Sumpersko.net

Padesáté výročí atentátu na Johna F. Kennedyho mě stresovalo. Ne kvůli události samé, ale z důvodu neustávajících pochyb, zda-li mám o tomto atentátu psát. Jak mohu konkurovat desítkám článků, které se objevily a to již vůbec nemluvím o stovkách knih, které na téma záhadné vraždy J.F.K. již byly za padesát let publikovány. Copak je možné psát a přitom neopisovat? Co mohu napsat jiného, než co bylo mezi zastánci teorie osamělého střelce a zastánci konspirativních teorií o spiknutí již tolikrát zopakováno nebo nově napsáno? Nakonec jsem přišel na něco, o čem jsem nečetl. Přispěla k tomu i vlastní kauza, která je obsahem Příběhu justice v tomto čísle Polygonu. Nazvěme ji „Záhady myšlení vyšinutých jedinců aneb jak myslí magor.“

Byl jsem jako většina jiných tolik let přesvědčen, že na atentátu se podílelo několik střelců, důkazů byla přece celá řada. Ať obláček kouře za plotem na travnatém pahorku a výstřelu z tohoto místa odpovídající pohyb zasažené hlavy, či nemožnost v tak rychlém sledu několikrát vystřelit ze staré karabiny Manlicher-Carcano, model 91, ráže 38; otázka „magické „ kulky, která v Kennedyho  Lincolnu  měnila směr a zasáhla i guvernéra Conallyho a vedle jiných důkazů, zde byl důkaz nad důkazy. První střelec Oswald je krátce po zatčení zastřelen druhým–může být větší důkaz, že v  Oswaldovi měl být  zlikvidován nepohodlný svědek spiknutí? A majitel  stripteasového podniku by byl tak útlocitný, že chtěl Jacquelinu  Kennedyovou ušetřit procesu s Oswaldem?

Četl jsem o atentátu jednu knihu za druhou, alespoň ty, které bylo možno v ČSSR dostat. Propagátorem konspirativní vraždy byl u nás Karel Kyncl, tehdejší zpravodaj v USA, později disident a nakonec exulant v Londýně. Podle něj byla skutečným vrahem CIA. Nebylo Kennedyho nepřítele, který by nebyl zapleten do spiknutí. Zloduchem zloduchů  měl být jeho nástupce v úřadu Lyndon B. Johnson. Ten, který tak usiloval o post prezidenta, že se měl neštítit zorganizovat vraždu svého prezidenta. Nová analyza  zvukové nahrávky výstřelů, detailní zkoumání slavného 8 mm filmu  Abrahama  Zaprudera, další svědectví těch, kteří viděli podezřelou osobu nebo jen  jeji  stín v okně proslulého   texaského skladu učebnic  na Dealey  Plaza a  další svědectví se snažily vyvrátit tu směšnou Warrenovu zprávu, která  v desítkách svazků se snažila prokázat, že vraždícím střelcem byl jen a jen Lee Harvey Oswald. Jak směšné, jak  tuto Zprávu mohl podepsat sám soudce Nejvyššího soudu Earl Warren–nebyl nakonec i on sám součástí onoho vražedného spiknutí?

A konečně motiv? Proč by Oswald, taková nicka, vraždil Kennedyho? Co by z toho měl? Konspirace stíhala konspiraci. A pak, každý ví, že kulka vypálená ze zadu, nemůže zasaženou hlavu odhodit nalevo  dozadu, jak stále tvrdil neworleanský prokurátor Jim  Garrison. A co ti svědci, kteří záhadně umírali? Co zastaralá puška, ze které se přece nedalo rychle střílet, z té možná Oswald jako jeden ze střelců mohl vystřelit tak akorát jednou. Každá další teorie ubírala částečku z mé víry v demokratickou Ameriku, která není schopna vyšetřit vraždu svého prezidenta. Jak by mohla, když samotná Tajná  služba mající chránit prezidenta, byla do jeho vraždy přece také  zapletena. Samozřejmě vedle CIA, FBI a dalších zpravodajských služeb. Brzo se ukázalo, že ani Sověti u kterých Oswald několik let v Minsku žil, ani Castro na Kubě s tím neměli co dělat; takže bylo jasné, že spiknutí bylo zorganizováno v USA a nebylo vyšetřeno a pravdivě vysvětleno jen proto, že tomu nejvyšší síly v USA bránily a dosud brání.

