Sobota 17. listopadu 2018 -

Sumpersko.net

Nově přidaný článek

Výtěžek charitativní akce Věncování pomůže dětem, které se léčí na hemato-onkologickém oddělení

16.11.2018 - Výtěžek charitativní akce Věncování pomůže dětem,...

Počasí

Jasno

17.11.2018 - Sobota

Teplota: 9 / 0 - Jasno

Jasno

18.11.2018 - Neděle

Teplota: 8 / 0 - Jasno

Po stopách Malé Vídně

22. června 2018 - 09:32

Zpět na seznam článků

„Šumperk mile překvapuje výstavností a rozkošnou polohou tak, že ne nadarmo Vídni menší sluje“ Jan Havelka, 1883

V průběhu 19. století došlo v Šumperku k nebývalému rozmachu textilního průmyslu v Šumperku, v důsledku toho se rapidně změnila urbanistická a architektonická tvář města. Bohatí šumperští podnikatelé si zvali pro stavbu svých vil a paláců významné vídeňské architekty. Šumperk se tak nápadně přiblížil vzhledu tehdejšího hlavního města habsburské monarchie. Níže přinášíme historii a zajímavosti nejvýznamnějších budov.

Před pěti lety byla zřízena prohlídková trasa, projděte se sami po městě pouze v doprovodu letáku s mapkou nebo aplikace pro chytré mobilní telefony a podívejte se na tyto krásné budovy přímo.

1. Budova Městské knihovny Šumperk, 17. Listopadu 6

Vilu, kterou patrně navrhl architekt Franz Pieszk v duchu pozdního baroka a rokoka, si nechal postavit v letech 1893-1894 lékárník Eduard Hackl. Do dnešní podoby byla budova upravena v roce 1928 podle návrhu pražského architekta Franze Thiela. 24. září 1938 zde byl fašisty zavražděn F. J. Hroch, zakladatel Německého hospodářského svazu, který se hlásil k ČSR a spolupráci s Čechy. Po dvouleté adaptaci Skupinou pro údržbu památek šumperského muzea začala vila od roku 1970 sloužit veřejnosti jako Okresní knihovna.

2. Vila Doris, 17. Listopadu 2

V roce 1899 zadal Karl Chiari, jehož kořeny pocházely z Itálie, šumperskému staviteli Wilhelmu Luxovi stavbu vily ve své okrasné zahradě. Lux se zřejmě na přání stavebníka inspiroval v italské renesanci a vytvořil novorenesanční architekturu, kterou získal Karlův syn Eduard (1883-1954) a ten ji pojmenoval podle své manželky Doris. Eduard se věnoval hudbě, mj. zkomponoval několik oper. Po roce 1945 slouží vila k veřejným účelům, (byla zde mj. Okresní knihovna, Divadlo hudby) zejména dětem a mládeži.  Letní divadlo vzniklo k roku 1955.

3. Hotel Grand, 17. listopadu 1

Hotel Grand je jedním z mála příkladů kvalitní české výstavby v Šumperku v meziválečném období. Funkcionalistickou architekturu navrhl a v letech z let 1931-1932 realizoval olomoucký stavitel Tomáš Šipka. Dnešní podobu získal hotel při přestavbě v letech 1965-1967. Předtím zde stával hospodářský dvůr a pivnice. O stavební místo projevila zájem v roce 1930 firma Baťa.

4.  Bývalá Sieglova vila, Čsl. armády 1

Nádhernou novoklasicistní vilu si po roce 1867 nechali postavit textilní podnikatel Robert Siegl se svojí manželkou Emmou, pocházející z rytířského rodu Terschů. Podle svědectví zakladatele šumperského muzea H. Höniga byl autorem projektu vídeňský architekt evropského formátu Theophil von Hansen, tvůrce imperátorské Vídně 19. století, což znamenitě charakterizuje tehdejší sepětí šumperských podnikatelských kruhů s prostředím této metropole. Inspirován italskou renesancí propojil Hansen architekturu citlivě s okrasnou zahradou pomocí velké terasy a sloupové otevřené haly v hlavním průčelí. Veřejnost nazývala stavbu “hladová vila”, případně “hrad pýchy”, protože se prý majitelé rádi předváděli a naparovali. Po roce 1945 slouží objekt jako dívčí internát.

