Sumpersko.net

Realizační tým šumperských Draků se na začátku sezóny rozšířil o dalšího člena. Stal se jím teprve pětadvacetiletý rodák z Liptovského Mikuláše Peter Pútec.

Peter v novém ročníku zastává funkci trenéra gólmanů, přičemž spolupracuje nejen s muži, ale také s mládeží. Na starost dostal šumperské brankáře všech věkových kategorií. Kromě trénování na ledové ploše se rovněž věnuje trénování za pomocí nejnovějších moderních technologií. Nedávno dokonce založil hokejovou akademii PP Goalie Academy se sídlem v Ostravě. A právě tato akademie je zaměřena na trénink ve virtuální realitě. Co konkrétně je náplní jeho práce a jak se mu v Šumperku zatím pracuje? Obsáhlý rozhovor připravila redakce Draci Šumperk.

Petře, máte za sebou hokejovou minulost. Kdo vás k hokeji přivedl a jaké byly vaše začátky?

K hokeji mě přivedla mamka a dá se říct, že také škola. Se školou jsme chodili na bruslení, tam mě to začalo bavit, a dokonce mi to i šlo, tak jsem u toho zůstal. V Liptovském Mikuláši jsem byl až do juniorky, tam se nějaký úspěch podařil a potom jsem odešel do Česka.

Vyzkoušel jste v začátcích všechny pozice, nebo jste hned věděl, že chcete být gólmanem?

Do brány jsem se postavil docela brzo, ale vyzkoušel jsem si všechny pozice. Do brány jsem se tlačil jenom na ledě, mimo led mě to nelákalo.

Během své kariéry jste měl možnost vyzkoušet si zahraniční angažmá ve Švédsku. Jaké to bylo?

Angažmá ve Švédsku bylo hodně krátké, ale určitě to byla zajímavá zkušenost do života. Ta mentalita lidí a celkový přístup je úplně jinak nastavený. Tam jde vidět, že se dá v hokeji i jinak fungovat. Dalo mi to hrozně moc jak z lidského, tak z hokejového hlediska.

Kromě Slovenska a Švédska, jste si zahrál také českou soutěž. Dokázal byste hokej ve všech těchto zemích porovnat?

Myslím si, že slovenský a český hokej je hodně podobný, co se týče mentality a nastavení. Ta česká liga má trošku vyšší úroveň. Ve Švédsku jsem si vyzkoušel nižší ligu, takže to úplně porovnat nedokážu. Spíše mě tam zaujala ta mentalita, jak je nastavená, přístup trenérů k hráčům, a naopak hráčů k trenérům. Vše okolo hokeje je úplně na jiné úrovni, jak jsem už zmiňoval.

Nedávno jste si dokonce zkusil univerzitní ligu za Ostravu. Jak kvalitní tato liga je?

Já jsem si zkusil univerzitní ligu za tým BO Ostrava hned ten první rok, co se tato liga začala hrát. Takže to bylo takové rozkoukávací, ale parta byla dobrá. Určitě se to nedá porovnat s profesionálnějším hokejem. Některé týmy ale mají velmi pěkné zázemí. Já tomu fandím. Myslím si, že to má nějaký potenciál. Je fajn, že se studium dá sloučit s hokejem, protože doteď se kluci vždy museli rozhodovat mezi studiem a hokejem.

Bývají tyhle zápasy třeba vyhrocenější? Přece jenom se jedná o souboj univerzit…

Určitě je to emotivnější. Kluci si to více užívají a je tam taková ta lehkost. Nejde tam o žádný postup či sestup a kluci neberou žádný ohodnocení, jako je tomu v profesionálním hokeji. Jde tam vidět upřímnost a láska k hokeji jako takovému. Pro mě byl asi největší zážitek chytat derby ostravských univerzit. Stadion byl vyprodaný a ta atmosféra byla neskutečná. Klobouk dolů před všemi.

Je vám teprve pětadvacet let. Proč jste v tak brzkém věku skončil s hokejem?

Asi úplně nemám konkrétní důvod, proč jsem s hokejem skončil. Prostě se to tak nějak vyvrbilo. Když jsem byl na Slovensku, tak se nám v dorostu a v juniorce nějaké úspěchy povedly. Potom jsem odešel do Česka, konkrétně do Karviné. Tam to neprobíhalo tak, jak jsem si myslel, takže jsem to možná nezvládl po psychické stránce.

V Šumperku plníte roli trenéra gólmanů. Jak jste se k trénování dostal?