Nevyšetřenou vraždu nejoblíbenějšího prezidenta mohlo provést jen několik dobře zaplacených profesionálů, dodnes  pečlivě chráněných. A to se mi ani nechce psát o tom, co se mělo dít v Parklandské nemocnici s tělem prezidenta. Teprve později mi začalo docházet, že největšími kritiky oficielního šetření Kennedyho vraždy byli publicisté levicového ražení pro které byla tato kritika a kritika USA vůbec  jejich celoživotní mantrou. To vše vyvrcholilo krajně neobjektivním filmem Olivera Stonea, J.F.K.

Dramatičnost celého vražedného prezidentského příběhu a nové knihy, články, kresby  dráhy střel z nových teorií bránily jinému pohledu na věc, než jak jej líčila tato protiwarrenovská publicistika. Nakolik se to podílelo na výsledku šetření Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů  (HSCA) vyšetřujícího znovu atentát (1976-1979), nemohu posoudit, když došel k závěru, že „Warrenova komise selhala, když nebyla schopna dostatečně prošetřit možnost, že za atentátem stojí spiknutí.“ Tato formulace je ale poněkud či spíše hodně vágní. Nedostatečně něco prošetřit je možno říci o každém šetření.

Další velký útok na Ameriku 11.září 2001 k němuž  se jeho autoři přiznali, jen podpořil názor, že takovým podobným spiknutím musel být i dallaský atentát. Právě z výše uvedeného filmu člověk odcházel s přesvědčením, že to jinak být nemohlo. Jen jedno nebylo stále jasné, kdo to všechno zorganizoval, ve prospěch koho se naplnila známá zásada cui prodest. Castra, Sovětů, mafie, Johnsona, texaských naftových multimilionářů, jižanských magnátů? Není třeba tyto v úvahu přicházející teorie blíže zkoumat, aby bylo jasné, že nikdo opravdový důvod k atentátu mít nemohl. Snad Johnson, který se díky atentátu stal prezidentem? Kolik lidí by muselo být do atentátu zapleteno a kolik by ho mohlo prozradit, když dodnes prakticky nebylo jakékoli akce CIA z minulosti, o které by se dnes nevědělo.

Stačí si přečíst různé „dějiny“ CIA psané většinou jejími bývalými zaměstnanci, kteří z různých důvodů z ní odešli nebo byli „odejiti“. Neprolomil by za 50 let „velké mlčení“ jen jediný konspirátor? Vzpomeňme na aféru Watergate, kde mezi největší potlačovatele pravdy patřil samotný americký prezident Richard Nixon, aby po desítkách do akce zapletených spolupracovníků se nakonec přiznal i on  novináři Davidu Frostovi. A stačila k tomu trocha alkoholu.

