Sumpersko.net

Kontratenor Vojtěch Pelka patří k výrazným osobnostem české vokální scény. Jeho hlasový obor býval v minulosti považován za vzácnost, dnes si však získává stále více příznivců. V červenci se Vojtěch Pelka představí návštěvníkům Klášterních hudebních slavností hned na dvou koncertech, a to 29. června v klášterním kostele v Šumperku a 12. července v půvabné kapli V Lipkách v Rýmařově. Jeho vystoupení slibuje nejen hudební zážitek, ale i setkání s výjimečnou uměleckou osobností.

Jste označován za jednoho z průkopníků kontratenorového zpěvu v Česku. Jak vnímáte vývoj tohoto hlasového oboru na naší hudební scéně?

Označení „průkopník“, je jedno z mnoha, které si nesu a jsem na něj patřičně pyšný. Když jsem se svým hlasovým oborem začínal, byl jsem opravdu jedním z prvních nadšenců tohoto pro naši zemi málo známého umění. Díky své vytrvalosti a také věrným podporovatelům jsem „odstartoval“ tradici oficiálního studia hlasového oboru kontratenor u nás, a to právě na konzervatoři Jana Deyla v Praze, na kterou velice rád vzpomínám, stejně jako na Barboru Klozovou Velehradskou, u které jsem pokračoval v soukromém studiu. Víte, ono studovat tento obor na školách v České republice není opravdu nic lehkého. Je zapotřebí najít pedagogy, kteří jsou ochotni vytvořit specifický studijní plán a získat podporu na další umělecké cestě. Moc se těším a doufám, že nezůstanu v této tradici jediný a donese se ke mně zpráva o dalších kontratenoristech a konzervatořích, kteří se studia tohoto oboru nebojí.

Je dnes pro kontratenory více příležitostí než dříve?

Za poslední roky popularita kontratenoristů a „jejich“ hudby stále roste. Díky tomu se mohou posluchači seznámit nejen s repertoárem, který je širší veřejnosti méně známý ale také se přiblížit autenticitě pěveckého mistrovství kastrátů – pěvců, kterých jsme my kontratenoristé dnes náhradou. O bravurní technice kastrátů lze soudit  hlavně z repertoáru, který jim byl psán na tělo. Ten je opravdu velmi náročný, rozmanitý a obsahuje širokou škálu rolí s odlišným hlasovým rozsahem, dramatickým pojetím, náročností na výraz, interpretaci a techniku. Dnes už se tento repertoár neobjevuje jen na festivalech staré hudby, ale začal již mít své místo v kamenných divadlech, které si jej stále více s oblibou uvádějí do svého repertoáru. Být součástí tohoto procesu je pro mě velká čest a moc se těším na další výzvy a příležitosti, které ke mně přicházejí. Ono nastudování role, pobyt v divadle a její následné uvedení v život na jevišti je nesmazatelná životní kapitola.

V operním světě jste debutoval ve Slezském divadle v Opavě v roli Cherubína v Mozartově Figarově svatbě, nyní dobýváte evropská i světová pódia, na svém kontě máte i několik prestižních ocenění. Kterého úspěchu si vážíte nejvíce?

Na Cherubína vzpomínám velmi rád, byla to vskutku podařená inscenace, která sklízela nadšení u publika.. Vážím si všech svých rolí, úspěchů, koncertů a spoluprací, protože každá z nich mi do života přinesla nové zkušenosti, přátelství, rozšířila mé herecké a pěvecké hranice a byla mi inspirací. Nemám rád stereotyp a díky rozmanitosti mého repertoáru se setkávám s odlišným hereckým, režijním a hudebním pojetím. Navštěvuji místa, kam bych se běžně nepodíval, mohu se učit novým věcem a seznamovat se s hudebními osobnostmi, které člověka vždy obohatí. Kdybych měl ale vypíchnout vybrané úspěchy, rozhodně stojí za zmínku spolupráce s Festwochen der Alten Musik v rakouském Innsbrucku, kde jsem se v roce 2023 zhostil titulní role Morasto ve Vivaldiho opeře La fida ninfa. Tento dvouměsíční Pobyt v Tyrolsku uprostřed Alp a spolupráce se skvělými kolegy mi ukázal, jak precizní a intenzivní je práce v zahraničí a jak dobře na svůj pěvecký part musíte být připraveni. V sezóně 2025/2026 se velmi těším na roli císaře Nera v opeře Agrippina od Georga Friedricha Händela, kterou uvede Národní divadlo v Brně či roli Tamerlano ve stejnojmenné opeře od Josefa Myslivečka, ve které vystoupím v divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni.

A kterého úspěchu si nejvíce vážím?

Když vás někdo ocení, vždy je to velká pocta, zvláště pokud se jedná o tak renomované ceny, jako jsou Ceny Thálie, na tu jsem byl nominován v roce 2022 za roli Dafnida v soudobé opeře Poklad Arkádie od Tomáše Hanzlíka. To, nebo spíše koho by si měl ale umělec nejvíce vážit je samotné publikum, pro které je také hudba psána a interpretována. Ocenění od samotných posluchačů se mi dostalo v Innsbrucku na prestižní mezinárodní soutěži Cesti Competition v minulém roce, kde mi byla hlasováním diváků udělena cena Audience award za nejlepší soutěžní výkon. Dělat hudbu nejen pro mé potěšení ale pro potěšení ostatních a předávat jim, to, co v nás hudba vyvolává . Ten pocit se dá jen stěží popsat, je to něco neuchopitelného a osvobozujícího od všednosti života.

