Sumpersko.net

Kardiochirurgové ve Fakultní nemocnici Olomouc provedou ročně stovky plánovaných i akutních operací. Jejich specializované chirurgické výkony pomáhají pacientům vyřešit nemoci srdce a velkých cév, ať už jsou to postižení srdečních chlopní, věnčitých tepen, hrudní aorty nebo léčba srdečních tumorů. Rekonstrukce hrudní stěny součástí hlavního operačního programu není. Výkon je to ale pro Kardiochirurgickou kliniku FN Olomouc výjimečný. Metoda, která k léčbě poškození hrudní kosti a žeber využívá kostní štěp od zemřelého dárce, vznikla totiž právě tady. Za třináct let od doby, kdy ji lékař Martin Kaláb použil poprvé, se díky ní do běžného života vrátily již desítky pacientů. Dnes jeho techniku standardně využívají chirurgové v našich i zahraničních nemocnicích.

V souvislosti se svou technikou Martin Kaláb odmítá používat superlativy a jakékoliv přehnané přívlastky. „Není to žádná extra věda. Začínal jsem na ortopedii a všeobecné chirurgii. A téměř jako řemeslník jsem si pospojoval praktické zkušenosti, které mě společně se šťastnými náhodami a okolnostmi dovedly až k tomu, že jsem vyzkoušel něco nového a ono to fungovalo,“ konstatuje lakonicky.

„Něco nového“ vyzkoušel poprvé v roce 2011. S kolegou Martinem Molitorem z Oddělení plastické chirurgie tehdy přemýšleli, jak by mohli pomoci pacientovi se ztrátovým defektem hrudní kosti a přilehlých žeber. „Uvažovali jsme, jak tu ztrátu přemostit, předlahovat. Ten defekt byl totiž natolik masivní, že hrozil vznik píštělí a dlahy samotné by bez podkladu nevydržely zátěž.  Po konzultaci s profesorem Lonským, který mě podržel a nechal mě navrhovaný postup vyzkoušet, jsme se obrátili na tehdejší Národní centrum tkání a buněk v Brně. Vedla ho tenkrát primářka Barbara Kubešová. Nabídla nám, abychom si v depozitu vybrali vhodný transplantát. My si vzali plochou lebeční kost a říkali si, že to zkusíme a uvidíme. Byla to pro nás úplně poslední volba. A ono se to chytlo! Pacient odešel domů po svých, přestože původní prognóza byla, že se domů už vůbec nepodívá,“ vzpomíná na vůbec první případ úspěšného použití tzv. alogenního štěpu kardiochirurg Martin Kaláb.

Transplantát lebeční kosti sice pomohl zacelit defekt hrudní kosti, ale nezaplnil veškeré mezery, které poškozením hrudního koše vznikly. Lékaři museli ještě využít kostní dřeň z dalšího štěpu, aby nedostatky upravil. „Když jsme provedli kontrolní vyšetření na CT, zděsil jsem se, protože jsem myslel, že se v místě operace objevil těžký zánět, ale právě naopak, skvěle se to hojilo. Takže jsme měli radost, že to zafungovalo,“ usmívá se Kaláb.

Po prvním úspěchu olomoučtí kardiochirurgové začali metodu využívat častěji a postupně ji precizovali. Zatímco při premiéře využili lebeční kost, pro následující případy vypracovali zcela novou techniku přípravy a použití allogenního štěpu prsní kosti odebrané v rámci multi-tkáňového odběru z těla zemřelého dárce. A jejich řešení mělo nejen léčebný efekt, ale přineslo jim také respekt a uznání kolegů v České republice i v zahraničí.

Když bylo případů úspěšného užití metody více, publikovali výsledky v domácích i zahraničních odborných časopisech. „Transplantace allogenního kostního štěpu v léčbě rozsáhlých post-sternotomických defektů“, jak zní titul jednoho z odborných článků, je sice originální metodou, vyvinutou a dále rozpracovanou na Kardiochirurgické klinice FN Olomouc, ale Martin Kaláb uznává, že nad podobným řešením ve stejné době přemýšleli i zahraniční lékaři. „My jsme to publikovali jako první ve světové literatuře, a to v souvislosti s ischemickým pacientem. Jen měsíc po nás publikoval podobný postup kardiochirurg z italské Padovy Andrea Dell'amore, ale v souvislosti s onkologickým pacientem. Jsem s ním pořád v kontaktu,“ doplňuje olomoucký kardiochirurg.

V čem spočívá přidaná hodnota jeho řešení? „Jednoduše – ve stabilitě rekonstruované hrudní stěny. Zkoušely se na to různé materiály a postupy – titanové pláty, cementy, často se s defekty nedělalo nic a počítalo se s přirozeným zahojením. Jenže deficitem těchto řešení byla nestabilita, nic nebylo dlouhodobě udržitelné. A právě stabilita je v těchto případech a pro kvalitu života pacientů to nejdůležitější,“ zdůrazňuje Martin Kaláb.

Jeho metoda v roce 2013 získala také Discovery Award. Ta je z iniciativy společnosti Novartis udělována výzkumníkům do čtyřicet let, kteří se zasloužili o výjimečný posun na poli výzkumu v medicíně a farmacii. „Náš postup jsme prezentovali v prestižní světové odborné literatuře, a to včetně té americké. Byli jsme pozvaní i na řadu kongresů, například do Barcelony, Edinburghu, Astany, Splitu. Takže svým způsobem už jsme si slávy užili dost. Teď už je to pro nás v podstatě rutinní postup. Ale ještě pořád se mi ozývají kolegové z jiných nemocnic u nás nebo i ze Slovenska, s nimiž některé případy konzultuji,“ potvrzuje přetrvávající zájem o spolupráci olomoucký kardiochirurg, který své náročné výkony a skládání speciálních tvarovatelných titanových dlah v hrudi pacientů přirovnává s nadsázkou ke skládání stavebnice Merkur.

Jeho Merkur už ale pomohl desítkám pacientů. Jedním z posledních byl muž, kterému při srdečním kolapsu v linkovém autobusu sice zachránili život, ale resuscitace a masáž srdce probíhala s takovou silou, že to hrudní koš nevydržel. Ročně přitom z FN Olomouc odcházejí s hrudníkem vyztuženým kostním štěpem a speciálními titanovými dlahami tři, čtyři pacienti. Za třináct let už jich tedy jsou desítky. „Byl mezi nimi muž řešený ve spolupráci s hrudními chirurgy, kterého býk přimáčkl na stěnu, nebo mladík, který ještě jako dítě prodělal kardiochirurgickou operaci a desítky let měl potíže s hnisající ránou a teprve díky jeho výkonu se nestyděl jít na bazén,“ připomíná si konkrétní případy Martin Kaláb. „Byli i takoví, jejichž reakce mě rozesmály. Třeba starší muž, který by bez naší operace umřel, ale stejně si postěžoval, že kvůli nám nemůže plavat,“ usmívá se kardiochirurg.