Víra sedmdesáti procent Američanů v protikennedyovskou konspiraci je podle mého názoru výsledkem přirozeného lidského zájmu o záhady, které jsou mnohem zajímavější než obyčejná pravda, že atentátník byl cvok. Stačilo by udělat průzkum na Slovensku, při kterém bychom  zjistili, že většina jeho obyvatel je přesvědčena, že smrt generála M.R. Štefánika nebyla důsledkem leteckého neštěstí, ale atentátu, za kterým je nutno hledat, jak se mnozí domnívají, i Masaryka a Beneše. Nevadí, že tehdy tito dva „spiklenci“ neměli žádnou tajnou službu, ani jiné vykonavatele, vždyť přece z kulometu na Štefánikovo letadlo mohli střílet sami. A Adolf Hitler? Ten přece ještě žije někde v Jižní Americe. Tam někde je i Julius Fučík, kterého Gestapo tajně propustilo, někteří lidé se tam s ním přece  setkali. Největšími konspirátory jsou popírači holocaustu, patří k nim i renomovaný anglický historik David Irving nebo francouzský politik Jean-Marie le Pen. A kam zmizelo těch šest milionů Židů z Evropy? Ti přece také  žijí v Jižní Americe, jen se jim nikdy nechtělo napsat domů. A co Usáma bin Ládin? Ten mohl neustále do světa vykřikovat, že na Ameriku zaútočili jeho lidé, ale přesto je tolika lidem jasné, že letadla na dvojčata v New Yorku nasměrovala CIA, FBI a všechny další tajné služby. A vůbec celý svět řídí několik schovaných Židů, zednářů nebo jej mají v moci  tzv. Ilumináti. Stačí se na to zeptat Karla Gotta. Jediným vysvětlením pro největší neprozrazenou konspiraci z Dallasu, které se stále věří, je skutečnost, že konspirátoři po tolika letech již zemřeli nebo jsou na odchodu a případná jejich svědectví zlikvidovali ti zbylí a nakonec všechny důkazy zlikviduje ten poslední, co za všemi nakonec „zhasne“. Myslím, že je není třeba likvidovat. Pachatel byl jediný a usvědčil sám sebe. Nejde jen o  kriminalistické důkazy, otisky, stopy, svědectví.

Významný americký spisovatel a novinář, autor slavného protiválečného románu „Nazí a mrtví“, Norman Mailer, se naučil rusky, aby mohl prostudovat ruské archivy a najít vše o Oswaldově pobytu v SSSR a napsat knihu „Americké tajemství“. Řada jiných psala také jen o Oswaldovi.

Podle všech byl Lee Harvey Oswald psychicky nemocný, lidově cvok. Od mariňáků ho vyhodili pro propagaci komunismu, říkali mu „komouš Oswaldovič“. Cítil se zneuznaný, pokládal se za velikána a toužil se proslavit. Tyranizoval svoji ruskou ženu Marinu (Prusakovová) a před střelbou na J.F.K. se pokusil o atentát na generála Tedyho Walkera. Objednal si italskou karabinu, pózoval s ní na dvoře a nutil Marinu, aby jej fotografovala. Do práce ten den se nechal odvézt kolegou, protože měl s sebou podlouhlý balík s „tyčemi na záclony“. Nevěděl, kde se usadit. Ze Sovětského svazu se vrátil do Států, pak chtěl zase zpátky a Kuba jej nepřijala. Kde měl hlásat komunismus? Jeho žena, pár jeho známých, matka ženy–nikdo ho nepovažoval za normálního, ani kolegové ze střelnice kam jezdil cvičit střelbu ze své italské karabiny. A že by Oswald byl jen jedním ze střelců? Dobře, zanechal pod oknem tři vystřelené nábojnice, dejme tomu, že dvě přidal. Vzal si je třeba ze střelnice, tam jich vystřílel dost. Ale kdo by šel do spiknutí s takovým cvokem? A kdyby i ostatní spiklenci byli lidé podobného ražení, na způsob kolegů MacMurphyho z Formanova filmu „Přelet přes kukaččí hnízdo“, jak to, že by atentát bláznů dávno nebyl prozrazen?

Nechtěl jsem opakovat, co bylo již tisíckráte napsáno, rozebírat všechny důkazy, ale o některých se zmínit musím, protože se takovým říká „kardinální“, Je to označení vycházející z matematiky, z tzv. „kardinálních čísel“. Největším důkazem pro spiknutí bylo přece zastřelení Oswalda Jackem Ruby. Šlo přece o klasickou likvidaci nebezpečného svědka a Ruby tento úkol přijal,neboť věděl, že má rakovinu a stejně zemře. Naprosto logická úvaha. Nikdy jsem  ale neslyšel, co udělal s penězi, které by za tuto službu dostal nebo koho jimi zajistil?

