Sumpersko.net

Pohádky nejen pro dospělé, tak zní podtitul letošního ročníku šumperského literárního festivalu Město čte knihu. Večer v sobotu 8. listopadu v kině Oko se však lehce proměnil. Mohlo by se říkat „Pohádky především pro dospělé“, nebo rovnou „Pohádky s hvězdičkou“.

Stalo se tak, když na festival zavítal oblíbený šternberský malíř, cestovatel, entomolog, svérázný filozof, muzikant a lidový bavič, jedním slovem živel Libor Vojkůvka. „Vidím, že jsou tu i děti, proto musím rodiče upozornit, že pan Vojkůvka si libuje v explicitním vyjadřování,“ varoval před začátkem besedy ředitel kina Kamil Navrátil.

Přesto nikdo z přítomných potomky domů neposlal. „Však oni to snesou. Vojkůvka, třeba i používá drsnější výrazivo, není žádný primitiv, má čistou duši. Jeho šťavnaté líčení děti vstřebají beze škody,“ usoudili Vojkůvkovi přátelé a fandové.

Hvězda festivalu nedorazila do Šumperka s prázdnýma rukama. „Něco jsem přivezl. Každý si může vybrat tři obrázky,“ oznámil Vojkůvka po přivítání, kdy se radostně objímal se spřátelenými dámami. „Berte si jen po jednom, ať zbude na všechny,“ snažil se smlouvat organizátor Petr Konupčík. V tom okamžiku se ve foyeru šumperského kina strhla mela, každý chtěl získat reprodukci některého z mistrových obrazů, vlastnoručně podepsanou autorem.

Vojkůvkova díla diváky okamžitě přenesla do snového, barevného a barvitého, skutečně pohádkového světa plného krásných žen, historických mašinek, starých plakátů, hudebních nástrojů i jiných předmětů zajímavých tvarů a také nejrůznějších zvířat, mezi nimiž převažují brouci a motýli. Mistr štědře rozdával obrázky, podpisy i osobitá moudra. Speciálním věnováním obdařil i Šumpersko.net.

V krátkém rozhovoru přiznal, že knížky miluje, ovšem jako ilustrátor se zatím příliš neosvědčil. „Zájem by byl, ale já na to nemám potřebnou trpělivost,“ připustil a přihlásil se k obdivu básnického díla Bohuslava Reynka, Jana Zahradníčka i Václava Renče. „Taky mám rád humor a srandovní věci, třeba Nadsamce Alfreda Jarryho. Čtu i odbornou literaturu, zajímám se o entomologii, ichtyologii, mineralogii, psychologii,“ odpověděl Vojkůvka na dotaz redakce Šumpersko.net, jaké jsou jeho čtenářské preference.

V následné besedě se na posluchače snesla vydatná sprška černohumorných historek, ve kterých se realita zvláštním způsobem snoubila s nadsázkou a fikcí. „Všechno, co říká, je nejčistší pravda, jakkoliv vyznívá neuvěřitelně. Ve Vojkůvkově světě se i nejpodivnější fantazie stávají hmatatelnou skutečností, on takhle prostě žije,“ dušovali se zasvěcenci.

Na přetřes přišly také vypravěčovy záliby, k nimž patří poslech havajských písní, sepisování cestopisů, jak se dostat na Měsíc, pytláctví a sbírání kuriozit všeho druhu, včetně porodnických nástrojů a provazů, na kterých se někdo oběsil. Vojkůvka se projevil jako důstojný nástupce české vypravěčské tradice, reprezentované ve vrcholných formách Haškovým Švejkem či Hrabalovými pábiteli, a prokázal tak, že na literární festival po právu náleží.

Posluchači se svíjeli v křečích a malíř se asi po půlhodinové exhibici zeptal, jak vlastně zněla otázka, jež mu byla položena. „Nijak. Ještě jsem se nedostal ke slovu,“ mínil po pravdě moderátor Konupčík.

Multižánrový umělec Vojkůvka také zahrál na kytaru a zazpíval. Vystoupení završilo jódlování a drsná historka o nehodě, jež ho k nezvyklému hlasovému projevu přivedla. Filmoví diváci pak zhlédli snímek Skopičinky a malůvky Libora Vojkůvky.