Sumpersko.net

Paní Alice Vondráčková ze Šumperka trpěla dlouholetými chronickými bolestmi břicha. Na jaře loňského roku proto absolvovala gastroenterologické vyšetření, které odhalilo rakovinu slinivky břišní. Ještě v květnu se paní Vondráčková dostala do péče primáře Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc profesora Martina Lovečka, jenž se svým týmem nádor odstranil za asistence robota. Pacientka se dnes cítí zcela zdráva a pro profesora Lovečka a jeho kolegy má jen slova chvály za záchranu svého života.

„Sdělení diagnózy tumor pankreatu pro mě znamenalo obrovský šok a zásadní životní zlom. A okamžik naprostého chaosu - strach, stres, bezmoc a emoce, které se jen velmi těžko popisují. Najednou stojíte tváří v tvář vážné diagnóze, o které jste do té doby neměli ani tušení, a celý váš svět se během jediné chvíle zúží na vás a vaši nemoc,“ vzpomíná Alice Vondráčková. „A právě v této situaci se ukázalo, jak mimořádným lékařem a především člověkem pan profesor Loveček je. Vše mi srozumitelně, klidně a lidsky vysvětlil, během hospitalizace byl se mnou v osobním a každodenním kontaktu, a to bez ohledu na to, zda šlo o všední den nebo víkend. Ráda bych mu poděkovala nejen za vysoce odbornou, náročnou a precizní operaci, na které se podílel celý špičkový tým chirurgické kliniky nemocnice, ale především za lidský, vstřícný a mimořádně empatický přístup, který dnes bohužel není samozřejmostí,“ dodává.

„Paní Alici jsem poznal vloni v květnu, kdy jí byl diagnostikován nádor na slinivce. Jediným potenciálně léčebným postupem u tohoto onemocnění je poměrně složité operační odstranění nádoru společně s okolními tkáněmi a orgány - takzvaná pankreatoduodenektomie, tedy odstranění hlavy slinivky s nádorem, dvanáctníku, žlučovodu se žlučníkem, výtokové části žaludku, okolních mízních uzlin a kolemslinivkového tuku s nervovými pleteněmi. A také s následnou obnovou celistvosti zažívacího traktu spojením zbývající části slinivky, žlučovodu a žaludku s tenkým střevem v zájmu zachování všech trávicích funkcí, doplněné o pooperační protinádorovou onkologickou léčbu, nejčastěji chemoterapii,“ popisuje náročnou operační metodu primář Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc profesor Martin Loveček.

Paní Vondráčková měla dle jeho slov štěstí, že stádium nemoci a její fyzická konstituce umožňovaly provedení operace, a to s využitím robotického systému DaVinci. „Výkon jsme provedli vloni 9. června. Operace dělaná tímto způsobem je velmi šetrná a přesná s minimálním operačním traumatem a krevní ztrátou. Délka hospitalizace byla v tomto případě šest dnů a pacientka se tedy velmi záhy vrátila do svého rodinného prostředí a zázemí. Jedná se o velmi motivovanou dámu s velkým zájmem se vyléčit. Jsem rád, že jsme s naším týmem mohli být v její léčbě nápomocni a přejeme jí hodně štěstí,“ říká Martin Loveček.

Vedle profesionální práce celého zdravotnického týmu vyzdvihuje Alice Vondráčková především lidské jednání primáře Lovečka. „S takovým přístupem jsem se ve zdravotnictví dosud nesetkala. Ačkoliv šlo o mou první a pevně doufám i poslední takto závažnou operaci, pan profesor mi pomohl nejen jako špičkový odborník, ale především jako člověk, který dokázal pochopit, čím pacient prochází. Ano, lze namítnout, že je to ‚jeho práce‘. Jenže pro pacienta, který se ocitne v takové situaci, je nemocnice zcela neznámý a děsivý svět. Bloudíte po chodbách, absolvujete vyšetření, jste psychicky nepřítomní a v hlavě vám rezonuje pouze obava o vlastní život. I po propuštění do domácí péče jsme zůstali v každodenním telefonickém kontaktu. Každý den jsem ho informovala o svém zdravotním stavu, o tom, jak se cítím. A pokud se náhodou stalo, že jsem se neozvala, hned druhý den ráno přišel dotaz, zda je vše v pořádku,“ kvituje s vděčností paní Vondráčková.

A doplňuje: „Fakultní nemocnice Olomouc je velká nemocnice. Ale to, co ji skutečně tvoří, jsou lidé. A já vám z celého srdce přeji, abyste měli co nejvíce takových osobností, jakou je pan Martin Loveček. Jeho lidskost, pokora a respekt k pacientům jsou stejně důležité jako jeho mimořádná odbornost. Tuto podporu si pacient často ani neumí plně uvědomit, natož popsat, ale byla polovinou mého uzdravení. Pane profesore, zachránil jste mi život. Nikdy vám za to nebudu dostatečně vděčná.“