníků našich koncertů, odpověděli mi, že vystoupení není nikdy stejné, pokaždé se něčím liší. Pak se těší, jak zrovna ten den uvedeme písničku, nebo jak ji zahrajeme. Vždy se najde nějaké překvapení. Zřejmě své fanoušky nabíjíme a ono se nám to vrací. Je to pro nás velká inspirace, abychom nebyli sterilní, ale stále se posouvali dál. A to je právě výhoda té muziky a celkově rokenrolu. Když totiž vyrazíte padesátkrát na Prodanou nevěstu, tak čekáte, že půjde stále o to samé. Ale rokenrol vám umožňuje, že to nemusí být stejné, naopak.

V letošním roce vyšel klip k písni Když (Srdce puls).

Olda Říha: Ten klip má samozřejmě svou historii. Člověk, co napsal tuto píseň, se nechal inspirovat dojmem doznívajícího koncertu v Brně, který byl vzpomínkou na basáka Dědka. A pak už byl jen kousek k tomu filmovému zpracování. Příběh je o tom, jak nelze někde bez druhého být, když nemůžete v noci spát, láhev a lednice je prázdná. To pak skočíte do auta, objedete ty své parťáky a doženete je do zkušebny, abyste si zahráli právě ten svůj milovaný rokenrol. A to je ta touha.

Co připravujete na koncert 25. září v šumperském Domě kultury?

Olda Říha: Do Šumperka jedeme už asi po dvacáté za celou kariéru, tak určitě všichni moc dobře vědí, že je čeká nějaké překvapení, on to ten Katapult jen tak nenechá být.

A na závěr vzkaz pro šumperské publikum…

Olda Říha: Zahoďte časopisy, roztrhejte noviny, vypněte televize a přijďte si s Katapultem prožít ještě jednou celý svůj život při těch písničkách, které milujete.

Zcela mimořádná show k 40. výročí založení kapely se uskuteční 25. září od 19 hodin v DK Šumperk.

Vstupné 250 korun v předprodeji, 290 korun v den akce.

Rezervace on-line ZDE

Autor: red.,dk., M. Horáková

Fotogalerie

Další články z rubriky

 
Podmínky užití   |    Prohlášení o přístupnosti   |    Reklama   |    Kontakty

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Sumpersko.net s.r.o. zakázáno.