Sumpersko.net

Paní Hana Jurčíková nikdy v životě netrpěla zažívacími obtížemi. Když se u ní nečekaně a opakovaně objevily nebolestivé problémy po požití tučnějších pokrmů, na radu své dcery medičky vyhledala lékařskou pomoc. Přes praktickou lékařku a gastroenterologická vyšetření ve zlínské nemocnici se dostala až na Chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice Olomouc, kde jí tým pod vedením primáře Martina Lovečka odoperoval nádor, jenž se skrýval pod chronickým zánětem na slinivce. Operace proběhla bez komplikací, po týdnu byla pacientka ve výborném stavu propuštěna do domácího léčení a po půlroční zajišťovací chemoterapii nastoupila zpět do zaměstnání.

Nyní už paní Jurčíková chodí pouze na kontroly, zvolnila v pracovním tempu a užívá si krás života po zákeřném a vysoce nebezpečném onemocnění. „Přesně si dodnes vzpomínám na ona jídla, po nichž jsem náhle a nečekaně měla jisté bezbolestné zažívací obtíže, a to během jediného roku a bez předchozích podobných zkušeností. Bylo to dvakrát po gulášové polévce, po kuřecím stehnu se zelím a bramborovým knedlíkem a po prázdninovém opékání špekáčků. Samozřejmě to u mého okolí vyvolalo místo podezření na něco vážného spíše úsměv s tím, že takové problémy bývají zcela běžné. Moje dcera, která studuje lékařskou fakultu, mi však přesto doporučila vyšetření žlučníku u praktické lékařky. Odběry i ultrazvuk byly v pořádku a dostala jsem jen doporučení na stravu s nízkým obsahem tuku. Ta mi dělala dobře, dokonce jsem i zhubla a za to jsem byla samozřejmě ráda. Dceři se však mé dlouhodobé stravování bez tuku nelíbilo a doporučila mi vyšetření slinivky na CT,“ vzpomíná na nenápadný začátek svého příběhu Hana Jurčíková.

Podstoupené vyšetření skutečně prokázalo zcela bezbolestný chronický zánět slinivky, se kterým ji dcera poslala ke gastroenterologovi do Zlína. Ten začal zjišťovat příčinu zánětu a během následujících zhruba dvou týdnů při vyšetřeních zaznamenal, že pacientce stoupají tumorové markery. Proto ji poslal na další vyšetření do zlínské nemocnice a výsledky zaslal primáři Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc Martinu Lovečkovi. „Pak už to šlo vše velmi rychle. Do pěti dnů jsem byla pozvána do chirurgické ambulance v Olomouci a do dalšího týdne proběhla robotická operace s tím, že na slinivce byl pod zánětem tumor. Za další týden po výkonu potvrdila histologie adenokarcinom slinivky a po čtyřech týdnech od operace jsem nastoupila na půlroční zajišťovací léčbu chemoterapií, kterou jsem i dle vyjádření lékařů zvládala velmi dobře. Po jejím ukončení jsem se vrátila zpět do zaměstnání,“ uvádí šestašedesátiletá žena ze Zádveřic na Zlínsku.

„Paní magistra Jurčíková byla a je velmi aktivní a orientovaná žena a jako pacientka vynikala velkou touhou a motivací se vyléčit a nemoci nepodlehnout. Ačkoliv naše pracoviště bylo v době stanovení její diagnózy ještě v počátcích implementace robotického přístupu při řešení tohoto onemocnění a o naší fázi implementace byla paní Jurčíková informována, této skutečnosti se nezalekla a dala nám příležitost rozvíjet tento operační program a zároveň profitovat z operace provedené tímto přístupem. Ačkoliv máme velmi rozsáhlé zkušenosti s otevřenými a dosud stále standardními operacemi slinivky břišní, robotické provedení této operace je u nás doposud ještě v začátcích. Jednalo se o naši teprve šestou operaci tohoto druhu, proto trvala delší dobu - kolem osmi hodin,“ popisuje průběh léčby docent Martin Loveček.

Robotická operace proběhla podle jeho slov bez jakýchkoliv komplikací a s minimální krevní ztrátou. „Paní Jurčíková operaci i pooperační průběh zvládla velmi lehce i díky zavedeným moderním pooperačním postupům a ve velmi krátké době mohla být propuštěna do domácí péče, do vlastního prostředí. Pro včasné odhalení možných komplikací jsme byli v prvních dnech v každodenním kontaktu. Jakmile bylo možné konstatovat, že je její stav stabilizován a operační zásah zhojen, předali jsme paní magistru do péče onkologů k dalšímu nezbytnému léčebnému kroku, a tím je pooperační protinádorové léčba, v tomto případě chemoterapie. Ta mohla být právě pro rychlejší nekomplikované hojení zahájena dříve než obvykle a nevzniklo žádné prodlení v návaznosti na operaci,“ doplňuje primář Chirurgické kliniky FN Olomouc.

Po prodělané léčbě se paní Jurčíková cítí dle svých slov velmi dobře. „Vysoce si cením i toho, že jsem po celou dobu léčby neměla žádné bolesti nebo jiné závažné komplikace, jen při podávání chemoterapie jsem byla unavená. Snažím se dodržovat doporučení lékařů, která mě neomezují, spíše mne nutí důsledněji než dříve dodržovat zásady zdravého životního stylu. Jím častěji lehčí, méně tučná a kořeněná jídla, nejezdím autem, ale denně víceméně rutinně nachodím deset až patnáct tisíc kroků, odstoupila jsem z řídící funkce, ve kterých jsem byla většinu svého profesního života. S láskou učím matematiku, věnuji se žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, vnoučatům a mám více času na své koníčky a přátele. Díky těmto změnám se cítím i spokojenější. Chodím už jen na kontroly,“ usmívá se Hana Jurčíková.

A nezapomíná ani na ty, kteří jí pomohli překonat zákeřnou a nebezpečnou diagnózu. „Vím, že má léčba byla náročná a podílelo se na ní veliké množství zdravotníků. Od těch, co složitými metodami diagnostikovali moji nemoc, přes ty, kteří rozsáhlou operaci provedli roboticky a pak o mne pečovali, až po ty, kteří mne následně onkologicky léčili. Veškerá péče, která mi byla poskytnuta, byla vysoce profesionální a s krásným lidským přístupem. Moc děkuji všem lékařům, sestřičkám, nutričním terapeutkám, rehabilitačním i edukačním sestrám za jejich cenné rady, které jsem dostala hned na lůžku a které se mi hodí dodnes. A úplně nejvíc děkuji panu docentu Lovečkovi, jenž mě laskavě a trpělivě provedl mou nemocí, o které jsem dříve nevěděla téměř nic. Děkuji za možnost robotické operace a přeji všem zdravotníkům z Fakultní nemocnice Olomouc hodně úspěchů v jejich náročné, ale společensky velmi potřebné práci,“ uzavírá paní Jurčíková.