Nebo zavraždil vraha Kennedyho z pouhé filantropie? A že by chtěl ušetřit vdovu Jacquelinu Kennedyovou rozrušení z procesu s Oswaldem a jejího svědectví? To už je opravdu absurdní, takovou útlocitnost hledat u majitele nočního striptýzového klubu? Rovná se tedy popírání vražedné konspirace u atentátu na Kennedyho  popírání konspirace u zavraždění Oswalda Rubym? Nebo jde o setkání dvou naprosto jasných logik? Kdo potom zlikvidoval ostatní střelce, když jich mělo střílet více, kdo zlikvidoval ostatní konspirátory, ať již spolupracující s kýmkoli ze všech v úvahu přicházejících „Největších konspirátorů“,Castra, Johnsona, šéfa Mafie, šéfa KGB atd.

Myslím, že vysvětlení ať již u Oswalda nebo Rubyho je prosté. Oba byli psychopati, vyšinutí jedinci, nikoliv ilumináti, ale lidé, jejichž duševní pochody, se vymkly svému přirozenému chodu, ale z pohledu křesťanského, i Desateru přikázání. Tu největší záhadu dallaského atentátu-„likvidaci“ nebezpečného svědka Oswalda má podle mého názoru na svědomí nikoliv setkání „dvou logik“, ale setkání dvou magorů. Což je ovšem případ v dějinách atentátů nebo politických vražd, ojedinělý! Dá se to dokázat? Myslím, že ano. Svědčí o tom jeden, z průběhu celého Rubyho zmateného jednání od atentátu, nespekulativní důkaz.

Když se Jack Ruby vypravil dvůr místního vězení odkud měl být Oswald převezen do okresního vězení, znal od svých kontaktů z policie přibližně čas tohoto převozu. Cestou se ale zastavil ve Western Union, aby zaslal jedné své striptérce dlužných čtyřicet dolarů. I majitel nočního klubu může mít smysl pro pořádek, zejména, měl-li k této dívce bližší vztah. Postavil se do krátké fronty a peníze odeslal, čas odeslání byl pečlivě zaznamenán, Rubyho poznalo několik svědků a Ruby zanechal i svůj podpis. Žádná záhada, nic ke zkoumání. Záhada začíná, když Qswalda, a to se zpožděním proti původnímu časovému plánu vyvádějí z cely na dvůr věznice k přistavenému autu. Právě v tu dobu doráží Ruby a hned střílí. Dovede si někdo představit, že by najatý vrah přišel na poslední chvíli (musel přece na „poštu“), namísto toho, aby netrpělivě postával na dvoře jako ostatní novináři a svědci a čekal až mu představí (v obojím významu) jeho cíl?

Znal by dnes někdo jméno Jacoba Rubinsteina alias Jacka Rubyho, kdyby zemřel jako majitel skorobordýlku v Dallasu? Zato ho zná jako vraha Lee Harvey Oswalda! A stejně tak svět nezapomene na vraha Abrahama Lincolna, J.W.Bootha. A o to člověku s jinými duševními pochody  asi  šlo nejvíce. A navíc jeho již tak nezapomenutelné jméno bude provázet  závan tajemství, patřil také ke konspirátorům vraždy amerického prezidenta ? Kdo my  mohl pochybovat o tom, že patřil!?

A naposledy–poslední z tisíce důkazů sebraných Warrenovou komisí. Většina svědků ze sto čtyř osob na Dealeyho náměstí v době průjezdu prezidentské kolony vypověděla, že výstřely přišly ze skladu učebnic. Svědek Howard Brennan stojící před budovou skladiště učebnic po první ráně vzhlédl vzhůru a uviděl pušku ze  které vyšel druhý výstřel. Svědci Harold Norman, James Jarman a Bonnie Ray Williams se dívali na průjezd prezidenta z okna 5. poschodí, z okna nad nimi v šestém poschodí zazněly výstřely a pod ním se mezi krabicemi našla vražedná karabina s otisky Oswalda. Mnozí svědci se po výstřelech rozeběhli k železničnímu přejezdu a travnatému pahorku nad vozovkou, a protože i svědkovi S.M. Hollandovi stojícímu na železničním přejezdu se zdálo, že výstřely mohly přijít od plotu na pahorku, rychle doběhl na místo, kde přejezd navazoval na pahorek, ale žádného střelce ani nikoho se zbraní tam neviděl, jen jednoho muže, který z pahorku utíkal dolů a v ruce prý držel něco jako vysílačku.

