Sumpersko.net

Městské prostředí je kvůli klimatické změně stále méně přívětivé pro původní druhy dřevin, které v letních sluncem rozpálených ulicích hůře zvládají kombinaci sucha, horka a dalších stresových faktorů. Samosprávy proto musí posupně upravit druhovou skladbu zeleně a dát přednost odolnějším dřevinám. To s sebou ale nese i četná rizika například v podobě rozšíření invazních druhů rostlin nebo použití dřevin, které mají alergenní či toxické účinky. Upozorňuje na to studie vědců z katedry geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Z výzkumu vyplynulo, že současné městské prostředí klade na stromy extrémní nároky. Nadzemní části dřevin čelí zvýšeným teplotám, změněným srážkovým poměrům, exhalacím i častějšímu fyzickému poškození. Neméně problematická je situace pod povrchem, kde jsou kořeny omezeny zhutněnou půdou, inženýrskými sítěmi a nepropustnými povrchy. Tento takzvaný „květináčový efekt“ výrazně snižuje vitalitu stromů. „Domácí druhy, jako jsou lípy, javory nebo jasany, dnes v městských ulicích často vykazují silný fyziologický stres. Trpí nedostatkem vody, předčasně prosychají a odumírají dříve, než stihnou vytvořit funkční korunu,“ uvedl Pavel Klapka z katedry geografie. Zatímco jednotlivé stresory byly dřeviny schopné v minulosti zvládat, jejich současná kombinace je už pro ně kritická.

Urbanistická praxe proto stále častěji sahá po nepůvodních dřevinách z jižní Evropy, Asie či Severní Ameriky, které jsou geneticky lépe vybaveny k toleranci sucha, vysokých teplot i zasolení půd. V ulicích českých měst tak přibývají například dřezovce, jerlíny, jinany nebo některé druhy dubů a javorů. „Nejde už jen o to, zda strom přežije klimatickou zátěž. Musíme zároveň hodnotit jeho biologickou bezpečnost pro obyvatele,“ upozornil René Jirmus z katedry geografie.

Nepůvodní druhy dřevin totiž mohou být toxické, produkovat silné alergeny, mít trny nebo vykazovat invazní chování. Vědci proto analyzují jejich dopady na městské prostředí i zdraví lidí a poskytují samosprávám data pro rozhodování o skladbě veřejné zeleně. Zároveň zdůrazňují, že samotná změna druhů nestačí. Klíčová je i proměna podzemního prostoru, který musí stromům umožnit dostatečný růst a přirozený vodní i vzdušný režim.

Výzkumu byl zaměřen i na bezpečnost městské zeleně z pohledu biologických a sociálních rizik. Tým vyvinul biologický index nebezpečnosti rostlin, který hodnotí dřeviny podle alergenního potenciálu, toxicity a mechanických rizik, jako jsou trny. Například v Olomouci analýza ukázala, že moderní výsadby na dětských hřištích sice eliminují viditelná rizika, ale častěji obsahují druhy s vyšší toxicitou, o které veřejnost zatím nemá tušení.

Vědci také zkoumali, jak lidé vnímají bezpečnost zelených prostor. „Husté a nepřehledné porosty podporují ve dne rekreaci, v noci však zvyšují pocit ohrožení. Omezená přehlednost a slabší účinnost osvětlení zvyšují percepci rizika kriminality. Design zeleně tedy přímo ovlivňuje chování lidí i jejich pocit bezpečí,“ podotkl Pavel Klapka.

Odborníci zároveň varovali před plošným odstraňováním zeleně z veřejných prostranství. Takový postup může vést k přehřívání měst a zhoršení kvality života. „Absence stínu představuje často větší zdravotní riziko než samotná vegetace,“ zdůraznil René Jirmus.

Výsledky výzkumu mají pomoci městům zvládnout probíhající proměnu zelené infrastruktury. Cílem je nastavit takovou skladbu a péči o zeleň, která bude klimaticky odolná, ekologicky funkční a zároveň bezpečná pro obyvatele.