Navážu na předchozí otázku. Jelikož ta hokejová kariéra nebyla úplně taková, jakou jsem si představoval, tak jsem to vzdal a dal jsem se na trenérskou dráhu. To byl asi takový ten hlavní impuls. V Česku jsem tedy začal trénovat a myslím si, že jsem se v tom našel. Hrozně mě to baví.

Říká se, že dobrý trenér brankářů by měl mít ideálně brankářskou minulost. Souhlasíte s tím?

Tak určitě nějaké zkušenosti musí mít. Samozřejmě je to pro trenéra jenom plus, když může předat svoje zkušenosti a nějak poradit. Hlavně teď už ten hokej jde strašně dopředu a rychle se vyvíjí. Je potřeba neustále se vzdělávat a sledovat nové trendy. Takže za mě je důležitější jít stále s dobou a nezaspat.

Kde všude jste už trénoval?

Gólmany jsem trénoval v Karviné, asi rok v Porubě, potom chvilku v Košicích v Liba Academy a teď teda v Šumperku.

Co vás do Šumperku přivedlo?

Do Šumperku mě přivedlo angažmá v mládeži. Dostal jsem nabídku jít trénovat mládež, kterou jsem přijal. Takto nějak jsem si našel cestu sem. Zrovna jsem byl na volné noze, protože díky Covidu se tak nějak všechno přerušilo a vedení šumperské mládeže si mě vyhledalo a informovalo se přes Jakuba Dohnála.

Jak se vám v novém působišti zatím pracuje?

Je to super. Mám tu volnou ruku a všechno je podle mě nastavené. Kluci jsou pracovití. Je vidět, že s některými se ještě nepracovalo. Ale jsem rád, že poctivě makají a myslím si, že máme i super vztahy. Kluci mě berou, já se snažím je do ničeho netlačit a myslím si, že to milují. Trénuji vlastně všechny věkové kategorie od nějaké čtvrté třídy až po A-tým.

Co je náplní vaší práce?

U mládeže se starám především o vývoj. U nejmladších se snažím o to, aby chytili nějaký vztah k tomu chytání. Tam to ještě úplně není o technice, ale spíše o tom, aby to toho brankáře bavilo. Čím jsou kluci starší, tím postupně přidáváme nějaké základní věci. Je to hodně o ledě ale také hodně o tréninku mimo led. Ty speciální tréninky brankářů mimo led nám trošku dělají problém, protože na zimáku nemáme k dispozici žádnou místnost. Škoda, že se ta přístavba zrušila, to by nabralo úplně jiný směr. S dorostem a juniorkou se pak už pracuje v podstatě podobně jako s A-týmem. U nich se už zabýváme i rozbory videí, snažíme se pracovat už na větších detailech, a hlavně spolu hodně komunikujeme.

Máte nějakou roli i v zápase?

U mládeže během zápasu nemám žádnou roli. Tam jim nechávám určitou volnost, aby se kluci rozvíjeli. Až po zápase spolu diskutujeme, co mohlo být lepší a řešíme to potom i na ledě před tréninkem, když je k tomu prostor. Co se týče mužů, když jsem během zápasu zrovna přítomný, mám na starost kameru za bránou. Tam už to potom řeším s trenérským týmem.

Trenérský štáb určuje, kdo bude v daném zápase jednička. Nechávají si od vás poradit?

My mezi sebou neustále komunikujeme, takže i nasazení brankářů řešíme. Rozhodující slovo má vždy hlavní trenér, ale řešíme to spolu a radíme se, za což jsem rád.

Jste zatím spokojený s vašimi svěřenci?

Jsem spokojený. Vojta Mokry, Martin Holík, ale i Matěj Křupka, všichni jsou šikovní a pracovití a myslím, že jsme si dokázali najít společnou cestu. Berou mě, věříme jeden druhému a ta komunikace je perfektní. Sami kluci si už něčím prošli, takže nejen já pomáhám jim, ale také oni pomáhají mně.

Vojta Mokry v současnosti podává skvělé výkony, v čem je jeho nejsilnější stránka?

Vojta je strašně rychlý, to asi vidí každý. Takže si myslím, že hodně těží právě z té rychlosti.

Myslíte, že má před sebou velkou budoucnost?

Toť otázka. Má to dobře našlápnuté, ale čeká ho ještě dlouhá cesta. Musí ještě hodně pracovat, ale věřím tomu, že ano.

Pojďme se podívat na tréninky. Můžete nám přiblížit, jak přesně probíhají vaše tréninky?