5. Evangelický kostel, Šmeralova 2

Sílící šumperská evangelická obec zahájila stavbu svého nového kostela v roce 1869, avšak k dokončení a posvěcení díla došla až roku 1874. Projekt vypracoval c.k. inženýr Wenzel Knapek a stavbu provedl šumperský stavitel Josef Bayer. Jednolodní pseudogotická stavba křížového půdorysu byla upravena do dnešní podoby v roce 1908, kdy k ní byla přistavěna věž. V té době se k evangelické církvi hlásilo na 900 duší ze Šumperka a širokého okolí. Od roku 1945 patří kostel Českobratrské církvi evangelické.

6. Budova bývalého německého gymnázia, Hlavní třída 31

Mimořádně prestižní akcí se stala pro Šumperk výstavba německého vyššího gymnázia, která vyrostla na konci vznikajícího nádražního bulváru. Město zadalo projekt v roce 1895 vídeňským architektům bratřím Drexlerům, kteří v duchu tehdejšího neoklasicismu vytvořili souměrnou, hmotově členitou architekturu, jejíž reprezentativnost a budoucí poslání podtrhli sochami Moravie, Homéra a Pallas Athény a bohatou štukovou výzdobou. Objekt realizovali místní stavitelé H. Popp, F. Hloch, J. Prosinger aj.. Slavnostní otevření se uskutečnilo 18. září 1897. Ozývaly se pyšné hlasy, že stavba svou monumentalitou předčila leckteré universitní budovy mocnářství. Po roce 1945 začal objekt sloužit střednímu ekonomickému školství.

7. Sady 1. máje

Historie Sadů 1. máje sahá do počátku 19. století, kdy zde rodina Terschů zřídila hospodářský dvůr. Kolem roku 1872 se zvažovalo, že v jižním prostoru dnešního parku vznikne nové šumperské centrum s velkým náměstím. Po dostavbě nového paláce dvora v roce 1876 noví majitelé Chiariové vytvořili okrasnou zahradu s hodnotnými dřevinami, skleníkem, později i tenisovým kurtem aj., kterou obehnali litinovým plotem. Zahrada byla označována jako park (Chiariho, případně Pavlínin park), veřejnosti však byla volně zpřístupněna až 1. května 1948. V roce 1954 bylo v parku zřízeno dětské hřiště, na němž k roku 1980 vyrostl Dům kultury. Roku 1956 byla z kašny odvezena do Náprstkova muzea v Praze kovová plastika draka od japonského sochaře Suzuki Masajošiho a nahrazena sochou výra od R. Chorého. Rozsáhlá rekonstrukce parku podle projektu J. Damce proběhla v letech 1979 až 1984.

8. Pavlín dvůr, Hlavní třída 22

Dvůr velkostatku s obytným křídlem zde zřídil na počátku 19. století rod Terschů, jimž patřily také zámky a panství Třemešek a Chudobín, díky kterým získali rytířský titul. Dnešní podobu dostala obytná část dvora v roce 1876, kdy byla přestavěna na novorenesanční palác, který projektoval vídeňský architekt Moritz Hinträger, inspirovaný francouzskou architekturou. Tehdy již patřil dvůr dr. Karlu Chiarimu, který přišel do Šumperka z Vídně, v roce 1897 se stal poslancem říšské rady a roku 1908 získal baronský titul. Po roce 1947 bylo do areálu dvora umístěno muzeum, které si postupně upravilo pro svou činnost i jeho hospodářskou část. Zásadní rekonstrukce muzea, včetně fasád, proběhla v první dekádě 21. století.

9. Bývalý dům Ottokara Katzera, Hlavní třída 19

Funkcionalistická stavba, která vznikla v roce 1930 je dílem šumperského architekta Ernsta Hantschla. Působivé je zejména horizontální členění průčelí třemi pásy oken, přičemž horní část fasády projektant zvýraznil vertikálně vloženou velkou okenní plochou. Stavebníkem objektu byl ševcovský mistr Ottokar Katzer a Hantschl jako by se pro něho inspiroval v zlínské baťovské konkurenci. Nejednalo se o obchodní dům, nýbrž multifunkční objekt. Architekt Ernst Hantschl (1897-1967) absolvoval brněnskou techniku a po odsunu do Biefeldu ve Vestfálsku se výrazně podílel na stavební obnově města novým pojetím architektury.

