Sumpersko.net

Opakované vtíravé myšlenky a donekonečna prováděné rituální činnosti. Tak se projevuje obsedantně-kompulzivní porucha - neurotická duševní choroba, která je sice léčitelná terapeuticky a psychofarmaky, ale u některých těžších pacientů může taková léčba selhat. Právě toto se přihodilo u dvaačtyřicetiletého muže s touto poruchou, jemuž pomohli až specialisté z Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, a to s pomocí metody hluboké mozkové stimulace (DBS). Ta byla u pacienta s touto diagnózou využita vůbec poprvé v České republice.

„Hluboká mozková stimulace je moderní neurochirurgická metoda, při níž jsou do přesně vybraných struktur v mozku implantovány velmi tenké elektrody. Ty jsou napojeny na neurostimulátor uložený pod kůží na hrudníku podobně jako kardiostimulátor. Přístroj pomocí jemných elektrických impulzů moduluje funkci mozkových okruhů odpovědných za vznik konkrétního onemocnění,“ popisuje metodu DBS primář Neurochirurgické kliniky FN Olomouc docent David Krahulík.

Hluboká mozková stimulace se nejčastěji používá u neurologických onemocnění, jako jsou Parkinsonova choroba či esenciální třes. „Určena je pro pacienty s velmi těžkým, dlouhodobým a na běžnou léčbu nereagujícím onemocněním. Teprve pokud selžou léky, psychoterapie i další postupy, zvažuje se neurochirurgická léčba, a to vždy v úzké spolupráci indikujícího lékaře,“ dodává docent Krahulík.

Vůbec první využití metody DBS u pacienta s obsedantně-kompulzivní poruchou v České republice provedli olomoučtí neurochirurgové u dvaačtyřicetiletého muže dlouhodobě hospitalizovaného v Psychiatrické léčebně Šternberk. „Pacient trpí těžkou formou obsedantně-kompulzivní poruchy, která dostatečně nereagovala ani na rozsáhlé kombinace psychofarmak, ani na psychoterapii či elektrokonvulzivní léčbu. Jeho stav se postupně zhoršoval a rituály a obsese mu zabíraly i několik hodin denně, což výrazně omezovalo jeho běžný život, ale i možnost péče o něj. V těžších obdobích například nebylo možné pacienta uložit do lůžka a celou noc trávil sezením v jídelně oddělení,“ konstatuje klinický psycholog Psychiatrické léčebny Šternberk Tomáš Spáčil.

„Na základě společné konzultace s kolegy ze Šternberka jsme vyhodnotili, že pacient splňuje kritéria pro možnost použití hluboké mozkové stimulace. V souladu se zkušenostmi světových léčebných center jsme implantovali elektrody do ventrální části capsuly interny a ventrální striaty. Tato oblast tvoří klíčový uzel mozkových okruhů odpovědných za vznik obsesí, nutkavých rituálů a úzkosti. Stimulace těchto drah může snížit jejich nadměrnou aktivitu a tím zmírnit projevy onemocnění,“ vysvětluje David Krahulík.

Operace byla provedena v celkové anestezii a následovala několikatýdenní fáze ladění stimulace. „Ta je u psychiatrických diagnóz obzvlášť důležitá, protože správné nastavení se hledá postupně a efekt můžeme sledovat až za určitou dobu. Pacient byl už dlouhodobě hospitalizován a jeho stav je výrazně chronický, takže jsme nepředpokládali, že by mohl být zcela vyléčen. Naším cílem bylo především zlepšení kvality jeho života. Po aplikaci hluboké mozkové stimulace se sice jeho stav dočasně zhoršil, ale aktuálně je již znatelně lepší. Jím prováděné rituály netrvají tak dlouho, muž v doprovodu chodí ven, a pokud to stav dovolí, navštěvuje i tělocvičnu, kde předtím nebyl řadu let. Celkově lze konstatovat, že pro naši kliniku a terapii psychiatrických onemocnění jde o významný milník a současně o příklad excelentní spolupráce mezi celou naší nemocnicí a Psychiatrickou léčebnou Šternberk, která se na péči o pacienta zásadně podílí,“ uzavírá docent David Krahulík.