Naše tréninky s gólmany probíhají tak, že na led chodíme vždy nějakých patnáct minut před tréninkem celého týmu. A tam právě řešíme přípravu zrovna podle toho, jaká část sezóny je. Když máme chvíli volna od zápasů, jako teď například, tak trošku přidáváme na intenzitě. Naopak když je zápasová příprava tak řešíme techničtější věci, připravujeme se individuálně na každého soupeře a snažíme se dostat brankáře do pohody, aby to fungovalo.

Jak moc je důležitá mentální stránka gólmana?

Mentální stránka je velmi důležitá, každý gólman se musí naučit zpracovat ten tlak. Myslím si, že minimálně sedmdesát procent je o hlavě a nastavení.

Jak přesně připravujete gólmany na jednotlivé protivníky?

Na jednotlivé soupeře se připravujeme spolu s trenérským štábem. Sledujeme různé videozáznamy a všechno spolu rozebíráme. Martin Janeček s Lukášem Majerem si rozdělili útok s obranou, já mám na starost gólmany, ale všechno konzultujeme spolu. Já se snažím rozebrat zákroky soupeře a najít jeho slabiny.

Podívejme se na celou brankářskou trojici. Mají kluci velký potenciál?

To je zákeřná otázka. Všichni gólmani jsou mladí. Potenciál tam určitě je, ale všechno je na nich. Záleží, jak moc budou pracovat. Já se jim budu snažit pomáhat, jak nejlépe dokážu, aby to dotáhli co nejdál.

Třetího gólmana Matěje Křupku zatím diváci neměli možnost vidět. Jak si zatím vede?

Matěj si je vědom svojí pozice, kterou má v týmu. Je to pracovitý kluk, dělá to, co má. Je to o tom, že musí vyčkat a třeba tu příležitost dostane. Taková situace může nastat kdykoliv. V tréninku ale maká, pořádně se připravuje, takže s jeho výkony jsem spokojený.

Vy osobně někde chytáte v současnosti, ať už třeba jenom rekreačně?

Nikde nechytám. Tohle jsem už úplně vypustil před dvěma roky.

Říká se, že aby někdo vlezl do brány, musí být trochu tak trochu „blázen“. Je to pravda?

Podle mě ano. Asi každý normální člověk, když na něj něco letí, uhne. Brankář musí tu tendenci uhnout v sobě potlačit a musí se nechat trefit.

Styl hokeje se už za léta hodně změnil. Co je pro dnešní gólmany nejdůležitější?

Dnes je ten hokej úplně jinde, to máte pravdu. U gólmanů je v dnešní době důležité v podstatě asi všechno. Když bych měl říct nějakou konkrétní věc, tak gólman by měl být dobrým bruslařem, ale to je už samozřejmost, to se nezměnilo. Pak už ty přednosti, jako je například výška, jsou hodně individuální.

Jak velkou roli zde hraje výška?

Určitě hraje důležitou roli, protože podle výšky gólmana se přizpůsobuje brankářský styl. Jinak se třeba řeší konkrétní situace. Naštěstí to u nás řešit nemusíme. Všichni jsme víceméně stejně vysocí, takže to všechno řešíme jedním vrzem.

Nedávno jste v Ostravě založil brankářskou hokejovou akademii PP Goalie Academy, kde se trénuje pomocí virtuální reality. Přiblížíte nám účel této novodobé techniky?

Jedná se o takové tréninkové centrum založené na nové technologii. Sense Arena je v podstatě klasický trénink, který probíhá na umělém ledě za pomoci virtuální reality. Párkrát jsme to ale měli i tady v Šumperku, Vojta to měl na sobě. Je to taková moderní vymoženost. Na základě té virtuální reality máme připravená klasická cvičení na box control, správné postavení na puk, sledování puku, sledování hráčů, rychlost reakce. Jsou to vymoženosti, které se těžko měřily. Ve virtuální realitě je to lepší, hlavně co se týče sledování očí, což je hrozně důležité, protože oči vedou celé tělo.

Jak se zrodil nápad tréninků pomocí virtuální reality?

Já mám rád moderní technologie, takže jsem se o tomto informoval a zaujalo mě to. Shodou náhod mě oslovil kamarád Michal Gleich, se kterým jsem kdysi dávno chytal v Karviné, že jeho kamarád by chtěl založit tréninkové centrum kde bude nabízet Sense Arenu. Takže jsem nad tím vůbec nepřemýšlel a šel jsem do toho. A takhle to nějak vzniklo.

Existuje v Česku další taková hokejová akademie?

Těchto Sense Aren tu je více, ale v Ostravě je Arcada VR Training center jediné tréninkové centrum, které tuto virtuální realitu nabízí.