10. Bývalý Německý spolkový dům, Komenského 3

Šumperku scházela reprezentativní budova na kulturní a společenské akce, proto bylo rozhodnuto postavit Německý spolkový dům. Ze 78 návrhů získal první cenu vídeňský architekt Georg Berger a jeho projekt realizovala v letech 1901-1902 zdejší stavební firma Popp a Ulrich. Vznikla pozdně romantická architektura, ovlivněná severskou gotikou a renesancí, a také duchem tehdejšího germánského nacionalismu, kdy obranu němectví proti šířícímu se slovanství symbolizovala čtyřboká věž s cimbuřím nad jevištěm. Po roce 1945 byl objekt přejmenován na Národní dům a od roku 1951 slouží šumperskému profesionálnímu divadelnímu souboru. Po požáru v roce 1994 byla budova v interiéru výrazně stavebně upravena a v roce 2000 znovu zprovozněna.

11. Budova bývalého hotelu Schneider, Hlavní třída 3

Budovu navrhl v roce 1852 a v duchu novogotického romantismu postavil šumperský stavitel Josef Bayer. Jednalo se o první předměstský dobře zařízený hotel, který, obrazně řečeno, otevíral provinční město světu, neboť v něm pobývali nejvýznamnější návštěvníci Šumperka. Stavebníkem byl Johann Ferdinand Schneider (1811-1885), pozdější starosta Šumperka, který hotel věnoval městu. Bezdětný Schneider odkázal značný majetek na různé dobročinné účely a za své zásluhy byl jmenován čestným občanem Šumperka a jeho jméno nesla dnešní ulice Jeremenkova. V roce 1958 byl hotel uzavřen a v provozu zůstalo jen restaurační zařízení. Od roku 1997 je objekt v soukromém vlastnictví a byl rekonstruován do dnešní podoby.

12. Bývalý Eisensteinův dům, Hlavní třída 6

K roku 1882 koupil stavební místo původního hospodářského dvora rytíř Adalbert von Eisenstein s manželkou Marii, rozenou Oberleithnerovou, jimž patřil mj. lom a vápenka v Bohdíkově. S jejich dcerou Emmy se oženil architekt Karl Seidl, pocházející z rodu šumperských textilních podnikatelů. Seidl vystudoval vídeňskou akademii a tchán mu zadal zpracování projektu na novostavbu neorenesančního paláce, jehož průčelí dominuje vystupující střední osa (rizalit) s palladiovským trojdílným oknem, atika a sochařská výzdoba ve štítu. Stavbu realizoval v letech 1882-1883 šumperský stavitel Josef Bayer.

Po stopách Malé Vídně zdroj: mus

13. Bývalý Stafanyho dům, Krátká 3

Na místě stával dům, jehož majitel J. Stefany byl dědečkem Otýlie Strobachové, vynikající pěvkyně, která vystupovala i ve vídeňské opeře a jejímž manželem byl ředitel olšanských papíren. V roce 1905 byl starý objekt zbourán a drogista Adolf Schuster si nechal podle návrhu mohelnického stavitele Johanna Kittnera postavit nový dům s obchodem. Realizovali ho šumperští stavitelé Heinrich Popp a Ernst Ulrich, kteří navrhli a provedli dominantní secesizující průčelí s reliéfem sejícího sedláka. U Schustera pracoval jako příručí pozdější válečný zločinec Hermann Krumey, který se mj. podílel na likvidaci židů a lidických dětí.

14. Bývalé kino Saxinger, Slovanská 16

Kino Saxinger, pozdější Svět, bylo postaveno v letech 1920-1921 a tvořil ho pouze novobarokní sál, na uličním průčelí zdobený rondokubistickým členěním. Projektant není znám, stavbu realizoval šumperský stavitel Anton Schwestka. V letech 1928-1929 nechal majitel Max Saxinger ke kinu přistavět vstupní trakt s byty. Projekt vytvořil drážďanský architekt Rudolf Bitzan, jemuž se zdařilo vytvořit dominantní nárožní vstupní trakt, jehož čelní masu skvěle potlačil vyhloubením a představbou polokruhového vstupu s balkónem. V roce 1959 bylo kino upraveno k širokoúhlé projekci. Roku 2002 koupila zdevastovaný objekt společnost Osapo. Kinosál byl odstraněn a nová část uzpůsobena k prodejním účelům.