Zpívat kontratenorem znamená pracovat s tělem a hlasem velmi specifickým způsobem. Jak o svůj hlas pečujete a jak dlouho se dá tuto náročnou hudební disciplínu provozovat?

Tento specifický styl zpívání je velmi náročný. Kontratenorista při zpěvu musí mnohem více dbát na precizní techniku, posazení hlasu, práci s dechem a celým tělem více, nežli ostatní hlasy. Jelikož je tento styl zpěvu pro hlasivky méně přirozený, dochází k jejich většímu přetížení. Proto je nejen pro kontratenoristy důležitý odpočinek. Každý svůj koncert či vystoupení velmi silně prožívám a dávám do svých výkonů maximum, proto se snažím uspořádat svůj kalendář tak, abych měl prostor pro regeneraci a mohl při dalších vystoupeních podat opětovné maximum.

Máte nějaký sen – konkrétní roli, skladbu nebo projekt, který byste si rád v budoucnu splnil

Život pěvce se s každou nabídkou mění, proto je velmi obtížné, tedy aspoň pro mě, mít konkrétní sny, které se vztahují na určité místa či role. Myslím, že každý máme v životě sen dělat to, co nás naplňuje a baví a já již teď mohu říci, že tento stěžejní sen se mi plní a doufám, a moc si přeji, aby se mi plnil co možná nejdéle.

Na letošních Klášterních hudebních slavnostech vystoupíte hned dvakrát, a to v Šumperku a v Rýmařově. Co vás na tomto festivalu oslovilo a co chystáte pro tamní publikum?

Klášterní hudební slavnosti je bezesporu jeden z mých nejoblíbenějších festivalů u nás. Oslovil mne svou profesionalitou a vřelou atmosférou, která je pro kvalitní výkon stěžejní. Obdivuji jak Roman Janků a jeho tým dokázal vybudovat renomovaný festival, který umožňuje posluchačům poznat krásy Jeseníků a okolí, navštívit zajímavá místa a zaposlouchat se do tónů hudby, kterou sem přivážejí výborní umělci. 

Bonusem je pak početné festivalové publikum, které je vždy velmi nadšené a vděčné.

V Šumperku vystoupím ve španělské barokní opeře v roli Jupitera, pro publikum v Rýmařově ve spolupráci se skvělým cembalistou Ondřejem Bernovským, chystám árie plné koloratur, dramatických kontrastů, elegance, estetiky a líbivých melodií. Jejich prostřednictvím přiblížím nezaměnitelnou atmosféru hudebního rokoka. Tyto árie, které byly psány na tělo nejslavnějším pěvcům své doby, jsem si zvolil právě pro jejich vysokou míru virtuózní techniky, emocionální exprese a pěveckého mistrovství. V programu zazní árie od Christophera Willibalda Glucka, Jana Antonína Koželuha, či ukázka z rané tvorby Wolfganga Amadea Mozarta, jako je například opera Mitridate, rè di Ponto, kterou napsal již ve svých čtrnácti letech. Závěr koncertu bude patřit Josefu Myslivečkovi.

V poslední době vás mohou diváci poměrně často slyšet i v Šumperku a okolí. Máte k tomuto regionu osobní vztah?

Ano, můj vztah k tomuto kraji je velmi hluboký, pochází odtud početná část rodiny od babičky z maminčiny strany, konkrétně ze Sudkova, kam jsme jezdili celé moje dětství. Trávil jsem tam krásné chvíle uprostřed idylické pohody, kterou provázely rodinné příběhy dob minulých, společné zpívání, smích i lumpárny. Když bych měl mé vzpomínky soustředit do několika vjemů, byla by to silná vůně muškátů, nezapomenutelná chuť koláčů a časté užívání germanismů a archaismů, se kterými jsem se setkával jen v Sudkově a doma. Vždy, když se sem vracím, tak se nesmírně těším nejen na vstřícnost a přátelskou atmosféru festivalu, kterou mi nabízí s otevřenou náručí, ale také na pocity z dětství.

Jaký hudební žánr máte nejraději a co rád ve volných chvílích posloucháte?

Přiznám se, že žánrů, které poslouchám je opravdu mnoho. Mezi moje favority patří česká, francouzská, italská, španělská a latinskoamerická hudební scéna, která se ubírá stylem folku, šansonu, pop-rocku, alternativního roku a písničkářství, soulu a akustického popu. Ze světové hudby mě samozřejmě neminulo ani disco, pop, R&B, house či techno, rave, indie a hudba osmdesátých a devadesátých let minulého století. Zkrátka mám si z čeho vybírat. Většinou, když mě potkáte na ulici nebo v městské hromadné dopravě, mám na sobě nasazená sluchátka a pohupuji se do rytmu.

Klášterní hudební slavnosti, zvou nejen na špičkové hudebníky, ale lákají i na krásnou přírodu Jesenických hor. Znáte Jeseníky? Budete mít čas vyrazit před nebo po koncertě do přírody?

Jeseníky znám, jezdili jsme sem na dovolené, když jsem byl ještě teenager. Párkrát jsme si vyšlápli Keprník a Praděd, najedli se výborných borůvkových knedlíků v Jiřího chatě na Šeráku a jako dezert nesměly chybět kremrole z Branné. Jezdili jsme i do Velkých Losin na zámek, do papírny a lázní. Těch krás, jak už kulturních nebo přírodních co se zde jako turista chystám objevit je mnoho. Doufám, že si v brzké době najdu čas a přijedu do Jeseníků na vytouženou dovolenou plnou horských túr, dobrot a historie.