Sumpersko.net

Bohatá historie olomoucké roty Aktivních záloh se začala psát na jaře 2004. Pěší rota byla vytvořena v tehdejších Sochorových kasárnách, odkud se později přestěhovala do prostor v Hanáckých kasárnách a následně po jejich opuštění spolu s Krajským vojenským velitelstvím do Žižkových kasáren.

Je podřízena řediteli Krajského vojenského velitelství. Jednotka pravidelně absolvuje cvičení podle ročního plánu přípravy. To poslední proběhlo v polovině března v Jeseníkách. Pro manévr pěších čet byl vybrán těžký terén v okolí kóty Orlík.

Výchozím bodem byla osada Rejvíz, kde instruktoři 71.mpr. provedli prověrku secvičenosti družstev, které poté vyrážely do horského terénu, který ukázal, že zima v horách stále vládne. Náročný terén, sněhová pokrývka a další nečekané komplikace sice značně zpomalily postup jednotek do stanoveného cíle, ale současně prověřily rozhodnost velitelů družstev ve všech směrech.

Prověrkou prošla i improvizovaná četa logistiky, která pro pěší čety připravila na sněhové pokrývce ubytování a stravování. Cvičení bylo označeno jako jedno z nejnáročnějších, které kdy rota absolvovala. Nejeden z vojáků roty přiznal, že si sáhnul na dno svých sil. Na druhé straně se rovněž ukázalo, že rota si v kritických a náročných podmínkách umí poradit a je připravena plnit stanovené úkoly.  

Více o cvičení prozradili v rozhovoru zástupce velitele roty nadporučík Martin Pelnář a velitel 1. čety poručík Martin Vaňourek.

Můžete přiblížit složení roty, která se výcviku zúčastnila?

Martin Vaňourek: Pěší rota při Krajském vojenském velitelství v Olomouci, je nositelem čestného názvu „Pěší rota plk.gšt. Vladimíra Taláška“. Poměr mužů v jednotce je většinový, ale působí zde pět žen, které muži respektují. Jedna z nich je dokonce zástupce velitele družstva, která v nepřítomnosti velitele družstva velela, což právě na tomto cvičení se ukázalo, že i žena může být dobrý velitel.  Vzhledem k fyzické a psychické náročnosti vojenského výcviku je hlavní prioritou kondice a schopnost samostatného rozhodování každého vojáka, kde civilní vzdělání není rozhodující při plnění stanovených úkolů. Míra vzdělání je odlišná, minimální vzdělání je výuční list, ale v jednotce jsou i absolventi vysokých škol.

Jak dlouho trvala příprava cvičení?

Martin Vaňourek: Pro vojáky to byla otázka přípravy výstroje a dalšího materiálu pro vojenské cvičení, pro velitele pak téma na několik týdnů. Bylo zapotřebí vybrat trasu, provést její rekognoskaci, průchodnost komunikací pro vojenská vozidla, souhlasy a povolení vlastníků pozemků, na kterých jednotka tábořila a cvičila. Krajské vojenské velitelství pak zařídit zásobování a naplánování všech úkolů pro podřízené stupně, aby vše bylo zajištěné a připravené.

 

Do jaké míry se podepsalo nepříznivé počasí druhého dne na jeho průběhu?

Martin Vaňourek: Nelze jednoznačně říci, že by se nepříznivé počasí podepsalo na jeho průběhu, pouze ovlivnilo rychlost postupu pěších družstev stanoveným terénem. Každý voják musí být připraven a pochopitelně vybaven na jakoukoliv změnu počasí a je pak na jednotlivých velitelích, aby své vojáky dovedli na stanovené místo v takovém stavu, aby jednotka byla schopna plnit bojové úkoly. Velitelé v dané situaci pouze přizpůsobili trasu a směr postupu podmínkám, které nastaly. Tedy vyhledali takové trasy, aby dorazili do cíle, které jim určil velitel roty.

Jak hodnotíte cvičení Orlík 2017?

Martin Vaňourek: Toto cvičení je považováno za jedno z nejnáročnějších, protože bylo zaměřeno především na fyzickou kondici a práci s mapou. Jeseníky i v polovině března ukázaly, že jsou náročným horským terénem, kde musí být voják připraven na změnu počasí, terén a další nečekané komplikace. Zatím co na počátku přesunu nebyl sníh a bylo patrné přicházející jaro, v oblasti kóty Orlík jednotky si musely prošlapávat cestu hlubokým a mokrým sněhem, posléze i blížící se večerem a příchodem tmy. Dále v tomto horském terénu, kte rý byl vybrán, museli vojáci spoléhat na kompas a mapu, jelikož například chytré telefony s mapovou aplikací by zde ani  nefungovaly a vojáci se asi na takové zařízení nesmí spoléhat, protože v reálném konfliktu by mobilní sít neexistovala. Jednotka rovněž velmi dobře zvládla materiální zátěž, kterou si každý voják musel nést na zádech sám – náhradní oděv, potraviny a tekutiny na 24 hodin, zdravotní potřeby a další materiál, na který se může voják v horách spolehnout. Svoji úlohu zde sehrála i psychologická situace, kdy unavený voják si musel připravit nocleh ve stanech, kde se netopilo a kde se dalo použít jen světlo ze svítilen, nebyla možno st si usušit oděv, ani boty a to vše s vědomím, že ráno je budíček a další náročný přesun po horských hřebenech.

Byl jste účastníkem výcviku aktivních záloh v Jeseníkách. Jak bylo náročné pro Vás?

