Sumpersko.net

Možná to někoho překvapí, ale mým hrdinou je Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta. Obdivuji ho. Je fantastický. Víte co to je, vysvětlovat výroky pana prezidenta nechápavým novinářům nebo  jeho nenavistným odpůrcům z lumpenkavárny?

Být každý den připraven na nový a nový výrok, který musí vysvětlit  všem  těm  tzv. „novinářům“ a polointeligentům, kteří nechápou pohotovost, brilantnost a výstižnost prezidentových výroků, natož aby ocenili  jejich moudrost.

Těm, kterým vadí poslední výrok o handicapovaných dětech, je třeba připomenout, jak směšný byl Dobrý voják Švejk mávající berlí z invalidního vozíku tlačeného paní Müllerovou  a volající: „Na Bělehrad“. Stejně směšní jsou  invalidé  protestující dnes z invalidních vozíků. A co teprve Neandrtálci? Každý přece ví, že řvali. Již jako dítě jsem to četl v knihách Eduarda Štorcha, např. v Lovcích mamutů. Řvali nebo vydávali  hlasité skřeky.  A není to jedno?

Pamatuji si,  že Mamutík v takových případech tančil kolem zabitého mamuta a z jeho hrdla se ozýval válečný ryk.  Kdyby  celá ta hysterická protizemanovská kampaň nebyla řízena z americké ambasády v Praze, tak nad tím můžeme mávnout rukou. Je jasné, že špinavé ruce CIA dosáhnou kamkoli. V našem případě i na naše Hradčany, které nám závidí celý svět. Ale dokud tam bude pracovat Jiří  Ovčáček, budeme mít jistotu, že nám je žádný kníže nikdy nezaprodá. Kdo z lžikritiků  pana prezidenta si vůbec uvědomuje, jak  kritikou prezidenta škodí pověsti naší republiky  ve světe a jak  ztěžuje práci pana mluvčího?

Nerad používám hrubé výrazy, ale v tomto případě musím. Jen  ten  vystihne  pisálky z novinářského póvlu, kteří chtějí zesměšnit pana prezidenta, když srovnávají  Jiřího Ovčáčka s Jirotkovým Saturninem a jeho „Kanceláří pro uvádění románů na pravou míru“.  Kdyby raději uvedli na pravou míru, kdo je proti panu prezidentovi zaangažoval a zaplatil!

Intelektuální pohotovost a  logická argumentace patří k výzbroji pravého mluvčího. A obojím Jiří  Ovčáček disponuje. Stoupenci Václava Klause mi jistě dají za pravdu, že naposledy těmito vlastnostmi v  české  politice  disponoval právě on. Vzpomeńme  na jeho „Mobilisaci“ proti  levici  před  vollbami  v roce 1998" a spojenectví ODS  s  levicí po těchto  volbách. Tenkrát svoji poklonu pohotovosti pana prezidenta  krásně  vyjádřila Lucie Bílá: " Pan profesor nám to  jistě  vysvětlí". Možná se mi bude někdo smát, ale  Jiří  Ovčáček se se  svojí  pohotovostí Václavu Klausovi vyrovná.

Je vzdělaný a díky této pohotovosti dokáže ty novinářské imbecily a jinak je nazvat nemohu, když už  nepoužiji  ostřejšího výrazu, poslat na novinářský hnůj. Koho mi Jiří Ovčáček připomíná? Karla Havlíčka Borovského! Nejen svojí  žurnalistickou  odvahou s jakou se pouští do zdánlivě prohraných polemik, ale i svou obratností, sociálně politickou angažovaností, ale především nesmírnou obětavostí.

Co dokázal udělat Havlíček  pro  národ, to dnes dokáže udělat Jiří Ovčáček pro své spoluobčany, byť to mnozí, zejména debilové vydávající se za novináře, vůbec nechápou. Vím, že to možná přeženu, ale jeho téměř Ježíšovský zjev mi dává jistotu, že poselství z Hradu budou přijímána s pokorou a porozuměním.

V každé  společnosti  se  najdou šťouralové nebo lidé manipulovaní nenávistí, jak jsme to viděli loňského roku při  výročí  17. listopadu na Albertově. A i  pomlouvači, kteří píšou a rozšiřují pamflety, že pan prezident tehdy na Národní třídě vůbec nebyl. Jsou dokonce tací, kteří si pletou pokrývky na hlavách. Pan prezident  tehdy neměl na  hlavě  červený baret (červená také k jeho oblíbeným barvám nepatří) a neopíral se o nějaký bílý klacek, ale o svoji  oblíbenou hůl. Házeči blátem ho neviděli, zatímco jiní demonstranti s  ním mluvili a děkovali mu za podporu. Miloš Zeman si nikdy nepotřeboval dokazovat svoji odvahu, ale řekněme si upřímně, odvaha to byla, zejména když musel ještě chránit malé dítě, když neodmítl žadonění Jiříčka Ovčáčka, aby jej vzal sebou.

Ale takový je Miloš Zeman. Vždy připraven pomoci a chránit druhé.