Sumpersko.net

Na zahájení šumperského programu festivalu Den architektury Vlastivědné muzeum v Šumperku představilo reprízu výstavy Pohnutá historie / Elektrárna a vila v Háji u Mohelnice, kterou v loňském roce připravilo Muzeum umění Olomouc.

Výstava přibližuje pozoruhodné osudy rodiny Plhákových, jež před sto lety postavila v osadě Háj u Třeštiny rondokubistickou vilu a architektonicky zajímavou hydroelektrárnu. Nejstarší zprávy o mlýnu v Háji pochází ze 14. století. Plhákovi jej získali v roce 1873 a na sklonku století zde založili první družstevní elektrárnu v celé habsburské monarchii. Po první světové válce na doporučení Jana Kotěry oslovili začínající architekty Bohuslava Fuchse a Josefa Štěpánka, kteří v letech 1920–1921 navrhli pro Radomíra, Karla a Ellen Plhákovy nejen novou elektrárnu, ale také jednopatrovou vilu vybavenou stylovým nábytkem.

Štěpánek a Fuchs reagovali hájskými stavbami na nejaktuálnější tendence v soudobé české i evropské architektuře: vyrovnávali se s doznívajícím českým kubismem i aktuálnějším rondokubismem, v nemenší míře však i s organickými větvemi holandského a německého expresionismu.

Betonová podnož elektrárny vyrůstá z pilíře, který se noří z náhonu, aby se vzápětí bohatě rozvětvil. Základní myšlenka hlavního průčelí je tak zjevná – architektonickými prostředky tlumočit vznik, přeměnu, koncentraci a předávání energie. Energie jakoby vystupuje z vody až ke koruně stavby, odkud je pak paprsky elektrických drátů předávána do sítě. Zaoblená střecha i obloučkové motivy sytě červené budovy neustále připomínají to, co není zvenčí patrné – vodu padající ze splavu nebo vodu roztáčející turbíny.

Ve vile, jejíž půlkruhový vstup příchozího přímo vtahuje dovnitř, je to nejpodstatnější soustředěno ve vstupní hale s krbem a s otevřeným schodištěm do patra. Ústředním prvkem je zde skulpturálně ztvárněný sloup. Nejen že vymezuje schodiště, ale především vynáší trsy stropních trámů, jež se rozbíhají rovněž do oblouků. Symbolicky tak podpírá celý dům, sytí ho životadárnými, energii předávajícími paprsky coby analogie symboliky elektrárny tlumočená jinými prostředky. Zahrada kolem vily byla postupně upravována jako parčík či přímo arboretum. Volně přecházela do okolních rozlehlých luk.

Na konci války se syn Karla a Ellen Plhákových Karel ml. zapojil do protinacistického odboje a v Háji se navíc ukrývali uprchlí jugoslávští, francouzští a sovětští váleční zajatci. Po osvobození však byla nejprve znárodněna elektrárna a následně, v roce 1951, byli Radomír i Karel st. odsouzeni ve vykonstruovaném procesu do vězení a k propadnutí majetku. Karel ml. již v roce 1948 emigroval do Kanady. Po manželově smrti žila Ellen ještě pár let v Háji – po vyvlastnění jí zůstala část vily, kterou později postoupila zemědělskému družstvu.

Po roce 1989 získali obě stavby noví majitelé, kteří se pustili do jejich oprav a vzorné rekonstrukce. Vila, jejíž původní vybavení můžete vidět na naší výstavě, je od roku 1958 památkově chráněná a elektrárna se v roce 2008 dokonce zařadila mezi národní kulturní památky.

Výstava představuje soubor původní plánové a fotografické dokumentace jak ze sbírek Muzea umění Olomouc, tak ze soukromé sbírky manželů Groharových, kteří se rovněž starají o torzo původního uměleckého vybavení domu. Fotografie z doby výstavby náhonu a elektrárny zapůjčil pro výstavu Jiří Krušina. K vidění jsou i rodinné filmové záběry a umělecká díla, které poskytla rodina Soni Jelínkové. Návštěvnickým lákadlem je soubor rondokubistického nábytku z malé jídelny vily, jenž patří k nejcennějším exponátům sbírek Vlastivědného muzea v Šumperku, a příležitost jej spatřit takto v kompletní podobě se naskýtá po mnoha letech. Dobovou dokumentaci doprovází soubor současných fotografií Markéty Lehečkové, věnovaný architektuře i lyrickým krajinářským partiím v okolí.

Výstavu si můžete prohlédnout v šumperském muzeu - Hollarově galerii do 5. ledna.