Balistická expertiza zjistila, že všechny tři výstřely byly vypáleny z karabiny Manlicher-Carcano, se kterou se Oswald nechal svojí ženou Marinou vyfotografovat na dvorku svého domu před atentátem. A za odborníka se považuji i já. Oswald střílel na vzdálenost 80-100 metrů. Cíl se sice  pohyboval, ale na karabině byla namontována čtyřnásobně zvětšující optika. Pak bych cíl zasáhl i já, byť bych u americké námořní pěchoty nedosáhl ranku „sharpshootera“ (ostrostřelce) jako Oswald. A že nebylo možno vystřelit tři výstřely za 8,5 vteřiny? Znamenalo to jen dvakráte repetovat, natáhnout závěr, protože karabina byla opakovací nikoliv automatická. „Nejpřirozenější“ konspirativní teorie tvrdí, že první střílel Oswald, ale minul. Druhý výstřel měl přijít z budovy Dal-Tex a třetí smrtelný z travnatého pahorku od plotu. Podle jiné podobné teorie bylo dokonce  výstřelů šest.

Ať již dva jiné nebo dokonce pět, pak zbývá zodpovědět otázku, kde zůstaly pušky jiných střelců, když všechna podezřelá místa byla hned prohledávána. Hodil si jiný střelec (střelci) pušku přes rameno a klidně odešel (li) jako Oswald? Ten ovšem bez pušky. Takto by bylo možno rozebírat mnoho jiných důkazů, těch kardinálních je však jen několik.

Vedle výše uvedených-kdyby Oswald nestřílel na Kennedyho, proč by jinak při kontrole nedlouho po atentátu zastřelil policistu Tippita, který ho zastavil jen proto, že Oswald odpovídal popisu vysílaného na policejním okruhu? Proč by vůbec odešel rychle ze skladu učebnic? Proč by se pak schovával v kině, kam vběhl rozrušen? Proč, proč, proč? A jestliže byl jedním ze střelců, kam zmizeli ostatní? Je to jako v té předškolní říkánce.„Ve vodě byla  rybička. Kde je ta ryba? Kočka ji snědla. Kde je ta kočka? Do lesa utekla. Kde je ten les? Na prach shořel. Kde je….“

Proč jsem se stal z konspirátora antikonspirátorem? Přivedli mě k tomu moje zkušenosti advokáta a také v neposlední řadě případ popsaný v Příběhu české justice v tomto čísle Polygonu. Jednodušší vysvětlení je vždy lepší než složitější. Říká se tomu Occamova břitva.

A na závěr jiný příběh z onoho osudného dne v Dallasu. Příběh duchovní a možná i něco vypovídající o Božích záměrech. Prezident J.F.Kennedy byl jak známo katolík. Projížděje svojí poslední cestu dal dvakráte zastavit. Poprvé, když uviděl skupinu dětí s transparentem: „Pane prezidente zastavte a potřeste si s námi rukou.“ Podruhé dal zastavit u hloučku řádových sester, aby s nimi prohodil pár slov. A poté uviděl muže v tmavém s kolárkem. Byl to kněz Oskar Hubert z dallaského Kostela Nejsvětější trojice. Prezident se vztyčil ve voze a přátelsky mu zamával. Při druhém setkání, když mu o několik desítek minut tento kněz uděloval poslední pomazání, již nemohl. Byla jeho poslední cesta autem také přímou cestou k Pánu, od lásky vítajících a jejich dětí přes sluhy Boží?