Martin Pelnář: Cvičení „Orlík 2017“ bylo fyzicky náročné pro všechny příslušníky naší roty AZ, a to vzhledem ke klimatickým podmínkám, které na trase pochodu panovaly. Nicméně všichni vojáci  splnili úkol daný v bojovém rozkaze, absolvovali plnou trasu pochodu a splnili i taktické cíle, které byly vytyčeny. I pro mne osobně bylo cvičení fyzicky náročné, nejvíce trasa mezi Orlíkem a Sedlem Videlského kříže.

Můžete přiblížit obtížnost jednotlivých úseků s přihlédnutím k proměnlivému počasí

Martin Pelnář: Nejnáročnější byla trasa mezi Orlíkem a Sedlem Videlského kříže, po trase byly poměrně vysoké závěje sněhu, takže jsem místy používal i sněžnice, navíc v posledním úseku před Sedlem Videlského kříže jsme přerozdělili v naší pochodové skupině zátěž  a výstroj tak, aby každý jednotlivý voják nesl přibližně stejnou hmotnost. Padající sníh s deštěm přispěl k vyšší náročnosti pochodu a cca jeden kilometr před Sedlem Videlského kříže jsme podle plánu cvičení cvičili přesun těžce raněného na vojenských polních nosítkách. I když jsme se v nesení figuranta – zraněného – střídali, byl tento poslední kilometr zřejmě nejnáročnější a do tábora jsme dorazili před dvaadvacátou hodinou.

Výcviku se zúčastnily také ženy, jak si vedly?

Martin Pelnář: Cvičení se zúčastnily dvě ženy, z toho jedna na pozici velitele družstva a druhá jako příslušnice družstva. Protože jsme úkoly plnili v samostatných pochodových družstvech po cca deseti vojácích, nebyl jsem bezprostředně přítomen v jednotkách, kde ženy byly zařazeny, ale podle informací, které mám k dispozici, si zejména velitelka družstva vedla velmi dobře, fyzicky pochod zvládla bez problémů a navíc taktické situace jako velitelka zvládala na velmi dobré úrovni.

Kolik let patříte k aktivním zálohám?

Martin Pelnář: Příslušníkem Roty aktivních záloh plk. gšt. Vladimíra Taláška in memoriam jsem téměř šest let, nastoupil jsem na pozici střelce, poté jsem byl zařazen do ženijního družstva, posléze na post velitele čety a od poloviny minulého roku jsem byl ustanoven do funkce zástupce velitele roty.

Kolik obdobných výcviků máte za sebou?

Martin Pelnář: Každý kalendářní rok absolvuje naše rota několik cvičení, a to od dvoudenních až po devítidenní s různými náměty a taktickými úkoly. Většina výcviku probíhá ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá, v posledních dvou letech ale absolvujeme výcviky i v jiných regionech. Část cvičení je plánována na úrovni Krajského vojenského velitelství Olomouc, část výcviku, a to především dvoudenní pochodová cvičení plánujeme samostatně, vždy je však třeba schválení nadřízeného stupně.

Které z nich považujete za neobtížnější a proč?

Martin Pelnář: Nejnáročnější cvičení jsme absolvovali v minulém roce. Jednalo se o cvičení „Hradba“ a následně  „AMPLE-STRIKE“. Cvičení „Hradba“ probíhalo v období Velikonoc, bylo celé realizováno na Libavé a cílem bylo prověřit připravenost aktivních záloh k plnění reálných úkolů. I když mám osobně mnoho výhrad k režimu cvičení a způsobu zadávání úkolů, musím konstatovat, že náročnost byla zřejmě největší ze všech absolvovaných cvičení, některé dny jsme trávili výcvikem a přípravou na další zaměstnání více než patnáct hodin denně, takže psychická i fyzická zátěž byla reálná a předpokládám, že stejná by byla i v rámci reálného nasazení. Na cvičení „AMPLE-STRIKE“ v Náměšti nad Oslavou naše rota spolu s dalšími jednotkami z jiných regionů cvičila podporu a ostrahu letecké základně, kde probíhalo mezinárodní cvičení. Zde jsem měl možnost být součástí tzv. TOC – taktické operační centrum, odkud jsme řídili taktická cvičení podřízených jednotek a dokonce jsem možnost velet jednotkám prostřednictvím bezpilotního prostředku – dronu.

Jaký je počet cvičení armádních záloh v kalendářním roce a jejich délka?

Martin Vaňourek: Podle zákona je možné v případě Aktivní zálohy odcvičit v kalendářním roce 28 dnů. Je ale na velení roty a řediteli Krajského vojenského velitelství, jak si tento počet dnů rozdělí a připraví na to jednotlivá cvičení. Ty bývají zpravidla od dvou do devíti  dnů, několikrát v roce.

Jaké další výcviky má jednotka letos před sebou?

Martin Pelnář: Naší jednotku čeká v květnu sedmidenní cvičení ve vojenském prostoru Libavá a součástí tohoto výcviku bude i taktické cvičení v Jeseníkách, kde budeme nacvičovat střežení objektu důležitého pro obranu státu. Dále máme naplánován pěší přesun jednotky přes Rychlebské hory a v říjnu další sedmidenní komplexní cvičení k upevnění střeleckých a taktických dovedností naší jednotky.  

Kam se může obrátit zájemce, který chce rozšířit řady armádních záloh.

Martin Vaňourek: Kontaktním místem je rekrutační pracoviště APres, webové stránky army.cz nebo Krajské vojenské velitelství Olomouc, kde lze získat maximální množství informací.