Sumpersko.net

Děti. Každý, kdo touží po dítěti, kdo má malé děti, si představuje jeho zářnou budoucnost. Vidí jej jako krásného, inteligentního, úspěšného jedince – lékaře, právníka, astronauta. Snad každý rodič vede své malé dítě životem s dobrými úmysly.

Starší děti – žáci jsou vychováváni a vzděláváni svými pedagogy, jsou systematicky, účelově formovány školami. V posledních letech se právě onen systém, změny ve školské legislativě, zásahy do zkostnatělého uspořádání se dostávají na stránky tisku, stávají se předmětem vášnivých diskusí. Téměř každý ví, jak má školství fungovat.

Odborníci, zákonodárci, ministerstvo školství s kladnými záměry vytvářejí nové právní prostředí s novým školským systémem, který má poskytnout podporu současné generaci dětí. Školy jsou propojeny s různými neziskovými organizacemi, které platí žákům např. obědy, pomůcky, dopravu, zřizovatelé i zaměstnavatelé podporují starší žáky stipendijními programy.

Jsou společnosti, které podávají ruku mladým lidem a řeší s nimi sociální zázemí, práce nad hlavu mají orgány sociálně právní ochrany dětí, školy každého stupně realizují nákladné projekty zaměřené na prohloubení základní dovedností, čímž nemyslím jen čtení, psaní, počítání, ale i sociální gramotnosti, jako je například vztah k práci, k lidem, smysluplné využití volného času.

V loňském školním roce jsme evidovali 336 přihlášek ke vzdělávání na naší škole. V září nastoupilo pouhých 232 žáků. V průběhu prvního pololetí tohoto školního roku odešlo z naší školy třiašedesát žáků. Máte dojem, že se jedná o vysoký počet?

U každého jednotlivce zkoumáme důvody ukončení vzdělávání, přemlouváme, nabízíme sociální výpomoc, hovoříme s rodiči, spolupracujeme s OSPODem, atd., atd.  Z uvedeného počtu má sedmnáct žáků pouze základní vzdělání. Co budou dělat? Nepřestupují na žádnou zajímavější školu, obor. Svůj postoj vysvětlují oni i rodiče velmi jednoduše – budu na pracáku, bude doma.

I u nás ve městě se projevuje nový trend. Po absolvování základní školy si dítě nepodává přihlášku na žádnou školu, žádný obor. Nic nechce, nic jej nezajímá. Co bude s těmito dětmi za deset, patnáct let? Je obdobná situace v jiných krajích? Je horší? Kolik procent mladých do pětadvaceti let má jen základní vzdělání? Kolik z nich má stálou práci? Kolik z nich je schopno uživit se nekvalifikovanou prací? Co bude dál?

Snažíme se přesvědčit své děti, žáky, že učení je přece jenom zábava, že práce je příjemná forma života. Proč? Učení je povinnost. Práce je povinnost. Jsme povinováni sami sobě a své rodině. Je to normální. Život není naplněn přebíháním z jedné radosti k druhé. Život přináší především povinnosti. Splnění povinnosti může vést ke klidu, uspokojení.

Naučme své děti, aby byly zodpovědné za svou volbu, za svá rozhodnutí. Buďme pro ně oporou, i když z nich nebudou právníci ani astronauti. Dodávejme jim pocity jistoty, bezpečnosti, ale zároveň je připravujme na zodpovědný dospělý život.