Sumpersko.net

Tentokrát byli nejrychlejší! Úvodní závod seriálu Rock Point – Horská výzva v Jeseníkách ovládla dvojice z Adidas outdoor týmu Libor Trtek a Stanistav Najvert. Jejich cesta za vítězstvím ale podle vyprávění nebyla nijak jednoduchá. Rozhover s vítězi vedl Patrik Pátek.

Chlapi, horská služba týden před startem upozornila, že závod bude hodně extrémní. Počasí se pak umoudřilo, ale jak to opravdu vypadalo na trati?

Libor: Pravda je, že Staňa mi sliboval běžecký závod a to trochu nevyšlo. Běhu tam bylo méně, než jsem čekal. Byl to těžký terén, hromada sněhu a na to nejsem moc zvyklý, takže mi to dalo hodně zabrat. Dalo se to ale zvládnout bez podpůrných prostředků, které organizátoři povolili. Problém byl akorát tehdy, když jsme přebíhali dvě sjezdovky, kde byl umrzlý manšestr, na kterém to jelo jako na bruslích. Tam by se třeba nesmeky opravdu hodily.

Napadlo vás na startu, že můžete být zlatí?

Stanislav: To bych neřekl. Kdyby nebyl sníh, mohl bych na to pomyslet, ale v tom sněhu to bylo otevřené. Kluci jsou kvalitní borci, takže kdyby se šlo třeba zítra, klidně to mohlo dopadnout jinak. Každoročně sem přijede několik super týmů, takže je s kým se nahánět.

S čím jste tedy do závodu šli?

Stanislav: S tím, abychom dopadli co nejlépe, ale to také bylo odvozeno od toho, že jsme si mysleli, že trať bude více běžecká, což, bohužel pro nás, nebyla. Hodně se bojovalo se sněhem, ale nakonec nám to vyšlo i přes všechny problémy, které jsme měli.

Vyvíjel se tedy závod lépe, než jste čekali?

Stanislav: Vyvíjelo se tak, jak jsme si mysleli. Chtěli jsme se držet kluků, kteří doběhli za námi. Známe se dobře, absolvovali jsme spolu několik tréninků, takže víme, co v sobě mají. Rozhodující byl asi moment, kdy jsem uklouzl na sjezdovce, sjel dolů do lesa a pak se musel vracet. To nás nějakým způsobem nakoplo a možná, že nám to dalo i nějakou energii, která ke konci rozhodla.

Kde se opravdu lámal chleba?

Stanislav: Myslím si, že se určitě lámal, když jsme vyběhli poslední kopec a začala rovina.

Libor: Trhat se to ale začalo po takovém desátém patnáctém kilometru. Od té doby jsme šli s klukama, co doběhli druzí. Ale jak říká Staňa, před cílem jsme to zkusili nakopnout a vítězství pro sebe urvat.

Co nakonec bylo nejhorší?

Stanislav: Ten můj pád na sjezdovce. Současně jsem někde v lese ztratil hůlku, bidon i čelovku, ale ta svítila, takže tu jedinou jsem našel. Zahučel jsem do lesa a v pádu jsem zavadil o strom. Nekontrolovaně jsem klouzal po sjezdovce, nemohl jsem vůbec nic udělat. Dopadlo to dobře, protože jsem čekal, že mě někde propíchne větev. Bylo to jak z nějaké reklamy, kdy se vám před očima mihne celý život.

Co je pro vás Horská výzva?

Stanislav: Každý si v ní najde něco jiného a každý do ní jde s něčím jiným. Pro někoho je výzva dokončit, někdo chce zaběhnout lepší čas než loni. V souhrnu je to opravdová poctivá sněhová výzva pro každého.

Libor: Jak už napovídá samotný název, je to výzva – člověk přemýšlí, zda to dá, za jak dlouho. Je super poměřit se s chlapama, když se sejde kvalitní osazenstvo. Ta konkurence je tu parádní, a proto to vlastně děláme. Navíc se tu potkáme s řadou kamarádů.

Co vás přiměje pět minut před půlnocí vyběhnout? Dokážete si závod užít?

Stanislav: Musím přiznat, že já bych raději vystartoval v sedm ráno, běžel ve slunečných brýlích, opálil se a i něco viděl. Mám rád hory, ale dnes jsem kromě několika hvězdiček na sjezdovce neviděl nic.

Libor: V tu noc si toho člověk moc neužije. Navíc, když máte metr sněhu, tak se spíš díváte pod nohy, nemáte čas sledovat výhledy. Užívat si vše začnete, až s postupným východem Slunce a pak, když se rozední. To člověka opravdu nakopne, ale v tu noc je to chvílemi na hlavu.

Co pak znamená vítězství?

Libor: Jednak pokořit ostatní, ale i sám sebe, protože konec je už je hodně o vůli a člověk musí vyhecovat sám sebe. Ke konci bojujete už jen sám se sebou. Velmi těžké bylo po tom Staňově incidentu dohnat vedoucí dvojici. Stálo nás to hodně sil, ale ve finále nás to hodně nakoplo. Byli jsme v určité euforii, když se nám to podařilo.