Sumpersko.net

Potíže při chůzi, nemožnost účastnit se řady sportovních aktivit, estetický hendikep a s ním i snížené sebevědomí. To jsou jen některé nepříjemné obtíže, s nimiž se musejí vyrovnávat lidé, kteří mají jednu dolní končetinu kratší než druhou, často i jinak zdeformovanou, a to obvykle již od narození. Jako jedni z mála v České republice jim umějí díky operativnímu využití speciálních natahovacích hřebů pomoci odborníci z Ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. V péči přitom mají dětské, ale i dospělé pacienty a vedle dolních končetin touto metodou zvládnou prodloužit i horní. 

„V minulosti se k podobným korekcím používaly zevní fixátory, které však kvůli tomu, že prostupovaly po dlouhou dobu kůží, měly vedle infekčních také mechanické komplikace. Nyní mají specialisté, kteří se tímto druhem operací zabývají, k dispozici dlouhé vysouvací hřeby, jimiž se dají kosti prodlužovat pomocí různých způsobů pohonu jejich výsuvu. Díky tomu že jsou tyto hřeby celou dobu schovány pod kůži, nic z těla netrčí, takže takřka nehrozí infekční komplikace a i ty mechanické jsou výrazně méně časté,“ uvedl tiskový mluvčí Adam Fritscher.

„Metoda, při níž se obvykle do kosti, ale někdy i vedle ní vloží titanový hřeb s magnetem, jenž způsobí natahování kosti, je náročná jak pro samotného pacienta, tak v případě dětí i pro jejich rodiny. Po zákroku je kromě každodenního přikládání externího pohonného magnetu potřeba hlavně neustále cvičit klouby a protahovat svaly, aby došlo ke kýženému efektu. Například u prodloužení o čtyři centimetry trvají tyto procedury většinou kolem tří až čtyř měsíců,“ popisuje lékař Ortopedické kliniky FN Olomouc Karel Ročák, který se tomuto druhu operací věnuje. Podobné komplexní složité rekonstrukce se přitom v tuzemsku dělají již jen v Praze a Brně.

V současné době se po „prodlužovacím“ zákroku zotavují mimo jiných dva z jeho pacientů, které k sobě váže velmi blízké pouto. Sedmiletá Ema z Přerova se narodila ve zlínské porodnici a na tamním novorozeneckém oddělení o ni pečoval lékař Michal Horňák. Oba se shodou okolností po letech sešli jako pacienti na Ortopedické klinice olomoucké fakultní nemocnice v péči doktora Ročáka.

„Emě jsme začali narovnávat nohu přibližně před rokem, a protože byla kratší než ta druhá, museli jsme jí kvůli malému průměru kosti voperovat dva hřeby - jeden tenčí vodicí přímo do kosti a druhý natahovací těsně vedle ní. Teď už je ve stavu, kdy další operaci neplánujeme, nyní je naším cílem rozcvičit kotník, aby byl pokud možno plně hybný,“ popisuje průběh léčby dívenky Karel Ročák.

A právě čerstvě narozená Ema byla před lety jednou z prvních pacientek lékaře Michala Horňáka na jednotce intenzivní péče novorozeneckého oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Shodou okolnosti i doktor Horňák je nyní v péči olomouckých ortopedů pro podobnou diagnózu. „Karel Ročák je pracovní kolega mého spolužáka ze školy. Když jsem se od něj dozvěděl, že tuto metodu v Olomouci používají, obrátil jsem se na něj. A s Emou jsme se zde po letech setkali,“ říká s úsměvem Michal Horňák.

„V tomto případě se jedná o složitější deformaci nohy, kdy jsme museli srovnat dlouhou kost v bérci na několika místech a následně ji natahovat a pak jsme ještě museli srovnat nohu pod kotníkem. První výkon proběhl zhruba před půlrokem, následovaly další dva a nyní už mají obě končetiny stejnou délku. Pana doktora Horňáka ještě čekají kontroly, rehabilitace a cvičení a po nich by se měl zapojit do běžného života,“ uzavírá Karel Ročák.