15. Lékárna U Medvěda, Slovanská 22

V roce 1874 založil v přízemním domě s věžičkou a hodinami PhMr. Eduard Hackl první předměstskou lékárnu U černého medvěda. Architekt Karel Seidl zpracoval v roce 1885 Hacklovi projekt na nový dům v podobě klasicizující novorenesance, který v následujícím roce realizoval šumperský stavitel Franz Klein. Eduard Hackel byl lidumil. V roce 1876 usiloval o zestátnění lékáren a bezplatné vydávání léků. Později se podílel na návrhu lékárnického zákona, avšak roku 1893 lékárnu prodal, nechal si postavit novou vilu (17. listopadu č. 6) a stáhl se do ústraní. Průčelí lékárny bylo na konci 60. let 20. století znehodnoceno, ale novým majitelům se ho v letech 2000-2001 podařilo uvést do původní podoby.

16. Bývalý Oberleitnerův palác, Gen. Svobody 2

Nejvýznamnější šumperští textilní podnikatelé Oberleithnerové situovali svou činnost k prvnímu předměstskému náměstí, které neslo jméno po vojenském lékaři Eichelbrennerovi. Provozovali tu manufakturu na výrobu hladkého plátna a po roce 1831, kdy odkoupili malé domky si zde nechali postavit obrovskou klasicistní budovu, ve které byl obchodní dům a jejich rodové sídlo. Projekt patrně zpracoval stavitel Ignác Richter, který dal průčelní fasádě pozdně barokní podobu s rokokovými detaily. Mezi objekty, které překážely této novostavbě byl i městský špitál, který chtěli Oberleithnerové vyměnit za jiný dům se zahradou v dnešní Kozinově ulici. Dva roky trvající jednání s městem bylo neúspěšné, avšak v roce 1828 špitál vyhořel a mohl být přemístěn.

17. Bývalý Oberleitnerův palác, Gen. Svobody 6

Na místě paláce stávala zemědělská usedlost s hostincem. Počátkem roku 1886 si Eduard Oberleithner s manželkou Paulinou, rozenou Seidlovou nechali vídeňským architektem Karlem Mayrederem zpracoval projekt na stavbu nové budovy, kterou v roce 1887 realizoval šumperský stavitel Josef Prosinger. Vznikl honosný palác vrcholícího historismu s nádhernou novorenesanční fasádou, s výpravnými interiéry, zejména honosnou schodišťovou halou obloženou istrijským mramorem. K objektu patřila rozlehlá okrasná zahrada s romantizujícími hospodářskými objekty. Po roce 1945 sloužil objekt vojákům, později v něm byla mateřská škola.

18. Bývalý Oberleitnerův palác, Starobranská 20

Stavba tohoto paláce dokládá bohatství podnikatelů, kteří se začali usazovat za městskými hradbami na tehdejším předměstí. Parcelu získali textilní podnikatelé Oberleithnerové a nechali si zde v roce 1840 postavit krásný klasicistní palác s motivem lodžie a antického dorského sloupoví ve všech podlažích uličního průčelí. Autorem projektu byl nepochybně stavitel Ignác Richter, který pracoval ve 30. a 40. letech 19. století ve službách Oberleithnerů. K paláci patřila okrasná zahrada, která se táhla podél městských hradeb v místech bývalého vodního příkopu k dnešní Radniční ulici a zůstal z ní zachován krásný klasicistní altánek.

19. Bývalý Terschův dům, Starobranská 5

Původně se jednalo o dva samostatné středověké domy. V levé části žil mj. Johann Dominik Beck, od roku 1679 člen čarodějnického inkvizičního tribunálu a purkmistr města. Pravá část patřila T. Wendtlandovi, jehož manželka s dcerou v domě při požáru města v roce 1669 uhořely. V letech 1761 až 1800 koupili domy Terschové, kteří je spojili. Rod se pyšnil rytířským titulem a patřily mu obrovské majetky, mj. zámky Třemešek a Chudobín. Franz Tersch zřídil a provozoval od roku 1841 v domě soukromou poštu, která byla v roce 1884 zestátněna. Dnešní novorenesanční podobu získal dům při přestavbě v roce 1886. Jeho tehdejší majitel Fridrich Tersch, byl dlouholetým starostou města a Starobranská ulice nesla do roku 1945 jeho jméno.

20. Radnice, nám. Míru 1

První zmínka o šumperské radnici je z roku 1475. Její původní gotickou podobu postupně setřely požáry a nesčetné přestavby. V roce 1909 byla budova zbourána a odborná komise, složená mj. i z profesorů vídeňské techniky, vybírala projekt z celkem 33 soutěžních návrhů. Doporučení však představitelé města nerespektovali a rozhodli, aby se realizoval návrh vídeňského profesora L. Schöna a architekta G. Bergera, jejichž soutěžní projekt, mající podobu tzv. saské neorenesance, skončil až na pátém místě. Porota nad výsledkem vyslovila lítost, ale stavba byla v roce 1910 zahájena. Vedl ji šumperský stavitel Hugo Nader a na realizaci se podílelo dalších 21 firem převážně ze Šumperka a Vídně.  9. září 1911 byla budova slavnostně otevřena. Odborníky je kritizována příliš velká hmotnost a malá originalita řešení zejména fasády - např. profesor Pavel Zatloukal a architekt David Vávra.  Sochy na průčelí radnice představují Rudolfa I. Habsburského, který v roce 1278 porazil a zabil českého krále Přemysla Otakara II. a císaře Ferdinanda I., za jehož vlády se v roce 1562 stal Šumperk opět královským městem. Socha Rolanda je symbolem městské obchodní a celní samostatnosti. Od nepaměti hlídkovali na věži radnice ponocní. Posledním z řady byl Antonín Hruška, kterému město v roce 1950 přidělilo kožich.

21. Dům „U Římanky", nám. Míru 26

Na místě objektu stávaly dva středověké domy, které v roce 1877 odkoupil bohatý kupec Karl Wiatschka a na jejich místě si v roce 1877 nechal postavit dvoupatrový objekt s krásnou novorenesanční fasádou. Italská inspirace je násobená sochou Římanky, která je osazena v nice prvního patra. Dům projektoval a realizoval šumperský stavitel Josefu Prosinger.

22. Dům „U Bílého psa", Bulharská 2

Drogista Josef Wiatschka si na konci 19. století koupil krásný barokní dvoupatrový dům a nechal ho zbourat. V objektu byla již v 18. století kavárna, ve 2. poschodí se nacházel velký taneční sál, hojně užívaný divadelními kočovnými společnostmi a místním mužským pěveckým spolkem. Witschka se rozhodl na jeho místě postavit nový objekt a na vytvoření projektu si najal v roce 1898 vídeňské architekty bratry Drexlerovy, kteří roku 1895 zpracovali plán nového gymnázia (dnešní Obchodní akademie). Architekturu pozdního historismu realizovali mladí šumperští stavitelé Heinrich Popp a Franz Hloch. Podle reliéfu psa ve štítu se nový dům jmenoval „U bílého psa“ a v přízemí Wiatschka provozoval svoji vyhlášenou stejnojmennou drogérii.

23. Bývalý Seidlův palác, Hanácká 2

V roce 1873 koupil textilní podnikatel Ignaz Seidel v této chudé ulici čtyři malé domky a od města získal část městské hradby, kterou směl zbourat. Na novém stavebním místě si nechal postavit šumperským stavitelem Josefem Bayerem novorenesanční palác, který navrhl vídeňský architekt Moritz Hinträger, čerpající motivy z francouzské architektury. Palác je pohledově situován na západ a hrdě se vypíná nad dnešní Okružní ulicí. Za možnost zbourat hradby se Seidl odvděčil tím, že na své náklady nechal pro veřejnost postavit schodiště, spojující Hanáckou ulici s parčíkem pod hradbami. Pojmenoval je po své manželce na „Mariiny schody“, ale veřejnost je zná více pod názvem „Seidlovy schody“. Od roku 1929 byla v paláci římskokatolická fara a děkanství, od 50. let slouží objekt školním účelům.

24. Smetanovy sady

Prostor se od nepaměti nazýval Panskou zahradou, protože patřil k šumperskému zámku. V 19. století byl pozemek užíván k různým účelům – mj. jako vojenské cvičiště. Když v roce 1883 vznikl šumperský Okrašlovací spolek, byly zde okamžitě zahájeny práce na zřízení veřejného parku.  Z pěti předložených návrhů byl z části realizován plán, který zpracoval šumperský zahradník Engelbert Zdenek. Zdenek (1836-1905), jenž mj. sloužil ve Vatikánu jako důstojník v papežově osobní gardě, se vyučil zahradníkem v Kroměříži a ve 2. polovině 19. století se stal nepostradatelnou osobností společenského a kulturního života v Šumperku. Parkové úpravy proběhly asi v letech 1885-1886 a v roce 1889 byl postaven hudební pavilon. V roce 1945 byl původní název Panská zahrada změněn na Smetanovy sady.

Autor: red., mus - Drahomír Polách, historik

Fotogalerie

 
Podmínky užití   |    Prohlášení o přístupnosti   |    Reklama   |    Kontakty

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Sumpersko.net s.r.o. zakázáno.